Již počátkem 30-tých let minulého století hledali neo-marxističtí
psycho-analytici odpověď na otázku: Z čeho pramení etnocentrismus,
národní identita, vnitroskupinová soudržnost a pocit příslušnosti ke své
rodině, kultuře, etniku, národu ?
A zejména hledali způsob, jak všechny tyto hodnoty podkopat a oslabit.

Ze silných, zdravých, vnitřně jednotných, sebevědomých a hrdých
národů měli tito neo-marxističtí intelektuálové strach ( sami byli
většinou židé, migranti, homosexuálové apod ) a zároveň
v etnicky/kulturně jednotné, tradiční a konzervativní společnosti
spatřovali hlavní překážku pro šíření neo-marxistické kulturní revoluce.

Jejich cílem je, aby národ byl vnitřně nejednotný, rozervaný, slabý, bezbranný, snadno ovladatelný, plný odlišných menšin. Aby popíral a nenáviděl sám sebe, svou historii a etnicko-kulturní kořeny.

Marxistická psychoanalýza

Erich Fromm, Leo Löventhal a Herbert Marcuse rozpracovali myšlenku
spojení Freudovy teorie psychoanalýzy s marxismem. Všichni byli židé z
“Frankfurské školy”  - skupina radikálních neo-marxistů a freudovských
psychoanalytiků.

Spojení psychoanalýzy s marxismem jim poskytlo řadu nových strategií a psychologických zbraní
k podkopávání tradičního národa, destruktivní kritice bílé křesťanské
společnosti a kultury a k šíření neomarxistické kulturní revoluce.
Na těchto nových myšlenkách a přístupech následně vyrostla západní
neomarxistická Nová levice.

V roce 1950 vydali členové Frankfurtské školy v USA své závěry v
rozsáhlé publikaci o “Autoritativní osobnosti”, která měla na rozmach
neomarxistického levičáctví na západě zásadní vliv.

Podle teorie psychoanalýzy vše závisí na výchově a vývoji během dětství.
Proto se neo-marxisté zaměřili na rodinu a snažili se vypátrat, jaké
rodinné modely a vazby existují u lidí konzervativních a národně
orientovaných, nebo naopak u
lidí s humanisticko-levičáckým přesvědčením.

V kapitole o rodině autoři rozdělili malou skupinku studentů, dle jejich
názorů, na konzervativní ( proti odlišným menšinám ) a humanistické
levičáky ( obhájce cizích menšin ).  
Následně je podrobili sérii dotazníků a pohovorů.

Výsledky byly následující :

Rodina jako celek :

Konzervativní lidé s předsudky měli sklony obdivovat rodiče, brát je za
svůj vzor, nekritizovat svou rodinu. Pocházeli z tradičních, konvenčních
a bezúhonných rodin s větší mírou disciplíny. Jsou více orientovaní na
svou skupinu, zdůrazňují důležitost a
význam rodiny a tradic.


Antirasističtí levičáci bez předsudků měli častěji sklony rodiče
kritizovat, být v opozici proti své rodině, bez úcty, s projevy vzdoru.
Pocházeli z nekonvenčních rodin s liberálnější výchovou, bez disciplíny a
fyzických trestů. Orientace na svou skupinu je u nich slabá.

Vztah k otci :

Konzervativní lidé s předsudky měli většinou zásadového otce, který byl
autoritativním nositelem hodnot, vzorem mužnosti, staral se o rodinu a
dokázali ji zabezpečit.


Antirasističtí levičáci bez předsudků většinou měli ne-autoritativního a
nevýrazného otce, který nereprezentoval mužnost, ani autoritu.

Vztah k matce :

Konzervativní lidé s předsudky měli za matku ženu, která představovala
morální model, své děti vychovávala a učila, co je dobré a co špatné.
Dítě tak přijme určité hodnoty a odmítá odlišnosti a deviace.


Antirasističtí levičáci bez předsudků častěji měli matku emocionální a
rozmazlující, která děti nijak neomezovala a neučila, co je zlé a co
dobré.
Tato relativistická výchova bez jasně daných hodnot údajně vede k tomu,
že dítě následně toleruje jakoukoliv odchyku a odlišnost.

Role v rodině :

Konzervativní lidé s předsudky většinou vyrůstali v rodině s dominantním otcem - patriarchální model.


Antirasističtí levičáci bez předsudků vyrůstali častěji v rodině se slabším otcem a dominantní matkou.

