Sestup Washington Postu do hlubin neokonzervativní propagandy – svévolně zavádějící své čtenáře ve věcech závažného významu – očividně nezná žádné hranice, jak se ukázalo na dvou klamavých článcích týkajících se ruského prezidenta Vladimíra Putina a proč jeho vláda činí rázná opatření proti „cizím agentům.“
(obrázek: Prezident NEDu  Gershman, SuTji a Madeline Albrightová)

Čtete-li úvodník Postu prezidenta Národní nadace pro demokracii Carla Gershmana, začali byste věřit tomu, že Putin je blázen, paranoidní a „šílený po moci“ při svém znepokojení, že zahraniční peníze proudící do nevládních organizací představují hrozbu ruské suverenitě.

Post a Gershman byli obzvláště rozčileni, že Rusové zavedli zákony vyžadující, aby nevládní neziskové organizace financované ze zahraničí, které mají v úmyslu ovlivňovat ruskou politiku, byly registrovány jakožto „zahraniční agenti“ – a že jedněmi z prvních operací financování, které padly za oběť těmto zpřísněným pravidlům byla Gershmanova NED.

Redaktoři Postu napsali, že Putinův „poslední krok, oznámený v úterý, je prohlásit NED za nežádoucí organizaci v souladu se zákonem, který pan Putin podepsal v květnu. Zákon zakazuje skupiny ze zahraničí, které jsou pokládány za ´hrozbu základům konstitučního systému Ruské federace, jejích obranných schopností a národní bezpečnosti.´

´Řízení proti NED je zjevně směšné. Granty NEDu minulý rok v Rusku pokryly celou občanskou společnost.

Zasazovaly se o transparentnost veřejných záležitostí, bojovaly proti korupci a podporovaly kromě jiného lidská práva, svobodu vyjadřování a svobodu sdružování. Všechny tyto činnosti tvoří součást zdravé demokracie, z kremelských hradeb jsou však vnímány jako nebezpečí. …

„Nový zákon týkající se ´nežádoucích´ následuje po zákonu podepsaném v roce 2012 , který dal úřadům moc prohlásit organizace za ´cizí agenty´ v případě, že by se angažovaly v jakémkoli druhu politiky a dostávaly peníze ze zahraničí. Toto označení znamenalo za Stalinovy éry špionáž.“

Je zde však několik význačných faktů, které redaktoři Postu jistě znají, ale nechtějí, abyste o tom věděli. Prvním je, že NED je organizace financovaná vládou USA založená v roce 1983, aby činila to, co předtím činila ve financování organizací uvnitř cílených zemí, tedy propagovala zájmy americké politiky a kdy je potřeba, pomohla ve „změně režimu“.

Tajnou rukou v pozadí vytvoření NED´u byl ředitel CIA William J. Casey, který pracoval s vyšším specialistou CIA na skryté operace Walterem Raymondem mladším na založení NEDu v roce 1983. Casey – z CIA a Raymond – ze svého pověření uvnitř Národní rady bezpečnosti prezidenta Ronalda Reagana, se zaměřili na vytváření mechanismů financování na podporu skupin v zahraničních zemích, zemích, které by se angažovaly v propagandě a politické akci, kterou CIA v historii organizovalo a za kterou tajně platilo. Aby mohlo být CIA v této roli částečně nahrazeno, objevil se nápad založit entitu financovanou kongresem, jež by sloužila jako potrubí pro tyto peníze.

Casey si však uvědomil, že je nutné schovat nitě, za které tahá CIA. „Samozřejmě my zde (v CIA) bychom neměli bránit vývoji takovéto organizace, ani bychom neměli vypadat jako její sponzor či zastánce,“ řekl Casey v jednom nedatovaném dopise bývalému poradci Bílého domu Edwinu Meeseovi III, když urgoval založení „Národní nadace.“

Zrození NEDu

Národní nadace pro demokracii se zformovala koncem roku 1983, když se kongres rozhodl také dát stranou hromady peněz – uvnitř NEDu – pro Republikánskou a Demokratickou stranu a pro organizovanou práci, čímž vytvořil dosti dvoustanické štědrosti tak, aby měl volný průběh zajištěn.

Někteří v kongresu si však mysleli, že je důležité oddělit NED od jakékoli asociace s CIA, takže byla zahrnuta provize s účelem zabránit participaci jakéhokoli současného či minulého úředníka CIA, jak sdělil parlamentní asistent, který pomáhal s legislativou.

Tento asistent mi řekl, že oné pozdní noci koncem roku 1983, když byl návrh zákona téměř předán Bílému domu, zaklepala parlamentní spojka CIA na dveře kanceláře zástupce Dante Fascella, vyššího demokrata ve výboru Domu zahraničních věcí a hlavního sponzora návrhu zákona.

Rozčilený úředník CIA tlumočil jedinou zprávu od ředitele CIA Caseyho: řeč odhalující účast personálu CIA musí být z návrhu vyškrtnuta, což nebylo ničím, s čím by Fascell souhlasil, neboť si plně neuvědomoval význam tohoto požadavku.

Asistent řekl, že Fascell také souhlasil tím, aby volba Reaganovy vlády Carl Gershman stál v čele Národní nadace pro demokracii, opět si neuvědomujíc, jak toto rozhodnutí ovlivní budoucnost nové entity a americké zahraniční politiky. Gershman, jenž sledoval klasickou neokonzervativní cestu od mladistvého socialismu po ostrý antikomunismus, se stal prvním (a do dnešního dne jediným) prezidentem NEDu.

