Řidiči kamionů sdělili stanici RT, že protest Konvoje svobody zdaleka není extremistickou akcí, ale svedl dohromady Kanaďany ze všech oblastí života.

Kanadský Konvoj svobody se utápí ve sporech. Někteří považují protest proti covidovým restrikcím a povinnému očkování za zásadní postoj ke svobodě.

Jiní jej odmítají jako příležitost pro pravicové fanatiky zasít semínka chaosu, kdy se otevřeně vyvěšují příběhy o hákových křížích a konfederačních vlajkách.

Způsob, jakým se události odvíjejí, je dramatický. Od 22. ledna, kdy se konvoj rozjel, byl v hlavním městě Ottawě vyhlášen výjimečný stav, kdy premiér Justin Trudeau a jeho rodina uprchli kvůli bezpečnostním obavám na tajné místo, zatímco tisíce kamionů se sjíždějí na Parliament Hill. Premiér byl k protestu nesmírně kritický a prohlásil: „V naší zemi není místo pro výhrůžky, násilí nebo nenávist.

Drama se odvíjelo dál, palivo pro řidiče kamionů zabavila policie a soudce vydal desetidenní příkaz zakazující řidičům kamionů troubit na klaksonu. Dokonce i crowdfundingové úsilí zhořklo, když GoFundMe vrátila 10 milionů dolarů, které přišly, kvůli obavám z násilí.

Nyní se podobné scény dějí po celé Kanadě, protestní místa jsou zřízena na různých hraničních bodech s USA a v dalších městech. Ale proč se to děje? Je v tom něco víc než hněv nad nařízeným očkováním? A jaký je to zážitek pro ty, kteří jsou v srdci konvoje?

Devětatřicetiletý Adam Stirr z města Niagara v Ontariu, který seděl ve své soupravě a chystal se naložit 90 tisíc liber ocelové cívky, řekl, že je ohromen podporou, které se mu dostalo, protože byl týden ubytován v místní rodině.

Řekl RT: „Usadili mě a nakrmili. Použil jsem jejich sprchu, dali mi postel, dokonce mě nakrmili veganským jídlem – a nejsou vegani. Kdo si pustí náhodného řidiče kamionu do domu? Byl to ohromující zážitek laskavosti, lásky a jednoty. Je absolutní ostuda, že se ji naše vláda z jakéhokoliv důvodu snaží tak moc rozdrtit.“

Stirr odjel do Ottawy a zaparkoval svůj náklaďák před parlamentem poté, co ho k akci pobídl jeho blízký přítel. „Už 25 let pracuje jako soukromý detektiv a riskuje, že kvůli tomu povinnému očkování přijde o práci,“ vysvětlil. „Pracuje sám a nepřichází do žádného kontaktu s veřejností. Není k tomu žádný důvod.“

Jakmile se Stirr ocitl v hlavním městě, byl překvapen rozsahem tísně a hněvu. „Lidé ke mně přicházeli s pláčem, říkali mi, že jejich děti spáchaly sebevraždu, celé jejich rodiny přišly o práci, přicházejí o střechu nad hlavou,“ pokračoval. „Tato nařízení ničí lidské životy.“

„Mám opravdu vážné pochybnosti o stavu naší zdejší demokracie. Toto je velmi kritické období pro náš národ. Média … velké mediální korporace … ti všichni táhnou tento mainstreamový příběh, spolupracují s [vládou], aby to rozdrtili a vykreslili jako událost nenávisti.“

Stirr musel opustit Ottawu poté, co byla kontaktována jeho pojišťovna – podezřívá policii – a hrozilo mu, že přijde o zaměstnání. Protest ho však tak silně zasáhl, že se zapřísahal, že se vrátí bez svého náklaďáku.

Stejně odhodlaná je i dvaačtyřicetiletá Elizabeth Hoerdtová, od roku 2004 řidička kamionu, která je v Albertě vzdálená téměř 3 800 kilometrů. Strávila několik nocí na hraničním přechodu Coutts s USA a inspirovala se vzdorem svých spoluprotestujících.

Hoerdtová řekla RT: „Před tím jsem se nikdy v životě neúčastnila protestu. Slyšela jsem o Couttsovi a zamířila jsem dolů. Bylo to tak vzrušující, že jsem nemohla odejít. S dcerou jsme sbalily náklaďák a strávily tam čtyři dny v hippie stylu.“

Během našeho rozhovoru se do rozhovoru zapojila její šestnáctiletá dcera Shaelynn, která touží být součástí něčeho, co rezonuje s její generací. Je to starost o mladé lidi, kterou je Hoerdtová, svobodná matka čtyř dětí, zvláště motivována.

„Hlavním palivem je pro mě další generace, jako jsou moje děti a děti všech ostatních. To, co s těmi dětmi dělají, začíná mít vliv na jejich duševní zdraví,“ řekla.

„Mám šestnáctileté dcery dvojčata a dávám je do izolace, beru jim jejich sporty [pryč] … Je to pro mě těžké, protože chodí do poradny a jsou tím opravdu ovlivněny. Změnily se, nejsou to stejné úžasné lidské bytosti jako před dvěma lety.“

V lednu bylo zavedeno povinné očkování, takže řidiči kamionů museli podstoupit vakcinaci, aby vstoupili do USA a vrátili se zpět do Kanady. Stirr i Hoerdtová jsou očkováni proti Covidu-19, ale ani jeden z nich není šťastný.

