Konfigurace uskupení VSU ukazuje na mnohaměsíční přípravu útoku ve třech shodných směrech – na severu s oporou na Artěmovsk, uprostřed s velením v Krasnoarmějsku a na jihozápadě z Volnovachy přes Telmanovsko – s cílem obklíčit Doněck, přerušit komunikace s Luhanskem a Ruskem a dále, jak to půjde.

Za poslední týden, kdy prudce narostla intenzita bojů na Donbase. Četnost ostřelování a lokálních střetů prudce vzrostla v noci na 10. srpna. Strany prakticky odstoupily od minských dohod a nejenže stáhly k linii bojů těžké zbraně a personál, ale také propojily své síly v určitém pořadí svědčícím o taktických plánech vojenského velení.

Intenzita dělostřeleckých soubojů se z úterý na středu (z 18. na 19. srpna) lehce snížila, přesto situace na frontě zůstavá kriticky napjatá. Přesun ostřelování do oblastí, které nebyly zasaženy v zimě, včetně míst s vysokou hustotou obyvatelstva je nejjasnějším důkazem toho, že postupné rozšiřování vojenské angažovanosti se nezastaví obvyklými výkřiky politického a vojenského vedení.

V tomto smyslu je příznačné ostřelování řecké vesnice Sartana u Mariupolu (severovýchodně od města), k němuž došlo v noci na 18. srpna. Letos na jaře tato na místní poměry bohatá vesnice jen těsně unikla osudu dnes zcela zničeného Širokina. Vážně zaútočit na Mariupol se nikdo doopravdy nepřipravuje, ale bylo by možné ho obejít ze severu, obklíčit a odříznout od Ukrajiny v prostoru místního letiště na západním okraji města.

Narozdíl od slepé uličky Širokina by se Sartana mohla stát jedním z oporných bodů při realizaci tohoto plánu. Avšak aktivní příprava k plnění druhých minských dohod zabránila takovému vývoji událostí hrozícímu novým Děbalcevem s neodvratnými následky pro evropskou historii.

V nynějších podmínkách se Sartana nachází přesně uprostřed mezi protilehlými dělostřeleckými stranami, a tak sem přiletělo několik střel. Kyjev okamžitě z ostřelování klidné vesnice obvinil opolčence, přestože kyjevští politici si neuvědomili jednu drobnost – úder byl uskutečněn minomety s rádiusem střelby ne víc než 5 kilometrů.

S matematikou a geometrií je těžké být ve sporu: šest kilometrů kolem Sartany je území kontrolované výlučně ukrajinskou vládou. Proto dělostřelecký útok na vesnici je možné hodnotit jako úder na vlastním území, o čemž neopomněl informovat zástupce velitele sboru Ministerstva obrany DNR Eduard Basurin na jednom ze svých brífingů.

Relativně klidný úsek fronty se přirozeně změnil v další horký bod, kde nikdo s nikým nekoordinuje použití takových nebo jiných zbraní a řídí se výlučně vojenskou účelností. Eskalace dělostřeleckých soubojů je z jedné strany příznakem přechodu k další fázi války. Z druhé strany pak tyto přestřelky mají navodit situaci, kdy budou moci být do boje zataženy tanky a pěchota. Lokální šarvátky pak ve svém důsledku přerostou v něco daleko většího a způsobí dominový efekt…

V posledních dnech k tomu nedošlo jen díky vzájemné ostražitosti. Čistě matematická rovnováha na frontě není, stejně tak jako není rovnováha ve výzbroji. V současné době je na frontě nasazeno asi 65 tisíc vojáků a důstojníků OSU různého stupně podřízenosti, vyškolenosti a motivovanosti. Je tu 68 – 70 batalionů shrnutých do 26 batalionových skupin a samostatných rotních skupin.

Generální štáb Ukrajiny nakonec přešel na taktiku batalionových skupin, přičemž promísil druhy vojsk. K tomu došlo po porážce u Děbalceva. Nový systém byl vyzkoušen nejdříve v Marince a nyní na celé frontě. Je možné, že útoky z posledních dnů nebyly jen rozvědkou bojem, ale pokusem vypracovat interakci těchto skupin.

V praxi to vypadá následovně. Základní uskupení OSU na linii fronty tvoří několik nejbojeschopnějších a nejmotivovanějších (dle názoru Kyjeva) brigád. Jsou to například 24. samostatná motostřelecká brigáda, která je pokládána za nejvyškolenější, a to i západními instruktory, se stálou dislokací na polygonu v Javorově (Lvovská oblast), kde také probíhají cvičení. Dále je třeba jmenovat 92. motostřeleckou brigádu, část jejíchž důstojníků byla dříve zapojena do mírových operací, a to i v Bosně a Kosovu.

Před měsícem jednotku částečně přezbrojili doslova vším: od dalekohledů a uniforem po těžkou techniku. Brigádě bylo předáno 20 aut, 18 Gradů a samohybných děl, 6 tanků, 10 BTR, 6 houfnic, protiletadlové zbraně, množství nových ručních palných zbraní a zbraní protitankových. Během letních měsíců prošla rotací i 28. „oděská“ brigáda. Je to jedna z mála jednotek ukrajinských vojsk, která měla plnohodnotný oddych a byla doplněna za ty, kdo byli demobilizováni.