Ačkoli je NED technicky nezávislá na zahraniční politice USA, Gershman v počátečních letech koordinoval rozhodnutí ohledně grantů s Raymondem v Národní bezpečnostní radě (NSC). Například 2. ledna 1985 napsal Raymond dvěma asijským odborníkům NSC, že „Carl Gershman volal ohledně možného grantu Čínské alianci pro demokracii (CAD). Jsem znepokojen co se týče politického rozměru tohoto požadavku. Neměli bychom se ocitnout v situaci, kdy se budeme muset bránit nátlaku, ale tento požadavek nepředstavuje pro Carla žádný skutečný problém.“

V současné době Gershmanova NED rozděluje více než 100 miliónů dolarů ročně v amerických vládních fondech různým nestátním neziskovým organizacím, odnožím médií a aktivistům na celém světě. NED se také ocitla uprostřed kampaní politických destabilizačních kampaní proti vládám, které upadly v nemilost americké zahraniční politiky.

Například před pučem na Ukrajině v únoru roku 2014, svržením zvoleného prezidenta Viktora Janukoviče a nastolením protiruského režimu v Kyjevě financovala NED řadu projektů.

Druhým vynechaným bodem úvodníku Postu byla skutečnost, že se Gershman angažoval na Ukrajině osobně a považoval to za prozatímní krok ke změně režimu v Moskvě. 26. září 2013 Gershman publikoval proti-komentář ve Washington Postu nazvaný  Ukrajina „největší cena“ a vysvětlil, jak by její přetažení do do západního tábora mohlo přispět ke konečné porážce prezidenta Putina.

„Volba Ukrajiny připojit se k Evropě urychlí demisi ideologie ruského imperialismu, kterou Putin reprezentuje,“ napsal Gershman.

„Rusové taktéž čelí volbě a Putin se může ocitnout mezi prohrávajícími, ne pouze v blízkém zahraničí, nýbrž i v samotném Rusku.“

Jinými slovy, NED je entita financovaná vládou USA, jež se rozhodla vypudit stávající ruskou vládu.

Třetím bodem, který Post ignoroval je, aby ruský zákon vyžadující, aby se politické organizace financované ze zahraniční registrovaly jako „cizí agenti“ byl přetaven na zákon USA, Zákon pro registraci zahraničních agentů. Jinými slovy, vláda USA také vyžaduje, aby jednotlivci a entity pracující pro zahraniční zájmy a mající záměr ovlivnit politiku USA tyto vztahy oznámily Ministerstvu spravedlnosti USA, nebo budou čelit vězení.

Pokud by redaktoři Postu zahrnuli kterýkoli z těchto třech důležitých faktorů, dostalo by se vám více vyrovnaného pochopení toho, proč Rusko jedná tak, jak jedná. Mohli byste stále mít námitky, ale alespoň byste si byli vědomi příběhu v plné celistvosti. Tím, že tyto tři body skryli, redaktoři Postu podvedli vás i ostatní čtenáře a přinutili vás tak přijmout propagandistické hledisko – že ruské činy jsou šílené a že Putin je, podle hlavního titulku Postu, „šílený po moci.“

Gershamanův proti-komentář

Můžete si však myslet, že Gershman by alespoň uznal některé z těchto bodů ve svém protiúvodníku a jistě přiznal, že NED je financovaná vládou USA. Ale Gershman to neudělal. On jednoduše vykreslil činy Ruska jako opovrženíhodné a zoufalé.

„Nový ruský zákon proti Nestátním neziskovým organizacím, pod kterým byla Národní nadace pro demokracii v úterý prohlášena za „nežádoucí organizaci“ se zákazem činnosti v Rusku je posledním svědectvím, že režim Vladimíra Putina čelí zhoršující krizi politické legitimity,“ napsal Gershman s dodatkem:

„Toto je kontextem, ve kterém Rusko schválilo zákon zakazující, aby ruští demokraté získávali jakoukoli mezinárodní pomoc v propagaci svobody projevu, právního státu a demokratického politického systému. Je pozoruhodné, že demokraté neustoupili.

Nebyli odrazeni trestními pokutami zahrnutými v zákoně o ´cizích agentech´ a jiných represivních zákonech. Vědí, že tyto zákony odporují mezinárodnímu právu, které takovouto pomoc dovoluje, a že zákony mají za účel blokovat lepší budoucnost pro Rusko.“

Poukaz na to, jak je zákon o registraci „cizích agentů“ v rozporu s mezinárodním právem mohl být dobrou příležitostí pro Gershmana, aby vysvětlil, proč to, co je dobré pro husu ve Spojených státech není dobré pro housera v Rusku. Ale pokrytectví je věcí, která se obtížně racionalizuje a podkopalo by to propagandistickou údernost protiúvodníku.

Stejně tak přiznání, odkud NED získává peníze. Kolik vlád by dovolilo nepřátelské zahraniční síle sponzorovat politiky a civilní organizace, jejichž misí je podminovat a svrhnout stávající vládu a dosadit někoho, kdo bude povolný této zahraniční síle?

Nepřekvapuje, že Gershman nebyl schopen najít místo, aby do svého protiúvodníku zahrnul nějakou vyváženost – a redaktoři Postu na žádné netrvali.

Marko Marjanovič, pátek 31. července

Tento článek byl původně publikovánv Consortium News

Zdroj: http://russia-insider.com/en/why-russia-shut-down-ned-fronts/ri9049