„Evropa potřebuje Rusko a Rusko potřebuje Evropu:“ přívrženci západoněmeckého kancléře Willyho Brandta. Před pár týdny skupina vlivných německých osobností, členů Kruhu Willyho Brandta, podepsala Otevřený dopis poslancům SPD (německé sociální demokracie) v Bundestagu a kabinetním ministrům naléhající na upuštění od konfrontačního kurzu ve vztazích s Ruskem. Autoři revidovali upadající vazby mezi EU a Ruskem v kontextu Ukrajinské krize, která byla přímým důsledkem vzájemného neporozumění a kontroverzí.

Zde tedy ORIENTAL REVIEW vydává exkluzivní překlad celého dopisu do angličtiny:

***

Evropa zažívá nejhorší krizi od konce konfliktu Východ-Západ. Nejen ohledně řešení Řecka a tisíců uprchlíků zdvihajících napětí po celém kontinentě, ale i příměří a proces vyjednávání na Ukrajině zůstává křehký. Potud, pokud nebude konflikt na Ukrajině vyřešen, je pořád na stole skutečné nebezpečí eskalace.

Pořád ještě je třeba důkladné mírové smlouvy pro Evropu předjímané Pařížskou chartou z roku 1990: Evropa nemá žádný zájem na zhoršování rozporů mezi Spojenými státy a SSSR kvůli sražení Ruska na kolena. Existují rozdíly mezi evropskými a americkými zájmy: panevropské problémy nelze řešit bez Ruska nebo dokonce proti Rusku. Nedávná historie nám ukázala, že Rusko a lid Sovětského svazu přispěl k osvobození Evropy od fašismu více než kdokoliv jiný a později i ke sjednocení Německa. Německo má tudíž zvláštní odpovědnost prosadit Rusko jako vyjednávacího partnera pro mírový řád Evropy.

V roce 1990 to vypadalo, že odpověď na tyto otázky je jednou pro vždy nalezena: Rusko se stalo spolu-architektem evropské integrace. Rusko spolu s USA se přirozeně stanou kotvou a rovnými partnery. Od té doby byla ruská očekávání hluboce zklamána: EU a co je ještě důležitější politika rozšiřování NATO vyloučila možnost ruského členství. Bylo to příliš těžké, protože tato země byla příliš velká. Navíc některé východoevropské země tvrdily, že jejich rychlé přijetí do NATO je vojenskou prevencí proti Rusku. Když nemělo perspektivu vstupu do NATO samotné, tak čím dál více vlasteneckých Rusů začalo pohlížet na rozšiřování struktur Západní aliance jako na hrozbu. Expanze NATO přiživovala dávné ruské obavy z obklíčení, a tak bylo postupně donuceno začít uvažovat v geopolitických kategoriích a zónách vlivu.

Ukrajinská krize je odrazem širšího konfliktu mezi Ruskem a Euro-Atlantickými strukturami. Ten by mohl vést ke katastrofě, pokud probíhající závody ve zbrojení, vojenské provokace a konfrontační rétorika nebudou zastaveny. Důrazně apelujeme na všechny odpovědné politiky a mírumilovné občany, ale v první řadě a především na SPD:

V takovéto situaci je zapotřebí odvážné politické iniciativy srovnatelné s iniciativami, které pomohly zastavit spirálu stupňování konfliktu během krizí s Berlínskou zdí a Kubánskými raketami. Byla to německá sociální demokracie, kdo vydláždil cestu k Ostpolitik Willyho Brandta a k détente. I v roce 2015 žádáme o takovou kuráž a politickou moudrost, abychom vzdorovali hrozbě obnovení konfrontace a rozdělení Evropy. Apelujeme na zastavení konfrontace a restart našich vztahů s Ruskem dříve, než pro nás všechny bude pozdě.

• Ukrajinskou krizi nelze vyřešit politickými sankcemi proti Rusku. Podkladové příčiny odcizování Ruska a Evropy by se měly v rozhovorech prodiskutovat na summitu EU-Rusko. Trvalého sladění zájmů lze dosáhnout pouze přes dialog a vyjednávání. Ekonomické sankce podvrací rozvoj Evropy jako společného ekonomického prostoru. Kooperace je motorem budování důvěry. Energetické infrastruktury, které už byly postiženy současným zostřováním rozporů, jsou životně důležitou součástí našich společných zájmů a oboustranného obchodu.


• Evropská unie, která je částečně zodpovědná za kořeny této krize, musí přispět k jejímu řešení na bázi konsensu. Interakce Německa, Francie a Polska s Ukrajinou a Ruskem v Dohodě Minsk II je inovativní přístup. Realizace Minska II by mohla být mostem k překlenutí nedostatku důvěry. Je zapotřebí širší evropské integrace. Německo se musí do toho vrhnout jako ten, kdo jako budoucí president OSCE a jednající v duchu dialogu vysloví svůj postoj.


• I Spojené státy jako nejdůležitější partner nové ukrajinské vlády mají vysokou odpovědnost za hledání řešení této krize. Všechna dostupná mezinárodní fóra by se měla využít ke svedení Ruska s US dohromady. V dobách krize potřebujeme udržovat úzké vazby, abychom spolu efektivně komunikovali. G7 by tudíž mělo zapojit i Rusko a i práce Výboru NATO-Rusko by měla pokračovat, jak to bude jen možné. Podstatné způsoby k vyjednávání v krizi by se neměly omezovat, nýbrž naopak rozšiřovat.


• Přičlenění Krymu k Rusku je porušením mezinárodních dohod. Zároveň je to ale politická realita, kterou nelze zvrátit proti vůli většiny voličů Krymu. Status quo nesmí podvracet konstruktivní spolupráci se zainteresovanými na společném evropském zájmu.


