Nynější generace přijímají za své období velkých změn. Většina mas vřele předpokládá, že éra přechodu a transformace, kterou procházíme, je dílem dlouhého vývojového procesu „přírodního pokroku“. Přemýšlím o této nafukující se bublině a říkám si, že tyto předpoklady nejsou nikdy zpochybňovány či zkoumány a jejich trvání, rovné životnosti talířků z kafetérie, je způsobeno dlouhou řadou novinových frází a prázdných sloganů, oposlouchaných při establishmentové výuce. „Vyvíjíme se“ a „žijeme v době změn“ a mnohé další reklamní slogany, které formují základ moderní umělé ideologie, totiž tvoří základ pro světonázor většiny lidstva. Jsou ale jakékoli z těchto předpokladů skutečně pravdivé? Žijeme v době „pokroku“ a „lidského vzestupu“?

Odpovídám na to negativně a důvodů k mému temnému závěru je mnoho. Při poslechu nedávného rozhovoru mezi někým opravdu skepticky smýšlejícím a postavou scientismu, mě rozčílilo slyšet hromadu bludů, nesouladů a neověřených předpokladů, které chci zanalyzovat s přesností skalpele. Co přesně se myslí slovy „vývoj“, „změna“, „posun“, „příroda“? Lidé z řad establishmentového scientismu řeknou, že jsou to věci dané, termíny základních faktů a rozumu, které se všechny slučují, aby nám poskytly „nejlepší možný model“ světa dle nového velkého vypravěčského mýtu „vědy“.

Co je myšleno „evolucí“? Podle moderního scientismu, pokud u živočišného druhu pozorujeme změny malého rozsahu, které dle všeho pomáhají druhu se do budoucna rozvinout skrze reprodukci, hovoříme o evoluční adaptaci. Tímto způsobem, jelikož jisté druhy živočichů umí plodit způsobilejší jedince, můžeme dedukovat, že během období věků se všechny formy života vyvinuly z jediné měňavky. Pokud poukážeme na to, že dlouhé éry – miliony let – adaptace a změn nejsou pozorovatelné, odpovědí je, že bakterie se údajně adaptují v podmínkách tlaku. Takto z toho vyplývá, že všechen život se přeměnil v podmínkách tlaku a „vyvinul“ se do dnešní podoby.

Zkraje to vypadá rozumně. Skoro nikdo nepopírá mikro-vývojové přizpůsobování a změny, kdy uvnitř mechanismu různých organismů je zabudována DNA programující přizpůsobování podmínkám prostředí. Kdo nás chce obalamutit, dogmaticky tvrdí, že z tohoto pozorování jasně vyplývá, že všechen život se vyvinul z jediné buňky před miliony lety, kdy následovaly miliony let expanze stylu velkého třesku. Důkaz těchto teorií je dnes samozřejmě brán jako dogmatický fakt, bez jakéhokoli zpochybnění s tím, že by se někdo těmto věcem vysmál. Proč? Protože náboženství je iracionální a nevědecké a nemůže být testováno. Avšak mohou být tato tvrzení testována jako vědecká?

Zničit je tajemnou psycho-vědou!

Odpovědí je, že jsou zde důkazy měřením poločasu rozpadu uhlíku a pozorování různých UV paprsků, které se zřejmě šíří z předpokládaného jedinečného bodu. S těmito tvrzeními jsou četné problémy, ale ten nejnápadnější stačí nastínit. Jednak měření poločasem rozpadu je jak známo nespolehlivé, s příklady testování artefaktů vykazujícími pobouřlivá časová označení u kusů, které očividně staré nejsou. Navíc datování poločasem rozpadu se zakládá na předpokladu milionů let evolučního chaotického toku, což otázku podporuje.

Jinými slovy, pokud měření pracují na základě předpokladu, že hmota je zde po věky věků, pak jsou výsledky zjevně předurčené.

Dále vznik světla vycházejícího z nějakého místa je pouze tak jasný, jako předpoklad, že vychází z jakéhosi výjimečného bodu, u něhož není zcela žádný pozorovatelný důkaz. Pokud poukážeme na tato fakta před těmi, kteří jsou vtaženi do scientistické víry, hodně jich uzná, že jsou to teorie, ale „jsou to ty nejlepší modely, které máme“. Říká kdo? Proč scientistický dav nikdy nepřizná, že podléhají předsudkům a hamižnosti? Čím to, že věda či laboratoře jsou magicky proti selhání zbytku lidského snažení? „Ó, ano, jasně, podléhá to těmto vlivům, ale to je na vědě to krásné, že vždycky se vždycky mění a adaptuje své teorie, aby seděly na důkazy,“ zní obecná odpověď.

