Německý koncentrační tábor Auschwitz v Osvětimi se stal jedním ze symbolů Holocaustu. V letech 1941-1945 tam zemřelo asi 1,4 milionu lidí, z toho asi 1,1 milionu Židů.27. ledna 1945 osvobodily koncentrační tábor jednotky 1. Ukrajinské fronty. Toto datum připomínají jako Den památky obětí Holocaustu.Orgány sovětské vojenské kontrarozvědky Smerš zahájily sběr důkazů zločinů vedení koncentračního táboru a vězňů. kteří přistoupili na spolupráci s nacisty ještě před osvobozením táboru. Hitlerovci aktivně používali ve svých zájmech kromě strážců z místních polských obyvatel také takzvané kapo (z německého Kameradschaft-Polizei, doslovně kamarádská policie), což byli starostové baráků, dozorci, brigadýři pracovních oddílů.FSB zveřejnila vyprávění bývalého vězně Auschwitze, nadporučíka Rudé armády Pavla Gavriše, kterému se poštěstilo uprchnout z táboru. Nadporučík měl dobrý literární sloh, proto ho příslušníci správy Smerše 1. Ukrajinské fronty požádali v srpnu 1944, aby vyložil dané informace o továrně na smrt v podobě krátké črty. Tento dokument byl pak předán Mimořádné státní komisi pro odhalení a vyšetřování zločinů německých fašistických okupantů a jejich pomahačů.„Spolu s politickými vězni byli v koncentráku také lupiči, vrahové a homosexuálové, kteří byli pověřeni dodržováním vnitřního pořádku v táboru,” napsal sovětský důstojník.Vnitřní pořádek a kázeň měli udržovat starostové v baráku a vedoucí pracovních oddílů (kapo) z počtu Němců a Poláků, kteří si odpykávali trest za banditismus, vraždu a loupež.Administrativa táboru měla, podle jeho slov, za úkol zlikvidovat co možná největší počet vězňů, „ což také usilovně dělali.”