Už delší dobu je slyšet, nejen ze strany antify a dalších protinárodních živlů, že Národní odpor (NO) je zcela mrtev, že je vyhaslý, že skončil a poslední roky před definitivním koncem jen skomíral ve formě vydávání pár “vznešených” článků vzpomínajících na doby dávno minulé. Z velké většiny se tento hlas ozýval a stále ještě ozývá i z řad pronárodně orientované mládeže, přestože už projekt NO má být, dle výše uvedených “zdrojů”, delší dobu tzv. pod drnem. Nutno podotknout, že mnoho z těchto “chytráků” si to i přálo, protože NO vždy stál v jejich cestě k “úspěchu”.

Ano, nezpochybnitelnou pravdou zůstává, že hnutí kolem NO se na jistou dobu oslabilo a stáhlo do ústraní. Ale stejně tak jako přišlo oslabení, přišlo i jeho posílení. To je prostě jen přirozený vývoj. Posílení nepříšlo ani tak v jeho řadách, jako v myšlence a poslání. Možná to za onu dobu nebylo dostatečně vidět, ale také nebyl dostatečný důvod na to, aby tomu tak bylo. Zatímco většina si myslela, že NO je “passé”, opak byl pravdou. Duch, myšlenka a aktivisté NO sílili a vývijeli aktivitu ve všech liniích pronárodní opozice. A to, že se za onu dobu “úmrtí” nic “nestalo”, však neznamená, že vše skončilo a nikdy nic už nebude pokračovat.

Je to jako s nemocí. Řada z nich má též průběh pozvolný, dokonce i takový, že pacient si mnohdy myslí, že vše již odešlo, že vše je vlastně v pořádku a on je zcela zdráv, avšak opak je pravdou. Zatímco pacient se raduje, nemoc sílí a prodírá se organismem, aby zasadila poslední smrtelné rány. A stejně tak je to i v tomto případě. Zatímco Systém a jiné protinárodní živly jásají, NO sílí a připravuje se. Připravuje se na dobu, kdy znovu “vzplane” onen pomyslný oheň a hnutí NO bude opět moci vystoupit ze stínu ilegality.

Mnohým se může zdát, že NO se omezil jen na publičkační činnost, a to hlavně jako informační maják v pronárodním internetovém prostoru. Ale ne vše je zřetelné hned na první pohled, stejně jako u zmíněné nemoci. To, že něco není vidět ještě neznamená, že to neexistuje. Národní odpor není mrtev, jen aktivně “dříme” a čeká, až opět nastane vhodná doba, aby znovu pozdvihl svůj prapor. Tak, jako tomu bylo např. v Janově, tak, jako v dalších městech, kde se ukázalo, že je ho zapotřebí. Národní odpor není jen hnutí, je to nositel idey, která zná své potřeby a cíle. Je ztělesněním myšlenky, která se nedá zničit do té doby, dokud žije její poslední člen, nebo pouhá zmínka o něm…

A proto Vás, milí čtenáři, aktivisté, občané, představitelé současného Systému a další, můžeme ujistit, že Národní odpor neskončil. Žije v nás, v našich srdcích a myslích a až nastane správný čas, opět vyjde z podzemí a dá se do pohybu. Přijde doba, kdy opět aktivisté budou viditelně “operovat” pod vlajkou NO, pod vlajkou nacionálního socialismu! Protože doba a hlavně situace našeho národa a naší země, to bude vyžadovat!

Odpověď na úvod článku zní jasně: NE! Jsme opozice, která zatímco ostatní spí, sílí!

Jsme sociální, jsme národní. Jsme Národní odpor!