Účast neplnoletých v bojových situacích je nesmírně složitý etický problém. Válka je totiž nedětská záležitost. Ale na druhou stranu mládež i malé děti se jí účastní vždy a stále. Důvodem k napsání tohoto článku se stala zpráva o tom, že v dětském táboře Azověc v Pušče-Vodice u Kyjeva vyučovali chlapce a dívky ve věku 12 – 13 let bojové taktice, zacházení se zbraněmi, první pomoci a dalším vojenským dovednostem. Jak je uváděno, v táboře probíhá ozdravění převážně dětí ukrajinských vojáků, ale nejen jich, a vedením, jak je patrné i z názvu tábora, se stal nacistický pluk Azov, jehož symbolika je vidět všude na fotografiích.

To všechno nutí k vážnému zamyšlení: je to jen obvyklá povrchní bojová příprava, která má ke skutečnému boji stejně daleko jako motokára k Foremuli 1, anebo je to skutečný děsivý trend přípravy mladých vojáků na účast ve válce?

Aby bylo možné odpovědět na tuto otázku, musíme detailněji prozkoumat historické příklady a analogie, které máme k dispozici, a takto se dopátrat odpovědi, co mohou dát dětští vojáci dnešní Ukrajině. Je výhodné je využívat?

Začněme tím, že povolávací věk je 18 let, což je samozřejmě čistá konvence. V Rudé armádě bylo desetileté období, kdy povolávali od 21 let. Ve starověké Judei, jak víme z Bible, se do vojenské služby nastupovalo až ve třiceti letech. Na druhou stranu 16letý sportovec nedá šanci 25letému peciválovi. Takže se nebudeme dohadovat o 1 – 2 roky, vždyť v čem se od sebe liší 17letí od 18letých a 18letí od 19letých? V Rudé armádě bojovalo velké množství 17letých, o dospívajících partyzánech nemluvě.

Nicméně jsou tu jasně vnímatelné hranice mezi více či méně dospělým člověkem a očividným dítětem. Čtrnácti-, třinácti- dvanácti-, či dokonce osmi- až devítiletí vojáci prostě způsobují šok, a přesto se zatím stali běžným jevem v lokálních konfliktech v Africe, Asii a Jižní Americe. A je klidně možné, že se objeví i v Evropě.

Kolébkou masového využívání dětských vojáků se stala Afrika. Byly k tomu zde všechny předpoklady: časné zrání dětí, neustávající kmenové a náboženské války, permanentní nedostatek masa pro děla. Dětští bojovníci se stali – bez ohledu na to, jak hrozně to zní – základnou mnohých radikálních uskupení: „V roce 2008 v Demokratické republice Kongo tvořili více jak polovinu všech vojenských formací (30.000 lidí) nezletilí. V Ugandě téměř 70 % bojovníků takzvané Armády božího odporu tvoří děti a mladiství, některým z nich je sotva osm let. Chytají je při nájezdech na vesnice a nutí bojovat na straně povstalců, a ty, které se snaží utéci, zabíjejí. V 80. letech se tak stalo vojáky okolo 30.000 dětí. Podle místopředsedy Centra pro lidská práva v Mogadišu, Ali Sheikh Yassina, v řadách somálské vládní síly je až 20 % dětí. V opoziční skupině „Jamaat al-Shabaab,“ činí podíl mladistvých 80 %“ (Wikipedia).

Děti naprosto samozřejmě využívají všechny skupiny islámských teroristů a zrovna tak jihoamerická narkomafie, asijští separatisté a všichni, kdo hledají další levnou bojovou masu.

Jsou děti coby vojáci efektivní? Jako lineární pěchota v běžném boji samozřejmě ne. I když stručně řečeno, ještě tak lze vidět děti-rozvědčíky, které vychovává skautské hnutí a které se ve „velké“ Anglo-burské válce docela dobře osvědčily. A jako členové bleskových výprav trestních oddílů, nočních diverzantů, špionů i podpůrných jednotek – také. Tady není třeba nosit neprůstřelné vesty, velké střelivo a těžké zbraně a je možné využít těch unikátních dětských vlastností, které jsou výhodné pro použití ve válce.

První z nich: děti jsou snadno ovlivnitelné a zvládnutelné. Nechápou se ještě zcela jako samostatní jedinci a mají tendenci přesunout odpovědnost za své jednání na autoritu vůdce a na kolektiv. Stádní instinkt většiny dětí je zažene třeba i před kulomety. A pokud je navíc zamotivují fanatickou ideologií!…

Druhá: děti jsou nebojácné. Vzpomeňte si na velké množství nebezpečných dětských hloupostí typu her s výbušninami v temném sklepě – děti si ještě neuvědomují smrtelné nebezpečí, a proto snadno jdou do bláznivého rizika. To je ve válce ideální vlastnost.

Třetí: děti jsou amorální. Zatím neznají výčitky svědomí. Na rozkaz mohou udělat tak hrozné věci, na které nemá leckterý dospělý voják žaludek.

Čtvrtá: děti jsou neopakovatelná „sakrální oběť“. Světové veřejnosti i bojujícímu ukrajinskému lidu je jich strašně líto. Dejte dítěti automat, pošlete je do boje a pak jeho mrtvolu vyfotografujte – samozřejmě beze zbraně – a úspěch je jistý! Vždycky je možné říci, že to byl neplnocenný voják, sirotek, „syn pluku“, kterého sebrali v rozstřílené vesnici a oblékli do kamufláže.

Pátá: přítomnost dětí v bojových jednotkách úžasně zvedá bojovou morálku. Jakákoli, třeba i naprosto nemorální válka se stává v přítomnosti dětí „válkou kvůli těmto dětem“. Propaganda už najde o tom krásná slova: že bojují všichni – od malých po staré, že výkvět národa jde do první linie, že nepřátelé vraždí naši budoucnost a tak dále. Je to cynické, ale funguje to.

Takže nebuďte překvapení, že se postupně – zpočátku jen výjimečně a v řadách poloregulerních částí typu Pravého sektoru, ale potom už kdekoli v oficiálnějších jednotkách – začnou objevovat dětičky. Kvůli uslzenému píár…

Zdroj: http://ukraina.ru/opinions/20150813/1013959315.html