Kurdistán – začátek 3. světové války, konec biblické kultury a zpět na Ararat? A proč Ukrajina byla jen „lehká viróza“

Na úvod cituji:

„Proto oslabený rubl a odstoupení Putina od South streamu vlévá petrodolaru krev do žil, ale vyhráno nemá. Majdan na Ukrajině skončil připojením Krymu k Rusku – velká čára přes rozpočet. A Majdan v Turecku se právě vyvíjí směrem, že země s druhou největší armádou v NATO je nejen vstřícná k ISIL a chce tento stát, který už má kontrolu nad většinou blízkovýchodních energetických zdrojů, uznat a získat ho na svojí stranu. Zároveň Turecko vede stále přátelštější jednání s Ruskem – a média to komentují: Erdogan se setkal s Putinem, jde o událost srovnatelnou jen s připojením Krymu k Rusku. No aby ne, když Turecko je ve stejné situaci, jako Ukrajina a když barva Černého moře dostává zcela jiný odstín poté, co  byl Putin v Turecku přijat s královskými poctami.

Sledujme vývoj kolem Kobani a Ceyhanu a sledujme postoje nejen Ruska, ale i Turecka. Jestli se země s druhou nevětší armádou v NATO rozhodla raději spojit s uměle USA vytvořeným nepřítelem a dokonce se spojit i s Ruskem, čeká nás opravdu celosvětový Majdan.

Celá situace velmi připomíná svět po krachu na NY burze v roce 1929 a následnou 2.WW. I tehdy se USA spojily s kýmkoliv – se Stalinem i Hitlerem. Podporovaly genocidy z obou stran s tím, že se nakonec přidají k vítězi. A dnes – křesťané, muslimové, dokonce opět  i židi, perte se, USA to potřebují! „

Text je z prosince 2014 a situace se opakuje jako přes kopírák –  ceny ropy na minimu, rubl oslabuje, zatímco dolar posiluje a v Turecku se schyluje k Majdanu.  A aby podobnost byla úplná – po v prosinci zrušeném South stream se  právě hroutí výstavba dalšího ruského plynovodu do Evropy, Turkish stream.

Ukrajina byla jen „lehká viróza“

Poprvé jsem význam Kurdistánu zmínila v článku z prosince 2014, ze kterého jsem výše citovala závěrečnou část (zde) a kde jsem popsala i geopolitickou důležitost Íránu. Během cca sedmi měsíců se dění vyvinulo tak, že Írán je téměř vyřešen (jaderná dohoda) a pracuje se už jen na vzniku státu Kurdistán, a to na úkor části Turecka. Ukrajina i Turecko přitom v plánu plní stejný účel: odstavit ruské energetické zdroje  z Evropy. Léta se zároveň pracuje na nalezení náhradních, ve kterých, na rozdíl od Ukrajiny, Turecko pořád hraje roli.

Začne 3. světová válka na Blízkém východě?

Ukrajina již účel splnila a je ponechána svému osudu, Turecko však bude jiným soustem a náš prezident správně řekl, že Ukrajina je jen „ lehká viróza“.  Až nyní se odstavení Ruska blíží do finále, ale zatímco Ukrajina tomu slepě posloužila, Turecko do plánu vidí a sloužit mu odmítá. Když to řeknu úplně zjednodušeně: země s druhou největší armádou NATO odmítá plnit zájem zemí NATO.

Sjednocená a od Ruska odstavená  Evropa pod vládou USA, to je dlouhodobé přání Spojených států. Ideologicky a ekonomicky už je téměř hotovo (politika EU, dohoda TTIP), ale základní závislost Evropy na Rusku zůstává – energetická.  Evropa žádnou ropu ani plyn nemá (pomineme-li Norsko, kde jsou náklady na těžbu velmi vysoké) a je závislá na cizích zdrojích. Ač se v zájmu USA snaží, jak se snaží, ty ruské nemůže odstavit. Ale o to více na tom různými naplánovanými i skutečně realizovanými trasami a hledáním zdrojů USA pracují (čímž řeší především svůj dolar). Mimo ruských připadají v úvahu čtyři zdroje: arabský, kaspický a blízkovýchodní a africký.

• Arabský zdroj (Saúdská Arábie, Kuvajt) se do Evropy nemůže dostat jinak, než přes Středozemní moře anebo přes Turecko a obě tyto cesty dlouhodobě blokuje Sýrie, Libanon.