Aeromobilní vojska jsou zastoupená 80. brigádou patřící k veteránům války na Donbase. V minulém roce měla obrovské ztráty na luhanském letišti a potom u města Štěstí. Největší popularitu jim přinesly boje o doněcké letiště. Takzvaní „kyborgové“ 122. samostatného aeromobilního batalionu byli převedeni do operativních rezerv v Konstantinovce.

Jedna z nejvíce medializovaných částí OSU, 95. samostatná aeromobilní brigáda, ve své době dokázala prorazit linii obrany opolčení (přesněji řečeno – tehdy nebyla souvislá fronta) a došla bez boje až do Mariupolu. Odtud brigáda postoupila k ruským hranicím (sil opolčení tam už víc nebylo) a od ní se vrátila do Slavjansku. Efektivnost tohoto nájezdu medializovaného kromě jiného v podání amerických expertů, se ukázala prakticky nulová. Nicméně propaganda ji využila v plné míře.

25. samostatná výsadková brigáda byla v závěru loňského roku jednou z nejnešťastnějších jednotek OSU. Právě její výsadkáři byli první, kdo přešel na stranu opolčení (slavný případ z Kramatorsku). Proto nynější tajemník Rady národní bezpečnosti Aleksandr Turčinov požádal o rozpuštění této jednotky „za zbabělost“. Tento příkaz však byl zrušen, protože následně byla brigáda třikrát na hranici rozpadu – v luhanském letišti, u Šachťorsku a Horlivky a měla bezprecedentní ztráty.

Nyní jsou vojáci částečně přezbrojeni a na žádost Bezpečnostní služby Ukrajiny, která běžně podezřívá velitele rozbitých jednotek ze spolupráce s opolčenci, bylo změněno velení. Je zajímavé, že právě tato jednotka dostala staré britské obrněné vozy „Saxon“ a ukrajinské „Spartany“. Před porážkou v roce 2014 byla vybavenou lehkou technikou, nyní sem dali staré BTR-70.

Na rotní skupiny nerovnoměrně rozdělené po celé linii fronty rozdělili 1. a 17. samostatnou tankovou brigádu, zlehka „poopravené“ v závodech v Kyjevě a Krivom Rogu. Stejně učinili i s 55. dělostřeleckou brigádou. Koncentrace rotních skupin takových brigád a artilerie je nepřímým svědectvím toho, kterému ze směrů OSU přikládá největší význam při útoku.

Po celé frontě jsou také rozprostřeny rotní skupiny Národní gardy, mořské pěchoty a speciálních sil ministerstva zahraničí. Toto všechno je smícháno do „koktejlu“ batalionových skupin. Formálně existují tři velení sektorů, ale ve směrech jich je sedm, což rozhodně nepřidává na ovladatelnosti. Tak například 24. a 92. mechanizovaná brigáda jsou „rozmáznuté“ do dvou sektorů a dvěma směry.

Vypadá to tak, že velením samostatných praporů byla dána velká samostatnost v přijímání taktických řešení, což se v praxi nejednou projevilo jako nesmyslné a těžké střety v regionu Marinky. Zatím nic nenasvědčuje tomu, že podobný těžkopádný systém je schopný nějaké reálné útočné operace na částech fronty šířky 15 – 20 kilometrů. „Sousedi“ neslyší jeden druhého, zřídka přicházejí na pomoc, ani když je o to prosí, a deficit kolové techniky a paliv nedovoluje útoku nabrat rychlost.

Všechny tyto brigády tvoří ohromnou armádu. Celkem OSU shromáždily na linii fronty asi 65 tisíc vojáků, více než 400 tanků, asi 2.400 obrněných vozidel, 132 Gradů, více než 800 těžkých zbraní a minometů. V týlu jsou rezervy, a pozice jsou posíleny minovými poli. Pokud bychom nebrali jen čistě politické aspekty, pak takové armádě s podobným taktickým schématem by sám Bůh velel zůstat v defenzívě. Ale místo Boha má Ukrajina nejvyšší politické vedení, které vůbec není nalaďené na mírové řešení.

Ohodnotit připravenost Ozbrojených sil Novorossie k protiofenzívě je krajně složité. Především proto, že opolčenci ukolébaní minskými dohodami se tím znepokojili až na poslední chvíli. Nyní se narychlo obnovuje bojová připravenost a zásoby paliva, organizuje se koordinace různých brigád a jednotek dříve odvedených do druhé linie nebo přemísťujících se po celé frontě, ucpávaje díry.

Situace velmi připomíná podzim loňského roku, kdy všechno začínalo úplně stejně se zesílením dělostřeleckých výměn za očividného hromadění sil i prostředků obou stran na několika strategicky pochopitelných částech fronty. Ale tehdy byl děbalcevský výběžek naprosto zřejmý. Ukrajina ho držela jako odrazový můstek k útoku, a pro novorossijské vojáky to byl jasný cíl pro vytvoření nového kotle. Nyní je fronta geometricky daleko stabilnější, i když nejvíc horká místa jsou evidentní také. Jen nashromážděných sil a výzbroje je mnohonásobně víc než před rokem.

Zdroj: http://rusnext.ru/news/1439970832