Hoerdtová vysvětlila proč. „Už to není naše volba. Je nám to vnucováno, nemůžete pracovat, nemůžete opustit zemi a oni teď mluví o provincii k provincii. Jsem plně očkovaná, protože jsem musela být. Neměla jsem na vybranou, kdybych chtěla pracovat. Ale nedám si posilovací dávku. Už se nepodřizuji. Mělo by to skončit.“

Obavy řidičů kamionů jsou sice oprávněné, ale co si myslí o okrajových skupinách, které jim skáčou na špek? Není pochyb o tom, že obrázky nacistických symbolů a konfederační vlajky ovlivnily vnímání veřejnosti.

Stirr říká, že je potřeba trochu nadhledu. „Přijel jsem do Ottawy se svými nejlepšími kamarády, dvěma černochy, a slyšeli jsme ty zvěsti a viděli jsme fotky vlajky s hákovým křížem. Byl jsem tam přes týden a jediný člověk, kterého jsem skutečně fyzicky viděl, byl ten chlápek, který přišel na Kopec s konfederační vlajkou s úplně zakrytým obličejem. Z toho kopce ho vykopli za tři nebo čtyři minuty. Celý dav byl jako, ‚Jsi venku, protože to není cool‘ a on odešel.

„Když jsem se procházel kolem konvoje v centru Ottawy, byl tam zastoupen každý segment kanadské společnosti; každá barva pleti, etnikum, náboženství, transgender lidé, všichni spolu vycházeli. Byla to nejkrásnější ukázka jednoty, jakou jsem kdy v životě viděl.“

Někteří řidiči kamionů mají pocit, že ti, kteří jsou vyobrazeni s nenávistnými vlajkami a symboly, byli nastrčeni ve snaze zdiskreditovat řidiče kamionů. Panuje silný pocit nedůvěry vůči úřadům.

Stirr si všiml, že v Ottawě klesá příjem mobilního telefonu, a tvrdil: „Bylo to velmi sporadické, udělal jsem jeden rozhovor, který šel dobře a šel jsem udělat druhý rozhovor další noc a přerušilo se to asi po dvou minutách, protože tam nebyla žádná internetová služba.

„Nevím, jestli to bylo z přetížení, nebo jestli se záměrně snaží zpomalit nebo zastavit živé vysílání lidí a poskytování skutečných záběrů ze země. Také Facebook mě cenzuroval od vstupu do živého vysílání, pravděpodobně do hodiny poté, co jsem jim oznámil, že se zúčastním nějaké akce. Nebyl jsem schopen živého vysílání ze svého účtu, protože mě cenzurovali hned.“

Zatímco někteří zavrhnuli myšlenku manipulace s telefonní sítí v demokratickém státě, jako je Kanada, Hoerdtová tvrdila, že jí policie řekla, že se to děje. Řekla: „Přišli k nám nějací opravdu milí policisté, dali si s námi kávu a říkali, že v blokádě byli dva policisté, jen aby se jim zakódovaly mobilní telefony. To byla jejich práce.“

Podle ní bylo řidičům za jediný den na hraniční blokádě vydáno 80 pokut, „za věci jako bránění provozu, [nefunkční] brzdová světla, bránění výhledu kvůli vlajce, prasklá čelní skla … prostě hledali cokoliv a je to smutné. Právě teď mám strach: Musíme být slyšet a oni nám prostě zavírají pusu.“

Další oblastí nedůvěry jsou mainstreamová kanadská média. RT oslovila několik řidičů kamionů, kteří nechtěli mluvit o své věci, která se zdá být v rozporu s jejich kampaní, kvůli nespokojenosti s médii obecně.

Stirr přiznal: „Spousta lidí dnes velmi nedůvěřuje mediálním výstupům právě kvůli lžím, které byly řečeny médii tady v Kanadě. Lidé viděli živé přenosy a pak vidí, co říkají zprávy, a nemohlo by to být dál od pravdy.“

Konvoj se chystá na dva týdny protestů v Ottawě a v okolí Kanady a nejeví žádné známky konce. Vyvolal podobná shromáždění po celém světě a vzhledem k tomu, že odhodlání řidičů kamionů tuhne, zdá se, že jediné usnesení může vzejít od vlády.

Co by řekl Stirr Justinu Trudeauovi, aby pochopil sílu jejich pocitu?

„Prostě bych si sedl a vyprávěl mu některé z těch příběhů, které mi lidé vyprávěli, a zeptal se ho: ‚Jak tu můžeš sedět a dělat to lidem? A mohli bychom toho prosím hned nechat, tohle opravdu musí skončit.“ Končí to po celém světě, je načase, abychom se spojili se všemi ostatními a ukončili tohle šílenství.“

Hoerdtová také zůstává věrná a plánuje dlouhou cestu do Ottawy, aby se tam připojila.

Svým zvráceným způsobem vlastně cítí vděčnost vůči kanadskému vůdci, který je pod palbou. „Řekla bych mu: ‚Děkuji vám, díky vám se naše země dala opět dohromady tím, že jste nás rozdělili‘. Řekla bych mu, že jste nám všem opravdu otevřel oči.“

Pro Hoerdtovou morální bitva skončila. „Myslím, že už jsme tak nějak vyhráli s tím, jak jsou všichni jednotní. Prostě chci být zase svobodná. Mám teď v životě pár kritiků, kteří říkají, že jsem naprosto šílená, ale jsem Gen X – myslím, že jsme k tomu byli vycvičeni a všude, kde potřebuju být, se nevzdávám.“