Výčet skutečností, proti kterým by se mělo protestovat, je opravdu dlouhý, počínaje sankcemi, které v první řadě dopadají na již tak těžce zkoušené syrské civilisty, dodávky zbraní povstalcům, či uznání nikým nezvolené opoziční skupiny za „legitimní“ vládu. Skutečným třešničkou na dortu je pak nedávno vydané oficiální povolení k leteckým útokům na syrské jednotky (SAA). Má jít o případy, kdyby SAA ohrozila výcvikové tábory syrských povstalců, které USA chtějí cvičit pro boj s IS. Jak takové „ohrožení“ ale vypadá, nikde definováno není a krásnější záminku pro útok na syrskou armádu těžko mohl někdo vymyslet.

Mezitím Islámský stát ovládl městečko Qaryatayn, na východě Homsu. Qaryatayn měl před válkou patnáct tisíc obyvatel, díky uprchlíkům z ostatních částí Sýrie však populace vzrostla trojnásobně. Obsazení Islámským státem se mění v ohromnou tragédii zejména pro tamní křesťanskou komunitu, IS již údajně unesl přes 200 jejích členů.V záchranu od syrské armády nejspíš v současné situaci doufat nemohou, i prezident Assad ve svém, mimochodem velmi dobrém vystoupení, připustil, že armáda se potýká s nedostatkem vojáků i vybavení a musí se primárně soustředit na obranu klíčových oblastí, i za cenu lokálních ztrát na méně strategicky významných místech. Qarayteen v podstatě neměl kdo bránit, při „bitvě“ údajně padlo asi třicet bojovníků na každé straně. Velmi smutné je, že země, které by prostředky konat měly, je užívají úplně jiným směrem, Turecko bombarduje tábory kurdské strany pracujících, USA cvičí povstalce a zvažuje nálety na pozice SAA.

USA původně plánovalo vycvičit pro boj s Islámským státem asi pět tisíc syrských rebelů. Podmínkou však je, že tito bojovníci se chtějí soustředit výhradně na boj s IS a nebudou bojovat proti syrským vládním jednotkám (což je pro většinu povstalců prioritou). Vhodných rekrutů z řad povstalců, kteří výcvikem prošli se tak nakonec našlo jen 60Vidíte snad, že tudy cesta nevede. Nebylo by lepší v boji proti IS pořádně podpořit Kurdy, eventuelně i Assada? Jelikož to druhé je přeci jen spíš utopie, tak alespoň neoslabovat Assada nesmyslnými dodávkami zbraní syrské opozice.

Situace na bojišti je momentálně zcela patová, i přes dílčí lokální úspěchy u všech stran momentálně není nikdo, kdo by byl schopen získat celou zemi pod kontrolu. Bohužel i prezident Assad ve svém nedávném vystoupení uvedl, že armáda nemá dostatek lidských i materiálních zdrojů k získání ztracených území. Primárním cílem je nyní udržení klíčových oblastí kontrolovaných vládou, tj územního pásu přes Damašek – Homs – Hamá a pobřeží. V těchto oblastech žije mimochodem více než polovina obyvatel Sýrie. Prvotním zájmem mocností, OSN a celého světa vůbec by mělo být v Sýrii ukončení bojů a tím ukončení utrpení pro statisíce lidí. Poté, co prezident Assad i jeho spojenci připouští, že nejsou schopni získat kontrolu zpět nad celým územím, je z pohledu civilního obyvatelstva nejlepším řešením asi jakési alespoň dočasné příměří ve stylu – povstalci nechají Assada na pokoji ve výše vypsaných oblastech, on je nechá na pokoji v Idlibu a v Daraa. Prezident Assad byl dohodě otevřený vždycky a k něčemu podobnému by nejen západní státy měly tlačit i povstalce. Bohužel vyzbrojování povstalců má přesně opačný efekt v podobě zbytečného prodlužování války, zbytečného utrpení a v rostoucích počtech uprchlíků.

A podotýkám, že USA, dle svých stanovisek ani nepočítají s tím, že by jimi podporovaní povstalci byli schopni vládu svrhnout a získat kontrolu nad Sýrii. Podobný postup považuji za ještě zrůdnější než zásah „libyjského typu“, protože vede opravdu jen k prodlužování konfliktu bez možnosti jakéhokoliv, i alespoň špatného, výsledku a ukončení toho všeho. Dokud budou povstalci cítit podporu a naději v zásah proti vládním jednotkám, nikdy nebudou ochotni se dohodnout.

V případě, že by prezident Assad nebyl nucen bránit své území před západem podporovanými rebely (a naopak), by se také konečně ukázalo, jak je to ve skutečnosti s ochotou bojovat proti IS. Assadovi je často vytýkáno, že větší úsilí než boji s IS věnuje boji s „opozicí“, bohužel v situaci, kdy armáda nemá dostatek prostředků být všude a „opozice“ útočí na hlavní město, se dá těžko postupovat. Až nebude FSA ohrožovat předměstí Damašku, Assad jistě rád vyrazí osvobodit Rakku i Palmýru od IS, zjednodušeně řečeno. Část viny je tak opět na těch, kteří bojující opozici podporují.

PS: Pokud by někdo chtěl na akci vystoupit, neváhejte nás kontaktovat do zpráv Zejména uvítáme hosty z řad Syřanů a jejich případné příspěvky

Událost na FB: https://www.facebook.com/events/919808928078596/

Pořadatel: „Ruce pryč od Sýrie„, Markéta Všelichová