Jiří Hermánek – Bloger

A pan Vyvadil má pravdu v tom, že bezbolestné a bezkonfliktní rozdělení Československa, byl malý, ve světě neopakovaný a možná dokonce i neopakovatelný zázrak.Tak například ETA (Euskadi Ta Askatasuna), tedy Baskický stát a svoboda nevyrábí kupodivu vysavače, ale spíše bomby a atentáty, aby dosáhla svého cíle. Jinde třeba nejsou konflikty krvavé, zato však trvalé.

Namátkou jmenujme třeba Belgii. Nejméně od roku 1968 tam probíhá postupná federalizace, jejímž cílem, alespoň z vlámské strany, je totální rozdělení Belgie po vzoru Československa.

Zda k tomu někdy dojde, je v hvězdách, ale v žádném případě není fungování belgického státu žádnou procházkou růžovým sadem. Na druhou stranu ale, ve srovnání s Ukrajinou to je naprostá selanka.

Nelze říci, že u některých aktérů majdanské revolty nebyly poctivé úmysly. Jistěže ano, Janukovyč je asi pěkný korupčník a vykuk. Na druhou stranu se ale celá ta akce zvrhla na vyhánění čerta ďáblem a s vaničkou se vylilo i dítě.

Protože, co bylo nebo mělo být hlavním cílem oné „slavné“ revolty? No přece, vyšší míra demokracie, lepší vláda, vyhnání korupčníků a potažmo též budoucí vstup do Evropské Unie.

A co je jejím výsledkem? Prudké snížení míry demokracie. Ta byla nahrazena jakousi „majdanskou sektou“. To jsou takoví Jakobíni, přes které vlak nejede a pokud se jim nějaké rozhodnutí dumy či parlamentu nehodí, jdou poslance přinutit k poslušnosti samopaly.

A samozřejmě, v neposlední řadě, útok na ruskou menšinu. Zní to sice slabomyslně, protože moudrý vládce by udělal pravý opak – menšinu by si předcházel. Ale bohužel je tomu tak. Nový jazykový zákon, i když jej prozatímní prezident nepodepsal, byl toho jasným signálem.

Prostě a jednoduše, Ukrajina má nakročeno k rozdělení. A to rozdělení může být buď pokojné, československého typu, nebo násilné. Bohužel, excesy Majdanu, mrtví tam, a celkový charakter „nové“ kyjevské politiky dávají tušit, že to rozdělení pokojné nebude.

Občanská válka je tou krajní možností, ale kdyby vypukla, Rusko by ji asi v zárodku potlačilo. Zachování společného státu je v tomto okamžiku kvadraturou kruhu a snaha o to je velmi podobná procházce skladem PHM s hořící svíčkou v ruce. Nikdy nevíte, kde co chytne a následně exploduje.

A ještě několik vět k té Kanadě. Včera jsem to zmínil jako hypotetickou možnost a zdá se, že mnozí hlupáci to nepochopili. Prostě, chytrému napověz a hloupého trkni.

Tak a pro ty s trochu slabším intelektem to vysvětlím znovu. Je zcela lhostejné, jestli Rusové byly nebo byli frankofonní. Důležité je pouze to, že ruská rozvědka zcela nepochybně disponuje dostatečným množstvím plynně francouzsky mluvících agentů.

Takže, taková malá analogie s Ukrajinou a Majdanem. Kanadské provincie Québec je největší a jedinou francouzsky mluvící kanadskou provincií. Kromě toho přímo sousedí se severem USA.

I značně retardovaný ruský stratég by klidně mohl vymyslet, že vyvolá a podpoří násilnosti v Montrealu tak, aby se Québec odtrhl od zbytku Kanady a ideologicky a strategicky se připojil k Rusku.

Jistě, je to přitažené za vlasy. Na druhou stranu by mě ale opravdu zajímalo, jak by se v takovém případě zachovala vláda USA, která nyní, v analogickém případu Ukrajina-Rusko, žádá, aby Rusko zanechalo všech akcí.

Pravda. Pitomější požadavek, aby člověk pohledal. Takový snad ani nemůže existovat.