Částečně je toto pravda. Věda uplatňuje nové teorie a přetváří předchozí analýzy, jak se vynořují nová data. Avšak aby tato metodika byla konsistentní, museli by také řídit vědecké experimenty v otázce samotné empirické vědecké metody, stejně tak jako jejích dominujících předpokladů. K tomu zcela nikdy nedochází, kromě jedné establishmentem založené studie, která se pokusila implikovat laboratorní předsudky ve směšný marxistický rámec. Naopak je zde motivační podnět nepodnikat tento typ šetření, protože by to odhalilo hodně scientistických podvodů a triků, kde bychom objevili, že scientistický establishment je sluhou stejného pána, jako bankovnictví, ekonomika a zábavní průmysl, z nichž všichni operují na stejné falešné lodi reality obecné shody.

Vědecký establishment je hierarchie, která pracuje stejně jako jakákoli jiná korporace vládní entity, kde vědění je rozdělované na základě potřeby vědět. Biologové se například bojí hovořit o věcech z oboru fyziky, protože nejsou fyzikové, zatímco matematici se bojí mluvit o věcech astronomických, protože nejsou astronomové. Tato směšná segmentace vědění (a na specializaci není nic špatného) je sama založena na předpokladu scientismu, že realita není smysluplný ucelený svět, ale nahodilá chaotická mutace náhodných souvislostí. „Tak to je“, se stává scientistickým refrénem a pokud nepřijmeme tuto premisu a uvažujeme o jiných variantách, jsme hlupáci.

Vychází jasně najevo, že se nejedná o férový podnik, kde by šlo o objevování pravdivých, objektivních či skutečných věcí v přírodním světě, ale spíše o říši strážných, kteří vyžadují dodržování předdefinovaného souboru přijímaných názorů, které stanovují, kdo je vědec a kdo si zaslouží peer-review posouzení. Navíc scientismus je zcela založen na zastaralé epistemologii, známé jako empirismus, který byl tolikrát přesvědčivými filosofy a logiky rozpitván a popřen, že jeho pokračující existence je ironicky podivuhodná.

Ze všech lidí, kteří by měli dodržovat jejich tolik vnucovanou „logiku“ a „rozum“ produkují tito pošetilci nejvíce iracionální, nesourodé a nesmyslné teze, jak soustavně tají pod 100- stupňovým plamenem základní poptávky předpokladů (to jsem si mnohokrát otestoval a zdá se to být zaručenou pravdou).

Arogantně se stavíc, že vědí, když v podstatě nevědí (s únavnou pózou znalých), scientisté zastávají logiku, pokud jim to vyhovuje, a když na to dojde, nekompromisně ji vyřazují a vypouští. Tvrdí pak, že „všechno lidské vědění přichází skrze smyslový zážitek“, i když mají-li odpovědět, zda toto samotné tvrzení je faktem smyslových informací (což jistě není), obecná tvrzení se najednou rozptýlí a toto úžasné přikázání je oslavováno jako jasně daná věc. Je to nová zásada, nový příkaz od boha Osvícení a neměli byste se odvažovat pokládat takové otázky.

No, pokud má věda tak průlomový a revoluční charakter, proč se tolik bojí těchto základních otázek epistemologie (filosofie možností rozumového chápání)? Obecná odpověď v této fázi zní, že věda nemůže, neměla by a nebude odpovídat na takové absurdní „metafyzické“ otázky. Ale pozor! Z jakého důvodu se toto najednou zařadilo do metafyzické kategorie? Říká kdo? Na jakém základě dotyčný vědec ví, že pokládá otázky metafyzického typu, na rozdíl od otázek laboratorních dat?

Vychází najevo, s jak různými a mnohostrannými předpoklady mají vědci operovat. Navzdory tomu, že si již ve výchozím bodě protiřečí, má zbytek světa s úžasem zírat na kolosy vystavěné na těchto bludech, a racionální otázky nejsou vítané. Zde vidíme roli filosofie a celkem jasně je to důvodem, proč skutečnou filosofickou otázku scientismus nenávidí (jak nedávno demonstroval doktor Neil Degrasse Tyson).

Určitě se též podívejme na kulturu scientismu a establishmentu, jejichž podvodné základy jsou kontinuálně otevřeně vystavovány, aniž by byla veřejnost o moc moudřejší. Jen v tomto roce byly v rámci peer review vyprodukovány eseje, které poskytují výskyt černé díry jako nemožný a neexistující, zrovna tak jako existující. „Černá hmota“ převládá v našem vesmíru, i když, počkat, ne, nutno zpět ke starověké koncepci aether. Kvantová fyzika je skutečná, ale moment, je to pseudo-vědecká teorie. Jinými slovy, věda, stejně jako všechen další průmysl, operuje na základě naivního předpokladu veřejnosti, že je sjednoceným vládnoucím seskupením nezaujatých neutrálních géniů, zapojených do vznešeného úsilí o pokrok v lidském vědění. Opět zde máme ony beztvaré, nedefinované, nevyvinuté termíny.

