Co nám k tomu můžete říct pane Zbořile?

„Je to opravdu zvláštní, že významní čeští politici stáli vždycky ve stínu nějaké moci, která se jim chtěla pomstít za jejich politické postoje dokonce trestem, jednak doživotním nebo trestem, který je měl zbavit života. Vzpomínali jsme tady na webu Prvnizpravy.cz osudu Karla Kramáře, ale to bylo ještě za Rakouska-Uherska, kdy byl odsouzen k trestu smrti a později amnestií Karla I.  osvobozen. Ale měl to štěstí, že nebyl prostý voják, kteří když přeběhli z rakouské strany na stranu nepřítele, tak byli popravováni. Kdo ví kolik jich bylo popraveno, byly jich tisíce, ale na ty se téměř nevzpomíná.

Padesátá léta…

„V únoru 1951 byl zatčen a později odsouzen Gustáv Husák, pozdější generální tajemník Komunistické strany Československa a dlouholetý prezident republiky a to po jakémsi duševním i fyzickém týrání, které trvalo několik let a které popsal ve své vzpomínkové knize, která ale nebyla publikována celá, byla soustředěná jenom na „Svedectvo o Slovenskom národnom povstaní“,  možná že by i dnes stále aktivní historik a vykladač československých dějin Vilém Prečan by mohl říct proč k tomu došlo a proč ta kniha nebyla nikdy publikovaná, protože on byl v té době s Gustávem Husákem v kontaktu.

Ale tam je důležité, že celá padesátá léta vedle sebe žijí a samozřejmě i v letech pozdějších žijí vedle sebe politici, kteří jednak prošli vězeními za druhé světové války, později byli zneváženi a potom prošli vězeními v 50.letech, v období velkých represí, pak byli částečně rehabilitováni dostávalo se jim určité satisfakce, ale museli spolu žít a podílet se na normalizačním systému politické moci. Případ Gustáva Husáka, který se vlastně potkává v určité době denně na chodbách s Vasilem Bilakem, který byl jedním z těch, kteří ho pomáhali dostat do vězení a odsoudit pro „slovenský buržoasní nacionalismus“ je nade vší pochybnosti,“ upozornil na podivnosti té doby Zdeněk Zbořil.

A co třeba Václav Havel?