Již ve svém projevu ve Sněmovně jsem si musel vzpomenout na Orwellův román 1984. Mám totiž pocit, že ti, kteří dávali novelu Pandy dohromady, ho také četli a využili. Jenom nepochopili jednu věc. On to tehdy napsal jako varování před nástupem totality. Oni ho chápou jako návod k použití, jak ji zavést. Proto bych se chtěl vrátit k tomu, co inspirovalo George Orwella k napsání románu, který s odstupem skoro 74 let popsal, jakým způsobem se bude nová totalita projevovat. Nechápal, netušil třeba, že mohou přijít SMS, ale už tedy věděl cosi o televizi, o kamerách, o sledování…
    

George Orwell totiž vycházel z událostí, které se staly ve 30. letech a po Druhé světové válce, protože jeho román je taková studie dopadů tyranie v jednotlivých režimech. On nepsal jenom o Stalinovu Sovětském svazu, ale  také si všímal nástupu dvou totalit, které přišly k moci volbami. Dokonce by se dalo říci svobodnými parlamentními volbami. V roce 1932 v Německu, v roce 1946 v Československu.
   

A když se podíváme na tyto události právě z hlediska technologie toho, jak se připravuje nástup totality přes parlament, tak si musíme všimnout několika důležitých momentů. Především je zapotřebí, aby došlo k nějaké události, která odůvodní použití mimořádných mocenských a legislativních prostředků. Protože to byly dřevní doby, tak se tenkrát zapálil  Reichstag, nebo ulicemi pochodovali ozbrojení milicionáři.
    

Dneska si vystačíme s pouhou pandemií, a to je vlastně geniální návod k tomu, jak dosáhnout takové míry totalitarismu, o kterém se ani Georgi Orwellovi nesnilo. Ty tyranie, které znal on, ohrožovaly svobodu a lidské životy vlastně jen v rovině politické, právo na soukromí se více méně respektovalo. Covidová totalita zasahuje přímo osoby, zasahuje jejich rodiny, zasahuje zcela intimní záležitosti člověka jako takového. Taková míra nesvobody se snad dá srovnat jen s dohledem náboženské policie v Islámském státě. Ostatně, sleduji-li snahu vedení EU o islamizaci Unie, možná nás již dnes trénují na nové poměry.
   

Co se korespondenčního hlasování týče, jde jen o starou známou pojistku proti tomu, aby pomýlení voliči v budoucnu nezvolili někoho, kdo nebude podporovat válku proti Rusku, Green deal, Velký reset, energetickou chudobu a islamizaci České republiky. Lístky z distančního (buď časově nebo geograficky) hlasování  se sčítají až jako poslední, když už se ví, kolik jich bude zapotřebí, aby zvrátily výsledek z volebních okrsků. Velmi názorně to předvedl Alexander Lukašenko v prezidentských volbách v Bělorusku. Pětikoalice chce jít v jeho stopách.