• Kaspický zdroj (Ázerbájdžán), který má být realizován plynovodem Tanap a který je pozůstatkem nezdařeného Nabucca, je stejně jako Nabucco kapacitně nedostačující (cca 30 % potřeby) a rovněž vede přes Turecko.


• Blízkovýchodní zdroj (Írán), který by ruské dodávky nahradil zcela dostatečně, je (byl) zablokován sankcemi a pokud by sankce i byly zrušeny, opět k němu cesta vede přes Turecko .


• Africký zdroj (Libye), odkud Evropa část energií brala za Kaddáfího a který by obešel Turecko (a zvýšil význam Řecka) je pod vládou ISIL a v chaosu.

Zdroj 1) arabský,  je nerealizovatelný – překážkou je Sýrie, stejně tak zdroj 4) africký, kde z Libye utekly všechny rafinérské firmy (viz zde,  či zde). V úvahu připadá zdroj 2) kaspický, kde z Ázerbájdžánu přes Turecko povede plynovod Tanap. Evropa pořád má ve výhledu dva energetické zdroje: kaspický a pořád ten ruský, který na severu vede cestou Nord stream a na jihu cestou Blue Stream. Na čem se ale mezitím intenzivně pracovalo, to je zdroj 4) blízkovýchodní. Proto jsou už dlouho v hledáčku „americké demokracie“ Sýrie a Irák a je zájem o domluvu s Íránem. Zatímco první dvě země jsou v dlouhodobém rozkladu, s Íránem, který byl vystaven dlouholetým sankcím, byly nedávno uzavřeny „jaderné dohody“. Ty jsou ale především o tom, že konečně je zde zdroj, který je schopen plně nahradit ruské dodávky energií do Evropy.

Okamžitě po dohodě s Íránem se stal aktuálním plynovod Eastring, kterým se Írán přes Turecko jen napojí na Tanap, vedoucí z Ázerbájždánu. Až se tak stane, bude jen otázkou času (vypršení dohod s Gazpromem), kdy bude po Ukrajině ruský plyn odstaven i přes Německo a Turecko. Ale ono jedna věc je jiný zdroj najít a druhá věc zavřít cesty, kterými vede ruský.

Pominu-li Baltické, Černé a Středozemní moře, pak pro tranzit do Evropy jsou významné jen dvě země: Ukrajina a Turecko. A jako naschvál – obě přátelské k Rusku (do Majdanu tomu tak na Ukrajině bylo), proto obě v hledáčku zájmů (m.j. i přes lákadlo členství v EU) a obě v rozkladu. Přes manipulování volbami a barevnou revoluci a Majdan je na Ukrajině už hotovo, zatímco na Turecku se stejný scénář právě naplno rozjíždí.

Ale zatímco v případě Ukrajiny šlo jen o zavření potrubí z Ruska (slovy našeho prezidenta „jen lehká viróza“), v případě Turecka jde o to, jak Rusko odstavit a současně jiné zdroje otevřít. To Turecku dává mnohem větší manipulační prostor, než měla Ukrajina (ta je navíc vnímána jako zcela podřadná země). Ať jde o ruský, kaspický či blízkovýchodní zdroj, všechny cesty vedou přes Turecko. Turecko si tak může vybírat, koho a za kolik přes své území pustí i kolik poté do EU pošle, aniž by samo zůstalo bez dodávek.

Všechny cesty vedou do Turecka

V únoru 2003 byl zahájen provoz Blue Stream z roku 1997, kterým má Turecko odebírat plyn 25 let (zde). Po nezdařeném projektu Nabucco byl naplánován Tanap (zde). Pro nedostatečnou kapacitu však bylo stále počítáno s ruským zdrojem, vedoucím přes Německo, Ukrajinu a Turecko. Po problémech s Ukrajinou bylo rozhodnuto o výstavbě plynovodu South stream, který by vedl přes Černé moře do Bulharska , tedy přímo do EU bez tranzitu přes Turecko. Po tzv. anexi Krymu byl South Stream zrušen – vina se dává Rusku, že od něj odstoupilo, ač to byla Evropa, kdo zemím EU zakazoval pokračovat v jeho stavbě, až ji nakonec zrušilo Rusko.

