Jste tu od toho, abyste jednaly. Jste tu od toho, abyste přijímaly rychlá opatření, když si to situace žádá. Žijeme v době převratných změn a dle toho má také vypadat vaše vládnutí. Musí být pružné, účinné a odpovědné vůči vlastním občanům. Eskalace společenského napětí v souvislosti s imigrační vlnou však nenasvědčuje tomu, že byste chtěly zaujmout voliče výše zmíněným přístupem. Dohadování nám nepomůže a propagandistické řeči bez konkrétního jednání jen zhoršují situaci. Že by to byl záměr? Divná doba.

Lidé vám nevěří, a tak se sami preventivně sdružují, aby se mohli bránit svévolnosti jimi pověřených správců země, tedy vás. Pokoušejí se vytvářet domobrany, muži s vojenskými zkušenostmi přemýšlejí o možnostech ochrany vlastních rodin v případě, že zůstanou na tuto povinnost státu sami, ostřejší hoši by vás rádi přinutili jednat tady a teď.

Ano, může být, že v řadě případů se jedná o postoje prvoplánové a že pohnutky nemusejí být zdaleka korektní, ale většinou se jedná o upřímnou snahu spolupracovat při vnější i vnitřní obraně země před politickou neodpovědností. Ti lidé mají starost, protože cítí, že něco není v pořádku a vaše chování je pro ně právem nepochopitelné.

Proč s nimi nekomunikujete? Proč jim nedáváte najevo, že jste tady kvůli jejich obavám? Zapomněly jste už zcela na elementární povinnost vůči vlastním?

Všichni vidíme, že si necháváte vnucovat cizí vůli a že tato vůle není přátelská. Uráží nás, že se hrbíte před novou Moskvou. Že se hrbíte před kmotrou z Washingtonu, že se necháváte ponižovat Bruselem. Vidíme, že jste zpochybnitelní (jako každý) a že se bojíte, kdo co a kdy zneužije z vaší minulosti, že se bojíte o lehce nabyté živobytí. Ale národ by vám leccos odpustil, kdyby viděl činy. Činy jasné a odvážné.

Bylo vám dáno žít v době, kdy můžete být zatraceni pro zbabělost i oslavováni za postoj, který nebude respektovat zdánlivě neotřesitelnou pozici papírových peněz a zbraní. Je mezi vámi někdo, kdo je schopen nebát se sám sebe? Takový člověk si zaslouží pomník v duchu helénského dědictví.

Nesnažte se, prosím, vychovávat národ. Řeči o xenofobii a fašizujících tendencích české společnosti jsou právem považovány za nehoráznost. Řada z nás má totiž pocit, že samozvané elity jsou oikofobní (nenávidí vše domácí) a xenofilní (vše cizí je lepší, než to domácí). A také to nic nevypovídá o realitě.  Slovíčkaření a rozbor mindráků těch či oněch nám nepomohou.

Situace opravdu jednoduchá není, ale můžeme se napřímit, sebrat ze země zbytky sebevědomí a hrdosti, vzpomenout na mámu a přísahat jí věrnost, shromáždit potomky a vysvětlit jim, že ponesou odpovědnost za nás, neb jsme selhali. Jsme však ochotni pomáhat pokorně nápravě, ať to stojí co to stojí.

Imigranti za naší vnitřní situaci nemohou. Můžeme si za ni sami.

Historická poznámka: Když se vizigótští panovníci dostali do sporu o vládu nad územím dnešního jižního Španělska, pozval si jeden z domácích protivníků (v roce 711) na pomoc berberskou armádu (de facto napsal zvací dopis). Velitel Tárik se ze severní Afriky probil až k hranicím dnešní Francie. Podřídil pak dobytá území Damašku. Choval se racionálně a hájil zájmy své i zájmy těch, kteří jej drželi při moci. Naším problémem jsou naši zrádci. A proto zrádci blízkých a nejbližších ponesou vždy znamení Jidášovo.