Jednoduché filosofické otázky by měly pocítit tlak tohoto množství teorií a pokud by „vědci“ byli lépe školení v logice a metafyzice (což nejsou), mohli bychom se vyhnout mnohým těmto směšným nástrahám. Například, pokud je Einsteinova teorie relativity pravdivá, není pevného bodu, na který se obrátit pro určení, která hvězdná tělesa obíhají která, ani pro stanovení teorie, že vesmír expandoval z jedné stlačené atomové masy. Tato absurdní představa je jasným ztvrzením iracionality scientismu, stejně tak jako populární teorie vzniku planet, že nahodilé kusy vesmírného prachu byly vzaty do oběžné dráhy, začaly obíhat a během bilionů let ztuhly v kouli, ze které v rámci primární usazeniny začal rašit život. Skutečně se jedná o případ, kdy pouze akademikové mohou věřit takovým pohádkám, daleko směšnějším, než náboženské skazky o stvoření. A tak doba přeměny není přeměnou v éru utopistického scientistického vývoje, trans-humanismu, technologické nesmrtelnosti a OSN, jak si zbožní křesťané myslí, ale je to doba odloučení od všech tradičních forem kultury. Doba přechodu k novému globálnímu mýtu, který je vytvořen a produkován stejným způsobem, jakým kulturní průmysl vytváří kultury v různých oblastem a zemích. Scientická diktatura, která není scientická, ale dogmatická, fašistická a hierarchicky strukturovaná a fungující na základě zvláštních povolení, bezostyšně skrývající, zamlžující a odmítající skutečná data a údaje o lidském původu a životě, aby byla nahrazena nejabsurdnějšími teoriemi o primární usazenině, představovaném dávnověku a nepozorovaných bilionech let, beze smyslu explodujících vpřed z jednotného bodu ve fantazijním vesmíru.

Toto není vývoj, tyto zaostalé teorie jsou regresí k objasňujícím modelům s nulovým objasňujícím potenciálem.

Je potřeba je používat jako to, co jsou – náhradní mýty – předělané formy starého atomismu, převlečené do scientistického hávu. Je čas odmítnout tyto pokrytce, lháře, naivky a establishmentové pisálky a rozpoznat, že potlačují skutečnou vědu a informace za účelem nadvlády. Jejich vláda není o lidském pokroku, ale o orwellovském opaku, dysgenetickém plánu zničení člověka. Je potřeba mít na paměti Lancet, oxfordský nejprestižnější medický časopis, jehož vydavatel nedávno suše prohlásil, že polovina světové vědecké literatury je podvodná:

Doktor Horton nedávno zveřejnil prohlášení, konstatující, že mnohý zveřejněný výzkum je vlastně v nejlepším nedůvěryhodný, jestli ne zcela falešný. „Tento proces proti vědě je jasný: mnohá vědecká literatura, snad polovina, může být jednoduše nepravdivá. Postihovaná studiemi s nedostatečnými ukázkami, s nepatrnou účinností, neplatnými výzkumnými analýzami a do očí bijícími konflikty zájmů, spolu s obsesí sledování módních trendů pochybné důležitosti, se věda obrátila temným směrem.“ (zdroj)

Toto je celkem znepokojivé vzhledem ke skutečnosti, že všechny tyto studie (průmyslem sponzorované) jsou používány na vývoj léků a vakcín, údajně aby pomohly lidem, aby se školili lékaři, vzdělávali studenti medicíny aj.

Pro mnohé je běžné zapomenout na lecjakou významnou práci expertů a výzkumníků v různých institucích po světě, které se nedostane peer-review posouzení a neobjevuje se v „důvěryhodném“ medickém časopise, ale jak lze vidět, posouzení peer-review neznamená příliš nic víc. „Důvěryhodné medické časopisy dále ztrácejí na své obhajitelnosti v očích expertů a zaměstnanců časopisu samotných, jako je doktor Horton. Prohlašoval také, že editoři časopisů napomáhají nejhoršímu počínání a podněcují ho a že množství špatného výzkumu je alarmující, že data jsou modelována tak, aby seděla předdefinované teorii. Důležité informace jsou prý často zavrhovány a málo se dělá pro to, aby se opravily špatné praktiky. Co je horší, že hodně z toho, co se děje, by mohlo být dokonce považováno za hraniční pochybení.

Doktorka Marcia Angell, lékařka a dlouholetá šéfredaktorka New England Medical Journal (NEMJ), který je považován za jeden z dalších nejprestižnějších peer-view medických časopisů na světě, si na věc vytvořila zcela prostý názor:

„Jednoduše není již možné věřit velké části klinického výzkumu, který je publikován, či se spoléhat na úsudek důvěryhodných lékařů nebo směrodatných lékařských instrukcí. Nemám radost z tohoto závěru, kterého jsem dosáhla pomalu a se zdráháním během mých dvou desetiletí jako redaktorky časopisu New England Journal of Medicine” (zdroj).

Zdroj: http://www.activistpost.com/2015/08/the-age-of-transition-and-scientism-fraud.html