Ti, kdo stříleli z Gradů po dětech, odrážejíce přitom údajně ruskou agresi, se nyní derou do Ruska a jsou uraženi, že je tam nechtějí pustit. A ukrajinská média vykřikují cosi o „bezpráví“. Naším „hrdinou dne“ je obyvatel Sumské oblasti Ivan Vasiljevič Topalo. V květnu 2014 byl mobilizován do Ozbrojených sil Ukrajiny, a pokud budeme věřit slovům Porošenka a Jaceňjuka, celý rok „odrážel ruskou agresi na Donbase“. Dá se říct, že měl štěstí. Odslouživ si svou povinnost, podařilo se mu demobilizovat – sice s nečistým svědomím, ale zato s celýma rukama a nohama a následně si sehnal práci řidiče náklaďáku u soukromé firmy. Co myslíte – na jaké trase? Právě do té samé „země-agresora“, proti které údajně hrdinsky bojoval.

Ale jeho kariéra dálkového řidiče kamionu rychle skončila. Na automobilovém kontrolním stanovišti „Trojebortnoje“ podle slov samotného Topala se přiznal, že sloužil v ATO. Poté mu z formálního důvodu „nedostatku finančních prostředků pro pobyt na území RF“, zakázali do země vjezd a poslali pěšky zpět do rodné Ukrajiny, kterou tak hrdinsky bránil. Občan Topalo si také stěžuje, že na hranici mu přišlo nevolno, ale ruské ozbrojence ani nenapadlo poskytnout mu lékařskou pomoc.

Tuto smutnou historii nám tlumočilo vlastenecké sumské médium – „Milované Sumy„. Pocity z článku fantasticky dokreslil komentář ukrajinského novináře:

„Pro nikoho už není tajemstvím, že Rusko se dávno změnilo na policejní stát, jehož bezpečnostní orgány se neřídí zákony a působí jen bezpráví… Vážení obyvatelé Ukrajiny, buďte ostražití při jednáních s představiteli silových struktur RF. Vaše bezpečnost není na území sousedního státu zaručena!“

Vážení, slyšíte se, co říkáte? Vy si snad nic nepamatujete?

Pojďme tedy tuto ve všech ohledech „otřesnou“ událost probrat bod po bodu – spolu s geniálním komentářem zpravodaje.

Zaprvé

Podle ukrajinského vedení občan celý rok bojoval s Ruskem. Jen tak pro zajímavost – když se „hrdinové ATO“ vrací domu, v rozhovorech s rodinou a přáteli se přidržují jiné verze. Je jim opravdu stydno přiznávat, jak zabíjeli maličké děti a vytrhávali tašky z rukou jimi zabitých důchodců. Bylo by určitě zajímavé slyšet, jak asi při tom vysvětlují přivezené ukradené televizory, pračky, mikrovlnky, a v jednom případě dokonce i kovanou bránu! To všechno s sebou přitáhli ruští „okupanti“? Nebo snad to hrdinům dávali sami vděční obyvatelé Donbasu?

No dobře, ale nyní fakta: rok jsi bojoval „s Ruskem“. A pak se vrátíš a jedeš tam klidně pracovat! Je to tak? Kde je nějaká logika? Nebo přesněji: kde je svědomí? A vůbec – jaké to mohou být ukrajinské náklaďáky jedoucí do země, se kterou Ukrajina údajně už půldruhého roku bojuje? To nemůže být jinak, než že humanitární konvoj!

Zadruhé

Ukrajinští novináři se tak rozčilují, že „hrdinu“ do Ruska nepustili. Prý „bezpráví způsobili“! Ale jak potom nazývat to, co dělají ukrajinští pohraničníci?

Připomeňme zprávy i jiných ukrajinských novinářů. A píšou je vždy s hrdostí a zákeřností – prý – tak na vás! „Za půl roku pohraničníci nevpustili na Ukrajinu 6 tisíc Rusů„. Tak tak, šest tisíc! Slyšeli jste dobře. A to navzdory tomu, že poslední dobou Rusové jezdí na Ukrajinu podstatně méně.

A teď „Podrobnosti„, patřící mimochodem lidem z takzvaného „Opozičního bloku“:

„…jen za včerejšek nebylo na Ukrajinu vpuštěno 342 občanů Ruska, kteří mohli být účastni v činnostech směřujících k destabilizaci situace a nadšení odporu na Ukrajině“.

Ne, opravdu? A proč nepustili chudáka Topalu?

Máte-li zájem, můžete pohledat, jak ukrajinští pohraničníci přestali pouštět na své území lidi žijící v příhraničním pásmu jedoucí k příbuzným. Jak vykázali novináře. Jak vyhazovali ty, jejichž příbuzní a známí je čekali na přechodech… Jak muže nepouštěli k jejich zákonným manželkám! A dalších divech ukrajinských ozbrojenců.

Ruským civilistům, kteří přijeli za svými příbuznými se otevřeně vysmívali, ale „bezpráví“ to je jen v případě, když do Ruska nepustí člověka rok zabíjejícího děti a starce…

Takže nejde nevzpomenout starou anekdotu končící slovy „A nás za co?“ Ta naprosto přesně charakterizuje psychologii těch, kdo jsou dnes na Ukrajině u moci.

