K podobnému jevu došlo již dne 17. dubna 2021, kdy jistí novináři měli k dispozici utajované informace o podezřeních v případu Vrbětice prokazatelně již před tiskovou konferencí předsedy vlády a ministra vnitra, jejímž předmětem bylo ale toto téma poprvé.

V druhém dokumentu z 29. ledna 2022 se KPR na dotazy médií vyjadřuje k manipulaci s utajovanými písemnostmi v KPR jak obecně, tak i konkrétně k materiálu, doručenému z BIS dne 7. dubna 2021, který byl doručen jako běžná utajovaná pošta a bez příznaku, že jde o urgentní informaci, která by měla být neprodleně předložena adresátovi.

V třetím dokumentu z 31. ledna 2022 uvádí na pravou míru spekulace médií o chybách KPR při nakládání se zmíněnou utajovanou informací, která ovšem byla doručena z BIS na KPR v rozporu s platnou legislativou a v hrubém nepořádku. Pracovnice tajné spisovny KPR a Sekretariátu prezidenta republiky tak byly vystaveny nebezpečí neoprávněného nakládání s utajovanými informacemi. O případu byl vyhotoven úřední záznam, na což BIS reagovala písemným vyjádřením pro KPR ze dne 21. dubna 2021, v němž přiznala pochybení.

Ve čtvrtém dokumentu z 3. února 2022 KPR vysvětluje, v čem spatřuje onen hrubý nepořádek. Předmětná písemnost byla KPR doručena v okamžiku, kdy prezident republiky nebyl přítomen, po pracovní době, v pozdně odpoledních hodinách, aniž by byla vyznačena či sdělena urgentnost poskytované informace, přičemž pro přenos takové informace mohl být využit právě pro tyto účely zřízený certifikovaný informační systém.

Přímé porušení zákona spatřuje KPR ve skutečnosti, že k dotyčné písemnosti, která byla utajena stupněm „Důvěrné“, byla připojena příloha, utajená stupněm „Tajné“. BIS tuto chybu přiznala a vysvětlila ji „administrativním pochybením“, což však naznačuje, že administrativní „kultura“ zpravodajské služby je v takovém rozvalu, že už ani neumí řádně vybavit utajovanou písemnost nejvyššímu ústavnímu činiteli republiky. Potom se ovšem jeví nanejvýš absurdním vládní úmysl opětovně jmenovat do funkce ředitele BIS jejího bývalého ředitele a nyní sama sebe zastupujícího Michala Koudelku, protože za stav služby je odpovědný především on.

KPR byla s vysvětlením o „administrativním pochybení“ BIS srozuměna až do chvíle, než jistá média začala obviňovat pracovníky KPR z neoprávněného nakládání s utajovanými informacemi. To se však stalo v kontextu opakovaných úniků informací z BIS směrem k novinářům, neskrývaně pracujícím jako agenti BIS (úředně se toto postavení nazývá „osoba, pracující ve prospěch BIS“, ovšem novinář v tomto postavení je hanbou profese).

Premiér Petr Fiala by proto měl místo po generálských prýmkách toužícího a za sebe lobbujícího plukovníka Koudelky na post ředitele BIS najít a jmenovat člověka, který dá službu dohromady, zejména co se „vnitrofiremní kultury“ týče. Profesionála, který naplní poslání zpravodajské služby, která – jak výstižně píše generál Andor Šándor v předmluvě ke knize Karla Pacnera „Velmistři špionáže“ – dodává administrativě státu kvalitní zpravodajské informace, tedy nevymýšlí si, ani nic nezamlčuje. Zpravodajské informace jsou však přitom pouze poradního charakteru, jsou tedy jen jedním z aspektů, na jejichž základě vláda přijímá politická rozhodnutí.

Zde si dovolím malou, leč významnou odbočku. Z předešlého totiž nevývratně vyplývá, že jakýkoliv politik, který se k odůvodnění vládních kroků veřejně ohání informacemi od tajných služeb (které jsou nepřezkoumatelné, tudíž například v soudním řízení nepoužitelné), je hanbou státu, protože se ocitá  v důvodném podezření, že nemá v ruce vůbec nic reálného, ba dokonce, že je manipulován a podobá se oné třtině větrem se klátící. Nezbývá proto než k poučení politiků i veřejnosti znovu a znovu připomínat ono neskutečně trapné vystupování vlády Spojených států amerických před agresí do Iráku v roce 2003, kdy se zanedlouho všechny Washingtonem uváděné „argumenty“ změnily ještě v něco horšího, než jen prach!

Zpět do našeho pařeniště. Z nastalé mediální skrumáže lze dovodit podezření, že BIS nedělá malé (administrativní) chyby, ale že mohlo jít o akci vykonstruovanou, cílenou na diskreditaci hradní administrativy. Pointou totiž je, že KPR podle Seznamu utajovaných skutečností, tvořícího přílohu č. 13 k nařízení vlády č. 522/2005 Sb. v platném znění, pracuje s utajovanými písemnostmi pouze ve stupních „Vyhrazené“ a „Důvěrné“. V takové situaci pak třeba i nevědomým přijetím písemnosti více utajené dochází k neoprávněné manipulaci – a na to byla směřována mediální pozornost. Chyba však nastala u zpracovatele, tedy u BIS!

Lze-li se tedy důvodně domnívat, že nešlo o chybu, jakkoliv velikou, ale o úmysl, pak je na místě podezření z trestné činnosti, kterou by se měl zabývat NBÚ v součinnosti s trestněprávními orgány, konkrétně s příslušným státním zastupitelstvím a Generální inspekcí bezpečnostních sborů (GIBS).

A premiér Petr Fiala by měl klečet na kolenou a prosit třeba právě zkušeného generála Šándora, aby se alespoň na chvíli chopil ředitelování BISky, aby jí zkultivoval a dal natolik dohromady, aby byla schopná dodávat vládě hodnotné informace, které zhusta bývají i nepříjemné, ba dokonce narušují různé ideologické preference. Jediným kritériem užitečnosti služby totiž je, že je dodá správnému adresátovi, úplné, ověřené a včas.