Tento sociologický výzkum autoři posléze podrobili psycho-analýze.  
Připomeňme, že freudovská psychoanalýza nemá nic společného se skutečnou vědou a v době svého vzniku hraničila s okultismem.

Psychoanalytici z Frankfurtské školy prohlásili, že normální, tradiční a
slušné konzervativní rodiny přenáší na své děti etnocentrické postoje a
sklony k “fašismu”. Nutno podotknout, že veškerá kritika je v knize
explicitně namířena na většinové bílé rodiny, nikoliv na
židovské a barevné, takže výchova k tradicím a identitě v rodinách
imigrantů a menšin není nijak kritizována. Pouze u bílých ano.

Jako ideální lidský charakter byl stanoven “rozený levičák” -
vykořeněný, vnitřně rozervaný, humanisticko-liberální levičák, kompletně
odtržený od své skupiny ( své rodiny, národa, kultury ) s ochranářským
komplexem
a nekritickým obdivem ke všemu cizímu, odlišnému a menšinovému. Takový
charakter freudo-marxisté označili za psychologicky zdravý. Naopak za
psychologicky nevhodný a špatný označili všechny, kteří
cítí příslušnost ke své rodině a národu, ctí tradiční hodnoty, preferují
domácí ( My ) nad cizím a odlišným ( Oni ) apod.

Rodinný model, styl výchovy a všechno, co vede k tomu, že z dětí vyroste
“rozený levičák”, má být prosazováno a propagováno. Naopak výchova a
model rodiny vedoucí k tomu, že z dětí vyrostou silní, zdraví,
konzervativní a
národně orientovaní lidé má být v bělošské společnosti systematicky podkopávána.

Neomarxisté v knize zdůrazňují, že v rodinách pod vlivem mužské otcovské
autority vyroste ze synů také silný  muž s úctou k hodnotám a silným
národním autoritám.
A z toho mají strach. Bojí se národa, který se dokáže bránit a který
tvoří silná, jednotná a zdravá mužská populace.

Útok má směřovat zejména proti tradičnímu modelu rodiny, proti
přirozeným rolím muž/žena, proti výchově k hodnotám, disciplíně a
tradicím a proti patriarchálnímu modelu založenému na otcovské
autoritě.
Nový “progresivní” model rodiny má vzniknout převrácením tradičního.
Otec má být zženštilý, emocionální, vykonávající ženské domácí práce.
Matka má být emancipovaná kariéristka.
Výchova dětí má být ultra-liberální, bez disciplíny a výchovy k
hodnotám, fyzické tresty zakázány. Podporovány budou netradiční a
“rozmanité” typy rodin - alternativní, rasově smíšené, homosexuální
rodiny apod.

Na západě již slaví úspěchy.
Významná část mladé generace je morálně rozvrácená, zdegenerovaná a
infikovaná neomarxistickou ideologií a jejími zvrácenými hodnotami.
Kluci jsou vychováváni k zženštilosti, homosexuálnímu stylu a slabosti, dívky naopak k emancipaci, feminismu, agresivní asertivitě, odmítání rodinných hodnot a mateřství.
I u nás se vliv neomarxistického levičáctví na rodinu a výchovu začíná pomalu projevovat.
Přibývá mladých mužů, kteří jsou spíše parodií na muže - zženštilí, emocionální, zdegenerovaní, neschopní bránit sebe, natož svou rodinu a národ.

Závěr

Neomarxisté jsou přesvědčeni, že když se jim podaří rozvrátit tradiční rodinu,
tak bude zaručeno, že z dětí budou vyrůstat jejich vysnění
antirasističtí levičáci - zdeformované osoby bez pocitu příslušnosti  
ke své skupině ( národu, rase ), vykořeněné, xenofilní,
pseudo-humanistické, s nulovým respektem k národním autoritám a
tradičním hodnotám. S takovými charakterovými vlastnostmi pak budou
předurčeni k přijetí jejich neomarxistické, multikulturně levičácké
ideologie.

Dnešní útoky na tradiční rodinu, výchovu a role muž/žena, genderová
politika, homosexualismus a různé sociální experimenty s rodinou, které
známe ze současné doby, pramení z ideologie vytvořené neomarxistickými
psychoanalytiky z Frankfurtské školy
v první polovině minulého století. Jde o kulturní terorizmus zaměřený
výhradně na naši bílou společnost s cílem ji oslabit, rozvrátit a
zahubit. Proto naše obranné a odvetné akce musí být tvrdé a maximálně
radikální.

Autor: White media