Zatřetí

Je třeba patriotům Ukrajiny připomenout, jak ostudně, s opovržením a odporem je vyhazují bezpečnostní síly evropských zemí?

Připouštějí si zprávy, že na ukrajinské pracovní migranty pořádají v Londýně nájezdy? O tom, jak polský konzulát týdny formujule dokumenty a pak masově vydá zákaz? O tom, jak se derou Ukrajinci za právo proniknout do Polska na hranici ve Lvovské oblasti? Jak občany Ukrajiny nepouštějí, a to i s polskou „schengenkou“ maďarští pohraničníci?

Ale o tom nic! Žádné stížnosti! Plazit se před Evropany je pro hrdé Ukrajince činnost přátelská a příjemná.

Začtvrté

V celé této historii je jeden tajemný moment. Občan Topalo sám pohraničníkům dokladoval svou účast v ATO? Já jsem zatím o takových problémech na hranici neslyšel. V ruských vlasteneckých skupinách v sociálních sítích se objevily takové fámy, že v DNR-LNR existují databáze účastníků tzv. ATO. A samozřejmě se mohla dostat i do Ruska. A pokud ukrajinské karatele přestali pouštět cílevědomě, je to velmi dobrá zpráva. Nedávno také média informovala o tom, že pohraničníci vrátili z rusko-běloruské hranice 160 příchozích z Volyňské a Ivano-Frankovské oblasti jedoucích do Sankt-Petěrburgu z a prací. Možná mezi těmito soudruhy byli také „bojovníci ATO“ nebo majdanovci. I tehdy bylo hodně rozhořčení ze strany ukrajinských novinářů. Přitom rozhořčení v kontextu chování ukrajinských pohraničníků ve vztahu k Rusům je pro ně nepochopitelné.

Pro idealisty, kteří stále ještě mají tendenci „litovat“ ukrajinské vojáky, včetně těch „mobilizovaných“ a odlišují je od „dobrovolnických batalionů“, přidám vysvětlení. Absolutní většina obětí z řad civilního obyvatelstva Donbasu je totiž dílem rukou vojáků Ozbrojených sil Ukrajiny. Právě na svědomí armády leží masívní ostřelování nemocnic, škol i školek v Doněcku a Horlivce. Bataliony těžkou a raketovou techniku totiž nemají.

Pro vysvětlení uvádím výňatky z článku z Komsomolky „Hrdinský čin Andreje Stěnina„:

„…na té cestě spálili všechno, co se hýbalo. Nerozlišovali vojáky a civily. Jeden rozvědčík, který odtud vylezl bez nohou, viděl, jak rozstřelovali vozidla z automatických zbraní, potom k nim přistupovali a zabírali u civilů dokumenty a peníze…“

„…tuto strašlivou scénu jsme zažili ještě před rokem: dvě desítky spálených osobních aut s ohořelými těly. Vedle „Loganu“ Stěnina stála zakouřená „šestka“. Vepředu bylo – to, co zbylo z řidiče. Vzadu síťky se spečenými jablky a brambory. Palivová nádrž byla otevřená, víko úhledně leželo v zavazadlovém prostoru. Vozidlo zapálili až poté, co sebrali všechno cenné…“

„…pod každým keřem byli ukrajinští vojáci. S automaty, granátomety. Všude kolem hoří osobní auta, civilní. Všude křičí lidé. Mého muže zabili, má prostřelenou hruď. Stihnul jen vykřiknout: „Vyskoč!“ a zhroutil se mi na rameno. Vyskočila jsem a oni jen střílejí, střílejí. Žena křičí: „Nestřílejte!“ Ale oni jen pálí, pálí, baví je to. Ve vozidle za námi zaživa shořely dvě ženy. Vepředu jelo auto z naší vesnice. Už také hoří…“

Tak lidé popisují konání nikoliv batalionů, ale obyčejných ukrajinských vojáků. V této oblasti operovaly tyto brigády Ozbrojených sil Ukrajiny: 24. (Lvovská oblast), 72. (Kyjevská oblast) a 79. (Nikolajevská oblast) – vrahové, zloději, lupiči.

Ještě si někdo myslí, že ruští pohraničníci konali nesprávně, když nepustili do Ruska „vojína ATO“?

Myslím, že mohli udělat víc. Například zadržet ho a předat spravedlivému soudu za spoluvinu na úmyslné masové vraždě 7.000 civilistů, z nichž 200 byly děti. Ale neudělali to, protože by to bylo nezákonné.

V případě Topala je naděje alespoň v jednom: že bez možnosti vjezdu do Ruska už bude pro zaměstnavatele nepotřebný a bude vyhozen na ulici jako prašivý pes. I když je to samozřejmě pro zločince vraždícího děti stále ještě příliš mírný trest.

Zdroj: http://politrussia.com/world/apofeoz-naglosti-ubiytsy-atoshniki-724/