Stalo se tak v prosinci 2014, kdy po zavedených sankcích, po snižování cen ropy (za pomoci SA) a po ohlášení Putina, že South stream nebude, prudce posílil dolar. Tehdy Rusko nejen oznámilo dohodu o navýšení dodávek Číně, ale zároveň se Turecko a Rusko staly spojenci. Turecko si zřejmě uvědomilo, že připravovaný South stream znamená jeho odstavení coby tranzitní země a Rusko si uvědomilo, že tlak EU na ukončení stavby South stream znamená jeho odstavení coby zdrojové země.  Tehdy se Putin a Erdogan dohodli na plynovodu Turkish stream, kterým má ruský zdroj vést pouze do Turecka s tím, že je na Evropě, jak se s Tureckem domluví a jak si cesty z Turecka sama postaví.

Od dohody o Turkish streamu neuplynul ani rok a všechno je jinak – především skončilo embargo na Írán. A aktuálním se stal plynovod Eastring, který má 1) rozšířit kaspický TANAP a 2) navýšenou kapacitou z Íránu může zcela odstavit Rusko.  Zdá se, že konečně bylo nalezeno vše potřebné: zdroj, který kapacitně zcela nahradí ruský i cesta, kterou povede do Evropy.

Plynovod Eastring s dvěma základními zdroji – kaspickým a íránským, obcházející Rusko a vedoucí přes Turecko, nad ním Černé moře s ruským Krymem a tureckým pobřežím 

Okamžitě po oznámení dohody s Íránem začaly padat ceny ropy. A dosud padají, zatímco dolar posiluje (Írán, to jsou také nové investiční příležitosti, od kterých se odvíjejí úroky bank a FED oznámil jejich zvyšování na podzim a i tím dolar posiluje).  Situace jako přes kopírák připomíná konec roku 2014 – odstavený plynovod, nízké ceny ropy, padající rubl a posilující dolar.

Po ruském South stream je v ohrožení i ruský Turkish stream 

Ruský Gazprom už před ukončením jednání s Íránem oznámil zmražení investic do výstavby Turkish stream (zde), nejčerstvější zpráva ale říká, že termín realizace Turkisch stream se zcela odkládá (zde). Důvod? V Turecku se po volbách nedaří sestavit vládu, opozice získala vysoký počet hlasů, poprvé by se do Parlamentu dostali i Kurdové.  Očekávají se nové, předčasné volby, se zahájením stavby se proto čeká až na novou vládu.

Mapa plynovodu Turkish stream, jehož realizace byla právě odložena  

Shrnuto:  Opět jde o plynovod do Evropy, jen tentokrát už není v hlavní roli Ukrajina, ale Turecko. A tentokrát už nejde o ruský plyn, ale o kaspický a blízkovýchodní. Turecko, které se marně snaží o přijetí za člena EU a které mělo být jako tranzitní země vyřazeno výstavbou South stream, cítí příležitost, jak si diktovat podmínky na obě strany. Nepustí-li přes své území kaspický a íránský zdroj, bude Evropa stále závislá na Rusku a v reakci na situaci už Rusko poskytlo Turecku slevy (více). Ale mezitím v Turecku probíhají pokusy o barevnou revoluci, nyní se nedaří sestavit vládu, především ale je Turecko kritizováno za nečinnost vůči IS.

Turecko – zavře ruské kohoutky Erdogan nebo až nová vláda? Nebo to udělá až Kurdistán? Anebo je význam Kurdistánu ještě jiný?   

Když se turecký prezident Erdogan sešel s Putinem poté, co byl ukončen South stream, a když spolu uzavřeli dohodu o Turkish stream, Západ jeho krok přirovnal k ruské anexi Krymu. Erdogan tím možná demonstroval spojenectví s Ruskem, ale ještě více demonstroval, že Turecko je zemí, bez které se Východ ani Západ neobejdou, navíc může zablokovat plán na odstavení Ruska. Z toho pro Západ vyplynula potřeba vytvořit si na území Turecka spojence, který  1) skutečně odstaví ruský zdroj, 2) otevře cestu blízkovýchodnímu zdroji  a 3) nebude si diktovat podmínky. To vše by možná Erdogan i mohl splnit výměnou za přijetí do EU, ale Turecko by pořád mělo v ruce základní trumf a v EU tím získat dominantní pozici.

Co je ale možná ještě významnější, ani vstřícnost Turecka by neřešila problém Sýrie a s ní přístup blízkovýchodních zdrojů na Středozemní moře (a tím i do Řecka, další strategické země EU).  Někdy v roce 2006 se objevily mapy, které odhalily plány na překreslení blízkovýchodních hranic a v nich i plán na vznik Kurdistánu. V této mapě má samostatný stát Kurdů zahrnovat část Iráku, Sýrie a především velkou část Turecka. 

