V raném životě lidskou bytost vyživuje silná záložní energie. Zvláště je
to zjevné u dětí, které nikdy v klidu neposedí a překypují patrně
nevyčerpatelnou zásobou vitality. Duševní a emocionální zvyky získané v
mládí nejsou ve svých důsledcích obvykle zřejmé až do období po dosažení
středního věku. Postupně, jak ubývá zásoba vitální síly, tělo začíná
projevovat reakci na různé duševní a emocionální výstřelky, které jej
postihly.