30. srpna 2015 na stránkách školního internetu školy číslo 2 v Oděse se objevilo oznámení: „Vážení rodiče a děti! Administrativa školy a pedagogický sbor vás stejně jako vloni prosí, abyste se 1. září vzdali krásných a bohatých kytic a poslali místo toho příspěvek na rehabilitaci našich vojáků, kteří se nacházejí v oděské vojenské nemocnici. Chlapcům velmi chybí lidské teplo, podpora a také hygienické prostředky a vitamíny. Ať každá třída samostatně rozhodne, jaká může být pomoc raněným vojákům, a pak se spojí s nemocnicí a koordinátory pomoci.“ Dovolíte-li, nyní si rozebereme, co se to vlastně děje.

„Iniciátorem provedení akce ,První září bez květů‘ na začátku minulého roku byla oděská škola internátní č. 2.“ Sdělila to na rozšířeném zasedání kolegia odboru vzdělávání a vědy Oděské městské rady ředitelka odboru Jelena Bujněvič.

„V tomto roce se obracíme ke všem našim kolegům a k rodičům, aby namísto kupování drahých kytic zaměřili své úsilí na získání nezbytných výrobků a prostředků hygieny pro naše vojáky, kteří procházejí léčením v oděské vojenské nemocnici,“ – řekla.

Podle jejího sdělení v loňském roce oděské školy vybraly na podporu vojáků ATO více než půl milionu hřiven. Za tu dobu proběhlo více než 500 dobročinných akcí, workshopy, koncerty i setkání.

„Zvláštní hodnota této práce spočívá v tom, že byla zcela nezištná. K dnešnímu dni můžeme každou školu nazvat dobrovolníkem, který podporuje naši zemi, jíž věnuje svou práci i svou lásku k dětem a zapojuje rodiče do realizace těchto vznešených cílů,“ – zdůraznila.

Zde je ona krásná žena-“pedagog“. Právě ona přiměla učitele k takovému „hrdinskému činu“ a právě ona „pomáhá“ učitelům i ředitelům škol stát se svidomými „patrioty“, i kdyby nechtěli. Říká se, že jen díky takovým, jako je ona, se Oděsa stala banderovským městem.

A mě neudivilo, že ona ani jí podobní „pedagogové“ raději nevyvinuli iniciativu na ukončení občanské války v mé zemi. Je to pochopitelné, protože takoví jako ona tuto válku podporují. Maskují svou kanibalskou podstatu prací pro raněné vojáky.

Nejparadoxnější na tom je to, že čím víc takových „pedagogů“ bude přikládat ruku ke vzdělávání našich dětí, tím víc bude raněných vojáků a tím déle poteče krev.

Vzhledem k tomu, že zveřejňování osobních údajů je nezákonné, nemohu čtenářům a dalším osobám toužícím Jeleně Vasiljevně Bujněvič sdělit svou upřímnou vděčnost, její adresu a telefonní číslo. Nicméně vzhledem k tomu, že je veřejným činitelem, má zcela jistě kancelář a vše, co k tomu patří, a tudíž i úřední hodiny pro styk s veřejností.

Je tedy v naprostém souladu s platnými právními předpisy jak Ukrajiny, tak i Ruska sdělit, že Jelena Bujněvič vede odbor vzdělávání a vědy Oděské městské rady, který se nachází na adrese: 65039, Oděsa, st. Kabel, 134, 2. patro, levé křídlo. Tel.: (048) 725-35-93, fax: (048) 776-12-99 E-mail: [email protected] don.od.ua.

Hodiny pro veřejnost: pondělí 15 – 17 hodin, kancelář č. 207

Takže slova vděčnosti mohou občané, kteří nejsou lhostejní, pronést tam.

Nu a učit vaše děti budou ona a jí podobní „pedagogové“ zcela jistě podle své metodiky a já vřele doporučuji všem rodičům, pokud nejsou ke svým dětem lhostejní, podívat se na toto video.

Zdroj: http://antifashist.com/item/nastoyashhie-pedagogi.html