Americké struktury nejsou spokojené s tím, že Putin není vždy přirovnáván k Hitlerovi a Stalinovi. Po dobu sledování spolupráce TV kanálů RBC (RBK – RosBiznesKonsalting, největší obchodní mediální skupina v Rusku – pozn. překladatele) a Dožď s americkými vládními strukturami jsem musel projít desítky dokumentů různých amerických organizací a ministerstev. Na naše americké oponenty se můžeme dívat z různých úhlů pohledu, ale jedno jim nelze upřít. Vědí velmi dobře, co dělají, a umí si dobře zvolit cíl svého informačního vlivu. V každé zprávě americké Rady pro rozhlasové a televizní vysílání se zdůrazňuje, že veškeré úsilí, programy a projekty americké propagandy jsou zaměřeny na mladou a technicky zdatnou skupinu lidí.

Američané sázejí na to, že mládež si některé věci nepamatuje a nemá zkušenosti jako starší generace a její schopnost používat internet může pomoci zorganizovat další twitterovou revoluci. Co můžeme postavit my proti takové strategii? Naší zbraní je paměť a pravda.

Vraťme se teď do roku 2000 a připomeňme si epizodu, kterou kurátoři americké propagandy považují za svůj největší úspěch. Na první stránce výroční zprávy americké Rady pro vysílání je fotografie a příběh novináře Andreje Babického.

Vstoupil do historie ruské žurnalistiky jako jediný novinář, kterého během konfliktu v Čečensku ozbrojenci vyměnili za zajaté ruské vojáky. Ano, slyšeli jste dobře. Ozbrojenci ho pro sebe vyměnili za zajaté ruské vojáky. To znamená, že pro čečenské ozbrojence byl Babický pravděpodobně velmi cenným bojovníkem na informační frontě. Pro americkou propagandu se novinář Babický, který bojoval v informační válce proti Rusku pod praporem amerického Rádia Svoboda (Radio Liberty), stal symbolem úspěšné práce a v roce 2000 mu byla udělena zvláštní ceny Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Ani později nezklame důvěru v něj vloženou, když natočí exkluzivní rozhovor s Šamilem Basajevem.

Američtí státní propagandisté mají velké zkušenosti s podporou těch, kteří zabíjejí Rusy. Jen velmi naivní člověk si může myslet, že organizace, která podporovala Taliban, čečenské ozbrojence a ukrajinské nacisty, může mít zájem na podávání objektivních a pravdivých informací pro ruské publikum. Je ironií osudu, že sám pan Babický se stal jasným důkazem toho, že američtí propagandisté pravdu nepotřebují. V roce 2014 Babický publikoval článek, ve kterém podpořil rozhodnutí Vladimíra Putina vzít pod ochranu obyvatele Krymu. Podle jeho vlastních slov, nebyl jeho názor v souladu s politikou rozhlasové stanice a za to byl přeložen do moldavské redakce a byl mu zkrácena mzda. A potom vydal článek o tom, jak ozbrojenci z praporu Ajdar zabíjeli civilisty na Donbasu. Sám Babický pak popisuje, co se dělo následně:

„Ukrajinská redakce Svobody byla už i dříve silně nacionalistická a nyní už se tam definitivně všichni zbláznili. Pohádali se s vedením. „To prostě není možné, protože to prostě není možné. To je zinscenované.“ Ukrajinské redakce se teď bojí kvůli svému výbušnému charakteru. A ještě k tomu je povoleno podporovat v konfliktu jen Kyjev a pozici Ministerstva zahraničí USA…..Vrátil jsem se a 29. září mě propustili.“

Jaké další argumetny jsou prořeba k tomu, abych prokázal, že práce amerických propagandistů nemá nic společného s žurnalistikou?

Je příznačné, že v USA existují kritici Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, ale nekritizují ji za nedostatek objektivity, ale naopak za nedostatek agresivity. byl jsem překvapen, že společný pořad televizní stanice RBC a rádia Hlas Ameriky, věnovaná Studené válce, byla težce kritizována americkou nevládní organizací BBG Watch, podle jejíhož názoru se často orientují američtí politici, když rozhodují o personálních otázkách spojených s činností státních propagandistických struktur. Co vyvolalo hněv amerických mediálních expertů? Ukázalo se, že pracovníci Hlasu Ameriky, i když ve vysílání RBC kritizovali Rusko a Vladimíra Putina, neudělali to nejdůležitější. Nesrovnali Putina se Stalinem a jeho „spolupráci s Hitlerem“:

Takže, zapamatujme si kritéria kvality a objektivity televizního vysílání z pohledu amerických mediálních expertů. Pokud Putinovo jméno nezaznělo v kontextu se Stalinem nebo s Hitlerem, vysílání jen sotva vyhovuje. Toto je oficiální postoj organizací, jejichž cílem je kontrolovat práci Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, aby peníze amerických daňových poplatníků nepřišly vniveč. Mimochodem, kritika expertů byla vyslyšena a pořad zrušili. Zřejmě i RBC má určitý pud sebezáchovy. Za to teď můžeme s nejvyšší pravděpodobností odhadnout, kdo tak usilovně tlačí v ruském informační prostoru tezi, že „Putin je to samé co Stalin a Hitler“.

Nedávno jsem byl na fóru s názvem Území rozumu a mluvil jsem tam s generací našich mladých novinářů. Chtěl bych apelovat na ty mladé zapaléné novináře, kteří právě začínají svou kariéru v médiích. Mládeži, nestojí to za to, prodávat své svědomí. Boj o velké ideály pod vlajkou USA a s pomocí rozpočtu amerického ministerstva zahraničí nepovede k ničemu dobrému. V budoucnu budete nevyhnutelně chtít mluvit pravdu a velice rychle vás vyhodí z práce, ale pověst zrádce vám zůstane už navždy.

Zdroj: http://politrussia.com/society/amerikanskie-struktury-ne-500/