Kurdové jsou národ, který je roztříštěný po celém Blízkém východě, ale také všude po světě, včetně Ruska, Evropy i USA. Jejich počet se udává téměř na 40 milionů, přitom od konce první světové války marně bojují o vznik samostatného státu.  Nejvíce jich žije ve východní části Turecka, Turecko je zároveň zemí, která je nejvíce potlačuje. Do povědomí světa se dostali jako teroristé (Kurdská strana pracujících), ještě více o nich však svět slyší od doby vzniku ISIL. Kurdové jsou označováni za jedinou sílu, která je schopna proti IS bojovat a svět je v tomto boji podporuje, zatímco Turecko dělá mrtvého brouka. Důvodem je, že Turecko o mapě překreslení hranic Blízkého východu ví – ví tedy, že o část svého území má přijít ve prospěch národa, se kterým je v letitých sporech. A zatímco IS vede své tažení přes Irák, Sýrii a přes Turecko-syrské hranice a obzvláště proti Kurdům, Turecko stojí před nutností volby, na kterou z nepřátelských stran se přidat: ke Kurdům, kteří usilují o samostatný stát nebo k IS, který útočí na všechny, ale nejvíce proti Kurdům? Turecko zvolilo postoj „Nepřítel mého nepřítele je mým přítelem“.  

Turecký stav nečinnosti trval do výbuchu v tureckém městě Suruc (zde). K výbuchu kupodivu  došlo jen pár dnů poté, co bylo dosaženo dohody s Íránem.  Tehdy Turecko překvapilo svět tím, že se konečně rozhoupalo k boji proti IS, ještě více ale tím, že současně bombardovalo i Kurdy. Vzápětí Turecko požádalo o mimořádné zasedání NATO, po kterém se mu dostalo odpovědi: „NATO schvaluje útoky Turecka proti ISIL, zároveň ho vyzývá ke vstřícnému postoji vůči Kurdům“ (zde).

NATO podporuje postup Turecka vůči IS, zároveň vyzývá k mírnému postupu vůči Kurdům

Po dohodě s Íránem Turecko nemohlo dostat lepší potvrzení, že na Blízkém východě končí hegemonie Turecka se Saúdskou Arábií, ale také, že vznik Kurdistánu nebyl jen na papíře. Existují různě podobné mapy budoucího Kurdistánu, mě nejvíce zajímalo, jestli existuje nějaká, která by Kurdistánem ukazovala na propojení Íránu se Středozemním mořem. Takovou jsem našla na googlu a je to mapa z roku 2011: 

Google mapa Kurdistánu

Kurdistán by tedy hraničil s Íránem (Kurdové jsou íránský národ a v Íránu se těší největší vstřícnosti, vznik jejich státu by tedy „ladil“ s íránskou dohodou).  Dále by zabral část Iráku (kde žijí iráčtí Kurdové) a kus Sýrie (kde žijí syrští Kurdové), čímž by linie mezi Íránem a Středozemním mořem byla kompletní. A tím i tranzit energií bez ohledu na Turecko. Nemluvě o tom, že Írán, Irák a Sýrie jsou spřátelené země. V tomto procesu logicky nelze vynechat turecké Kurdy, a to nejen proto, že v boji za samostatný stát hrají prim, ale především kvůli zemím, se kterými má Kurdistán sousedit na severovýchodě – jsou Gruzie, Arménie a Ázerbájdžán (a ve kterých to „náhodou“ také směrem k integraci do EU a NATO neustále vře (aktuálně obzvláště v Arménii).

Podporou Kurdů v boji proti IS a ustanovením jejich samostatného státu by navíc Západ získal, na rozdíl od Turecka, vděčného vazala v odstavování Ruska. V neposlední řadě: od energetického rozhodování odstavené a zmenšené Turecko by už mohlo být přijato i za člena NATO (existuje názor, že v současnosti je pro EU příliš velké a silné – konkurence Německu a příklon k Rusku?)

Globalizace a jednotné náboženství – další význam Kurdistánu?

