Lucie A. Sulovská

Nehodlám rozebírat samotný případ do podrobností a analyzovat jej, jelikož věc považuji za jasnou – došlo k zmrzačení dítěte, které jen zázrakem přežilo, nese si doživotní následky, trauma, celý její život bude už navždycky poznamenán touto událostí. Je úplně jedno, jestli její rodiče neměli v domě co dělat, zachraňovali televizi před dětmi, otec je recidivista, matka nikdy nepracovala, nebo cokoliv jiného – čtyři idioti navždy zničili život dítěte, které za nic nemohlo a nikdy jim neublížilo.

Nebudu se zabývat ani případem z rasistických pohnutek mučeného, znásilňovaného chlapce Patrika, ačkoliv jeho další osud by mě osobně velmi zajímal a myslím, že nejsem sama. Pokud vím, patřil chlapec k mizivému procentu dětí z dětských domovů, které navštěvují gymnázium, v dětském domově skončil potom proto, že jeho maminka po rozvodu přišla o byt. Že média nevěnují případu hocha v nejmenším takovou péči, jako případu děvčete Natálie, že nelze očekávat, že by se chlapcovi a rodině dostalo takové pomoci, jako v prvním případě, považuji za trestuhodné a smutné. Nicméně není fér odvolávat se na Patrika v souvislosti s Natálkou – ta totiž za to, jak bylo (ne)naloženo s Patrikem, opravdu nemůže.

Proces se „žháři z Vítkova“ a zejména potom rozsudek byl přitom vnímán celospolečensky kontroverzně. Proč? Jsou snad tresty okolo dvaceti let za zničený život vysoké? Opravdu si to většina společnosti myslí? Nebo je skutečně tak rasistická, že utrpení romské dívenky jí nic neříká, nebo dokonce útok schvaluje? Trest totiž sám o sobě není nijak vysoký. Vnímáme jej tak pouze na základě naší právní skutečnosti – vysoce totiž převyšuje nejen tresty, které obvykle v našich luzích a hájích vídáme za skutky podobné – tj. pokus o vraždu, ale dokonce i za samotnou vraždu, tj. uzmutí života. Potom v našich poměrech působí exemplárně. Je správné, aby byl trest exemplární?

Podotýkám, že jsem umírněným zastáncem trestu smrti, přičemž cestu za příklonem k němu považuji za osobně bolestnou; kromě toho, že se považuji za společenského konzervativce, jsem totiž také křesťan. Křesťanství připouští možnost nápravy u každého člověka a klade důraz na milosrdenství vůči ubohému hříšníku. Přesto různé křesťanské církve se staví k trestu smrti rozličně: např. u katolické církve je úplný odpor v nejvyšších strukturách poměrně novinkou, názory se mezi jednotlivými církevními hodnostáři různí, není považováno za hřích, pokud člověk trest smrti podporuje, např. politik hlasováním, laik vnitřním souhlasem (narozdíl třeba od problematiky potratu). Američtí baptisté oproti tomu patří dokonce mezi výrazné podporovatele.

Osobně jsem k souhlasnému postoji došla zejména na základě domněnky, že doživotní trest bez možnosti propuštění přece také nad člověkem láme hůl (jak objevně nedávno zjistili ve Štrasburku, ovšem nikoliv proto, že by se přikláněli k trestu nejvyššímu, ale proto, aby oznámili, že i tato poslední absolutní ochrana společnosti – byť absolutní diskutabilně, vzhledem k možnosti útěku atd. – je nehumánní, krutá a degraduje člověka, byť je to například několikásobný pedofilní vrah) a trest smrti je pouze efektivnější ochranou společnosti (například před dvěma týdny popravený texaský zabiják Hernandez, odsouzen za vraždu a znásilnění, během pobytu ve vězení smrtelně zranil dozorce, přičemž tu máme nejen novou mrtvolu, ale i novou vdovu a polosirotky). Ale o trestu smrti jindy a jinde.

Faktem však je, že trest pro neonacisty, kteří bez diskuse zničili život dítěte, by se rozhodně nevyjímal například mezi následujícími, náhodně vybranými, nedávnými, rozsudky:

Francisco R. Perez, Albuquerque, Nové Mexiko - napadení na ulici – 36 let odnětí svobody
Michael Lee Jones, Colorado Springs, Colorado - čtyři znásilnění, napadení – doživotí
Andrew Lackey, Limestone, Alabama - loupežná vražda starce – trest smrti
Jeffrey Bibb, Dallas, Texas - pět loupežných přepadení – 60 let odnětí svobody
Steven T. Smith, Richland, Ohio - vražda šestiměsíčního kojence – trest smrti

Připadal by potom takový trest pro žháře z Vítkova někomu neobvyklý? Zpochybňoval by jej někdo? Podivoval se? Ale navždy bude zcela zasloužený trest vypadat směšně, exemplárně, vykalkulovaně, pokud jsou v naší vlasti obvyklé následující rozsudky:

Muž, Strakonicko - vražda dvouměsíčního kojence, ubití, dítě proražená lebka a zlomená žebra – necelých 15 let (soud trest snížil z původně dvacetiletého trestu)
Josef Janák, Hradec Králové - brutální loupežná vražda stařenky – 14 let (soud snížil o tři roky)
Žena, Karlovarsko – pokus o vraždu dcery, otrava Fridexem – 17 let (soud opět snížil o tři roky)

Brutální napadení na ulici v Duchově, za pořvávání rasistických hesel, blíže asi netřeba představovat:
- recidivistka Šárka Hušová - napadení – 3 roky
- mladistvý – těžké ublížení na zdraví, výtržnictví, pokus o krádež – 2 roky
- zbylí útočníci - podmínky v rozsahu 1 až 3 roky

Ne, trest pro ty, co háží molotovy do domů a jsou lhostejní k lidskému životu, dokonce k tomu nejnevinnějšímu a bezbrannému – dětskému, není vysoký. To jen ty ostatní jsou, bohužel, příliš nízké.

Zdroj: Blog autorky