• Ukrajinská krize je zároveň důsledkem slabě federalizované struktury v relativně novém státě. Pouze prostřednictvím silného federálního systému je může země uchránit od etnických rozmíšek a hrozeb odtržení. Bude-li třeba, měly by se Ukrajině nabídnout zkušenosti z jiných evropských zemí.


• Členství Ukrajiny v NATO nezvýší bezpečnost této Aliance. Jen přiživí plameny ruských obavy z cílů NATO a zvýší riziko nechtěné vojenské konfrontace. Rámec OSCE a „Vídeňského dokumentu“ 2011 je v čase krize životně důležitý a měl by se realizovat, aby svedl dohromady politické a vojenské orgány všech evropských států.


• Ukrajinská krize ohrožuje evropskou kontrolu zbraní. Závody ve zbrojení, převozy smrtící vojenské techniky a nová nasazování techniky na obou stranách ruské hranice podvrací existující systém dohod o kontrole zbraní. Účast německých vojsk na vojenském cvičení „intervenčních sil“ by mohla podnítit ruské zastřené vzpomínky na německou invazi a zvýšit napětí, které je zbytečné. Odpoutání vojsk, nešíření a omezování zbraní, to jsou cíle, jichž by mělo být dosaženo, co nejdříve to bude možné.


• Během Ukrajinské krize jsme opět zažili alarmující vzestup jaderných úvah. Existuje nebezpečí opětovného vyzbrojení jadernými raketami středního doletu v Evropě tak, jako k tomu došlo v 80. letech. Jaderné zbraně se musí nakonec postavit mimo zákon. Zbraně z principu sloužících k naprosté zkáze by neměly patřit k nasaditelným silám.


• Evropský mírový řád není jen řádem států. Je založen na silných občanských společnostech a mezi jinými na mezinárodní spolupráci na poli kultury, médií, sportu a vědy. Obnovení evropských programů výměny mládeže s Ruskem a Ukrajinou by mohlo pomoci překonat stereotypy a povzbudit k lepšímu pochopení jeden druhého a v důsledku toho budovat lepší vztahy.

Evropa potřebuje Rusko a Rusko potřebuje Evropu. Nacházíme se v bodě zvratu. Buď postoupíme více méně ke Studené válce s chmurnou budoucností, nebo společně vydláždíme cestu k novému společnému mírovému řádu Evropy.

Nastal čas jednat!

Berlin, July, 21, 2015

Egon Bahr and Willy Brandt

Signatáři:

Prof. Egon Bahr was the creator of the “Ostpolitik” promoted by West German Chancellor Willy Brandt, for whom he served as Secretary of the Prime Minister’s Office from 1969 until 1972. Between 1972 and 1990 he was an MP in the Bundestag.

Prof. Dr. Walther Stützle was the Deputy Minister of Defense in 1998-2002.

Dr. Christoph Zöpel is the SPD politician, Foreign Minister in 1999-2002.

Prof. Dr. Ingomar Hauchler, Bundestag MP (SPD) from 1983 to 1998.

Dr. Edelbert Richter is a Member of the European Parliament in 1991-1994, German Bundestag MP in 1994-2002, member of the Federation of German Scientists.

Dr. Hans Misselwitz is a functionary of the SPD and a founding member of the Institute Solidarity modernity.

Prof. Dr. Götz Neuneck is the Deputy Director of the Institute for Peace Research and Security Policy at the University of Hamburg (IFSH) and Director of the Interdisciplinary Research Group Arms Control and Disarmament (IFAR).

Antje Vollmer, is a member of the German Green Party. From 1994 to 2005, she was one of the vice presidents of the Bundestag.

Wolfgang Schmidt is the Hamburg Commissioner to the Federal Government, the European Union and of Foreign Affairs; Member of the Committee of the Regions.

Prof. Dr. Dieter Klein is the Head of the Commission on the Future of the Rosa Luxembourg Foundation and a member of its Board.

Prof. Dr. Gustav Horn is the Professor of Economics at the University of Flensburg, Scientific Director of the Institute of Macroeconomic Research in the Hans Böckler Foundation.

Dr. Rainer Land is the German social scientist and economist.

Axel Schmidt-Gödelitz is the Chairman of the East-West Forum.

Prof. Dr. Rolf Reissig is a member of the Scientific Advisory Board of the Rosa Luxembourg Foundation.

Prof. Dr. Elmar Brähler, was the Professor of Medical Psychology and Medical Sociology at the University of Leipzig.

Prof. Dr. Peter Brandt is the German historian and retired Professor for Modern and Contemporary History at the University of Hagen.

Prof. Dr. Michael Schneider is the German political journalist and literary critic.

Prof. Klaus Staeck is a German lawyer and publisher.

Dr. Friedrich Dieckmann is the author of essays, reviews, stories and radio features.

Prof. Dr. Hans-Joachim Gießmann is the Executive Director of Berghof Foundation.

Prof. Dr. Lutz Götze, Professor Emeritus of the University of Saarland.

Dr. Enrico Heitzer, Researcher of the Brandenburg Memorials Foundation.

Gunter Hofmann is the German journalist working for Die Zeit.

Dr. Irina Mohr is the leader of Forum Berlin of the Friedrich Ebert Foundation.

Dr. Friedrich Schorlemmer, is a German Protestant theologian, civil rights activist and member of the SPD.

Volker Braun is the prominent German writer living in Berlin.

Daniela Dahn is the writer, journalist and essayist.

Ingo Schulze is a German writer from Dresden.

By Oriental Review
Global Research, August 06, 2015
Oriental Review 5 August 2015

Zdroj: http://www.globalresearch.ca/influential-german-figures-call-for-a-new-european-approach-to-eu-russia-relations-and-the-crisis-in-ukraine/5467467