I bez aktivit USA a Západu to na Blízkém východě  vře, a to z náboženských důvodů. Mnohdy se ani odborníci nevyznají ve všech odnožích islámu, které mezi sebou bojují. Laickým pohledem jsem vypozorovala, že základní jsou dvě větve: sunnité a šíité. Jejich nevraživost (sunnité považuji šíity za méněcenné a „špinavé“) začala po smrti Mohameda, kdy každá větev uznala za jeho následovníka někoho jiného (více). Převážná většina blízkovýchodních zemí je sunnitská, nejvýznamnější z nich je Saúdská Arábie, sunnitou byl i Saddám Hussajn a sunnitský islám vyznává i Turecko. A ve zradikalizované podobě IS. Umírněnější islám, šíitský, vyznává Írán, část Sýrie (především prezident Asad), Libanon, ale také velká část Kurdů. V prosazování svých zájmů v této oblasti Západ ve velkém sází právě na otázku náboženství, neboť posílení země jedné strany znamená získat pro své zájmy hned několik dalších.

Až dosud byl Západ na straně Saúdské Arábie, která si nábožensky rozumí s Tureckem a na straně obou stál i Izrael. Nyní se zdá, že dohodou s Íránem začal Západ upřednostňovat druhou stranu, šíitskou, což si uvědomuje především Saúdská Arábie, která Írán považuje za svého největšího nepřítele. A s ní také Izrael, který nejvíce kritizuje USA za dohodu s Íránem. A také Turecko, které je spojencem SA a Izraele a které pozici „mrtvého brouka“ opustilo „náhodou“ až po dohodě s Íránem.

Co z toho plyne? Že SA a Turecko a tedy suniité, už nebudou na Blízkém východě hrát prim, ale že tuto roli přebírá Írán a tedy šíité. Dohodou s Íránem byl Saúdské Arábii a Turecku vyslán vzkaz, že tak tomu bude, ať se jim to líbí, nebo ne. Ale dle mého i upřednostnění Íránu je jen přechodnou fází, protože skutečným vítězem se mají stát Kurdové – jezidé.  

A stále více mi přijde, že vytvořit ISIL (sunnitský islám) a poté podporovat Kurdy jako jedinou sílu, která je schopna se IS postavit, je geniálním tahem „globalistů“ nejen pro Blízký východ, ale pro celý svět. Zde proti sobě totiž stojí nejmladší náboženství světa ve zcela zradikalizované podobě – IS, a nejstarší náboženství světa, vzniklé pod bájnou horou Ararat, kde měla přistát Noemova archa a upřednostňující Adama před Evou a vyznávající kult Slunce a Satana, jezidé – Kurdové.

Židé, křesťané, muslimové – anebo JEZÍDÉ? Třetí světová bude mezi islámem a biblickými křesťany

Jezídové jsou etnicko-náboženská komunita, jejíž příslušníky jsou především Kurdové ze severního Iráku. Často jsou považováni za tajnou islámskou sektu, ale ve skutečnosti se zde mísí prvky hinduismu, mazdaismu (zoroastrismus), manicheismu, šamanismu, judaismu, křesťanství (např. lámání chleba, křest) a již zmíněného islámu (především súfismu – např. obřízka, pouť, oběť, půst). Jezídové věří v Boha jakožto stvořitele světa a v sedm andělů, z nichž nejvýznamnější je Melek Táús (Anděl Páv).

Podle historických pramenů tvořili Jezídové 2 000 let př.n.l. významnou složku Sumérů, Babyloňanů, Asyřanů a Židů (z této doby je pravděpodobné převzetí prvků judaismu). Jezídové o sobě tvrdí, že jsou nejstarším náboženstvím na světě a dokládají to historickým náboženským kalendářem, který by měl být o tisícovky let starší než kalendář křesťanský, gregoriánský, židovský a islámský.

Kurdové – křižovatka mezi islámem Turecka(sunnité) a islámem Sýrie, Iráku a Íránu(šíité). Kult Slunce na vlajce Kurdů, což je i vlajka Araratské republiky, která měla krátké trvání, jak lze vidět v souhrnné prezentaci historie Kurdů zde. 

Židé, křesťané, muslimové – anebo JEZÍDÉ? Třetí světová bude mezi islámem a biblickými křesťany

Jezídové jsou etnicko-náboženská komunita, jejíž příslušníky jsou především Kurdové ze severního Iráku. Často jsou považováni za tajnou islámskou sektu, ale ve skutečnosti se zde mísí řada prvků hinduismu, mazdaismu (zoroastrismus), manicheismu, šamanismu, judaismu, křesťanství (např. lámání chleba, křest) a již zmíněného islámu (především súfismu – např. obřízka, pouť, oběť, půst). Jezídové věří v Boha jakožto stvořitele světa a v sedm andělů, z nichž nejvýznamnější je Melek Táús (Anděl Páv).

