Hřbet je terminus technicus. Nečiním si marnivé zásluhy na jeho používání, naopak mě nesmírně těší, že se zažil jako obecný jednoslovný popis typologie sehnutého nevolníka, který však vykazuje nejen rysy pasivity a poroby vůči falešné autoritě, ale i imitaci panských manýrů sluhy, kterému vrchnost oblékla livrej a on ve svých očích povyrostl na tolik, že je něco víc, než ti, kteří pánům odmítají sloužit za stravu a střechu nad hlavou.

Dva níže uvedené příspěvky krásně demonstrují sebeklam hřbeta, který pevně věří, že když bude poslouchat vrchnost, automaticky se mu dostává vyššího místa na žebříčku společenské hierarchie, což nezadržitelně vede k jeho pohrdáním těmi, kteří v jeho chorém mozku stojí společensky pod ním.

Z historie dávné i nedávné nás jistě každého napadnou zářné příklady hřbetovstí, které jakémukoli režimu efektivně sloužily k teroru na nesehnutých - hřbet je nejspolehlivějším vykonavatelem zvůle, neboť zcela automaticky pohrdá kýmkoli, kdo se svou neposlušností vyčlení ze zásluhového systému, jemuž hřbet věrně slouží za pocit, že je něco víc.

Hřbet si okamžitě začne přisvojoval všechny atributy, o nichž podvědomě ví, že se mu jich žalostně nedostává. Hloupý hřbet se začne považovat za intelektuála, chudý hřbet za boháče a "podnikatele", sociálně hendikepovaný hřbet je rázem elita národa a zmrdský hřbet vzorem ohleduplnosti, ctnosti a morálního gigantství.

Hřbet je nejlepší nástroj panstva, neboť všechny nesehnuté z duše nenávidí, ale zároveň je potřebuje, neboť se může vymezovat jen vůči nim. Jak ukazuje historie, pokud se hřbet cítí panstvem zrazen, nikdy svůj hněv, frustraci a zklamání neobrátí proti vrchnosti, ale opět proti těm, kdož podle jeho pokřiveného vidění stojí hluboko pod ním.

Jak níže uvedené příspěvky ukazují, hřbet je například pohoršen, že si je s neočkovaným plebsem roven. Vůbec nevnímá, že on sám je plebs a všechna jeho privilegia jsou jen v jeho hlavě. Učiní cokoli, aby mohl nosit legrační uniformu panského kočího co nejdéle, v současném kontextu doslova až do smrti