Přístup ke stimulaci ekonomiky se nazývá měnová politika neboli monetarismus. Předním teoretikem měnové politiky byl liberální ekonom Milton Friedman, který ji formuloval na Chicagské univerzitě v 50. letech 20. století. Friedman se domníval, že fiskální politika je do značné míry neúčinná, a místo toho tvrdil, že klíčem k udržení stabilní ekonomiky je peněžní zásoba – množství peněz v oběhu. Když je ekonomika slabá, musí se podle něj nabídka peněz zvýšit. S větším množstvím peněz v oběhu mají firmy a spotřebitelé více peněz na investice a utrácení, což stimuluje výrobu i výdaje za zboží či služby. Friedman upřednostňoval soukromou kontrolu peněžní zásoby, ale zároveň uznával, že nástrojem k provádění této kontroly je vládní Federální rezervní systém (FED). Monetarismus jako jedna z ekonomických teorií věnuje pozornost pouze vlivu změn množství peněz na celkovou cenovou hladinu, což z něj činí čistě kvantitativní teorii sloužící kapitalistické ekonomice.