Podle historických pramenů tvořili jezídové 2 000 let př.n.l. významnou složku Sumérů, Babyloňanů, Asyřanů a Židů (z této doby je pravděpodobné převzetí prvků judaismu). Jezídové o sobě tvrdí, že jsou nejstarším náboženstvím na světě a dokládají to historickým náboženským kalendářem, který by měl být o tisícovky let starší než kalendář křesťanský, gregoriánský, židovský a islámský.

Oficiální vlajka jezídů je bílo-červená, uprostřed má Slunce – jeden ze symbolů jezídů

Druhým symbolem je pták-páv Melek Taus. Jezídé mají gnostickou kosmologii, podle níž Stvořitel světa není totožný s Bohem, který mu skutečně vládne. Tím by podle nich měl být další jejich uctívaný symbol, pták Malak Táús, označován okolním světem za Satana:

Jezídé uctívají čísla 6 a 7, dále Adama považují za nadřazeného Evě a není bez zajímavosti, že postavu ptáka Meleka měli převzít k uctívání i Egypťané  (oko Boha Hóra = paví oko?).

Turecko – osudová křižovatka lidstva

Téma nejstaršího náboženství si nechávám do závěrečné části série O potopě světa (dokončím na podzim), události v Turecku a na Blízkém východě mě však donutily o něm vložit alespoň zmínku. Ať totiž zcela pragmaticky jde „jen“ o uhlík a jeho přepravu, přes vládu nad uhlíkem jde o globalizaci a v ní o celosvětovou moc. A v ní o ovládnutí davů přes ideologii jednotného náboženství „sluníčkové“ homo-multi-kultury. Turecko považuji za zemi, kde dojde k zásadnímu střetu mezi Západem a Východem, a to na pozadí boje mezi IS na jedné straně a Kurdy na druhé. Vznik Kurdistánu je v zájmu Západu a Turecko s tím nic nenadělá – jsem o tom přesvědčená a Pjakin ve svých posledních „Otázkách-odpovědích“ mi potvrdil, že situace v Turecku je vážná přesně tak, jak to vidím – v čase 28:55 zde.  

Když si to spojím s plánem z 19. století, že 3. světová bude o boji mezi islámem a biblickým křesťanstvím, pak i politika migrace je jen součástí plánu, kdy ve finále proti sobě bude postaven IS a Kurdové.

Kromě Turecka v tomto dění hrají zásadní roli Írán a Rusko. A zde si dovolím tvrdit, že USA si od dohody s Íránem slibují zcela jiný efekt, než jaký bude výsledný. A že stejného zklamání se může dočkat i GP – leda, že by i on upřednostnil globalizaci na způsob Východu, viz zde.

Shrnuto:

Další ruský plynovod odstaven, dohoda s Íránem, IS versus Kurdové, dění v Sýrii a Turecko uprostřed všeho, to vše spolu navzájem souvisí více, než je na první pohled zjevné. A to nehovořím o oprávněných obavách Izraele, který byl dnes Obamou důrazně varován ve všem, co se týká Íránu: „Dali jsme izraelské vládě jasně najevo, že s nimi chceme debatovat o způsobech, jak odpovědět na jejich bezpečnostní potřeby,“ řekl Obama. Na adresu nejvýraznějšího kritika dohody, izraelského premiéra Benjamina Netanjahua pak uvedl: „Myslím si, že nemá pravdu.“ (zde).

– Pozorovatelka –    5.8.2015

PS: Náboženství Kurdů je na rozdíl od tří monoteistických, která Západ vytvořil, dualistické – dobro a zlo považuje za dva rovnocenné principy, čímž se velmi podobá východnímu principu Jang a Jin. Typickým znakem tohoto náboženství je úcta k ohni, slunci a vůbec světlu, což si překládám jako víru, že v našem duálním světě vždy zvítězí světlo (více zde). Je otázkou, kdo toto náboženství hned v začátcích odstavil a kdo jej chce pro své zájmy nově obnovit. Jako další perličku přidávám, že název jezídé v sobě nese část oynačení dvou příštích náboženství (židé, Ježíš) a že zajímavé je také pojmenování biblické hory Ararat, která se nachází na území Kurdů – čtením pozpátku totiž vznikne &bd