Problém Newtonova rotujícího vědra zavěšeného na nakrouceném laně. Voda se vlivem odstředivé síly zvedá k okraji vědra. Z relativistického hlediska musí otáčení vědra vzhledem k zemi/světa a otáčení světa okolo vědra vykazovat tentýž fyzikální efekt. „Vědro se otáčí vzhledem k světu a svět se otáčí vzhledem k vědru“popisují stejný proces. Protože odstředivé síly a obecně i setrvačné síly ekvivalentnost těchto procesů narušují, má otáčení vědra absolutní charakter, domníval se Isaac Newton.

17. století bylo pojmem setrvačnosti silně ovlivněno, signalizovalo počátek nové deterministické vědy. Příroda se do té doby chápala jako působení transcendentálních sil. Od těch se vesmír osvobodil a setrvačnost a zrychlení se objasňuje působením okolních pohybujících se těles tj. univerzálním pohybem všech těles všehomíru. Aristotelovský „první hybatel“, metafyzická příčina fungování „kosmického mechanismu“, je konečně eliminován. Ocenění v novém přístupu zkoumání přírody si nepochybně zaslouží filozof/vědec Francis Bacon, zakladatel empirismu a nové vědecké metody „od konkrétních dat k obecným závěrům“. Výsledky staré scholastické vědy a filozofie považoval za neplodné, nepřinášející lidstvu žádný užitek. Podnětný názor, alias „archetyp“ stavu současné fyziky a zvláště kosmologie. Že Bacon (cca 1600) ovlivnil Newtona je evidentní a Isaac se stal s podporou „Royal Academy“ modlou fyziky a matematiky do konce devatenáctého století.

Především Mach s jeho pohybovými zákony zásadně nesouhlasil a vyslovil zcela odlišný názor dnes citovaný jako „Machův princip“. Mach pochopitelně „hypotézu“ relativity nikdy neuznal, což vedlo k určité Einsteinově nevraživosti vůči o čtyřicet let staršímu Machovi. Albert a Ernst se v žádné konfrontační diskusi údajně nikdy nesetkali. Albert se vyhýbal všem střetům o TR jako čert kříži přes nesčetné a opakované výzvy (N. Tesla). Nikoliv jako Galileo na počátku 17. století obhajoval své transformace před koncilem v Římě, Einstein obrážel kontinenty a země a obracel se k masám, aby jeho blud získal podporu veřejnosti.  Údajně Albert tvrdil, že „Éter“ a „Machův princip“ musel při myšlenkové konstrukci relativity zavrhnout i když později existenci éteru přiznal. O čem se obecně nemluví, je fakt, že ani zastánci relativity nejsou jednotní.  Jedni říkají, že „Machův princip“ je její součástí, druzí to popírají. Vyberte si, je to na vás.

Kurt Gödel se narodil někde na Moravě/Brno. Vědomosti získal převážně na studiích ve Vídni (math/logiky), takový slabší Wittgenstein.

Proslavil se „Teorémem nekompletnosti“. Příroda ho obdařila mozkem, něco mezi geniem a klecí na psychiatrii. Trpěl utkvělou představou, že ho chce někdo otrávit a zemřel hlady v US. Přátelil se s Einsteinem a na sklonku života se prý zabýval relativitou. Tvrdil, že každý axiomatický systém obsahuje věty, které jsou formálně správné, ale nelze je axiomy daného systému dokázat ani vyvrátit. „Tato věta se nedá dokázat!“. Když ji dokážete tak není pravdivá. Pravdivá je pouze, když je nedokazatelná. A nedokazatelná jen když je pravdivá. Fyzik/kosmolog Hawking to studentům v Cambridge převedl do srozumitelnější řeči. „Na ostrově holič prohlásí, že oholí všechny muže, kteří se neholí. Kdo oholí holiče? Když se neholí tak se holí a když se holí tak se neholí“. A je jasno. Byl prý to Gödel kdo Machův Princip hystericky odmítal, ale kdo momentálně holí Hawkinga je tabu.

Názory a představami o povaze času se přemýšlející lidé zaobírají několik tisíciletí. Existuje čas? Je to fyzikální objekt, nebo výplod naší fantazie? Vjemy jsou funkcí fyzikálních objektů, uvádí  Russell a Mach dodává „za kterými nestojí žádná objektivní realita nezávislá na vjemech“. Podobný skeptický názor měl i Henry Poincarré. A máme tu dilema. Je-li čas fenomén, jaký fyzikální objekt stojí za ním a bizarní iluzi jeho vnímání?„Čas a prostor jsou atributy hmoty“a konec diskuze, argumentovali lektoři na katedrách Marx-Leninismu do konce 90. let. Naši „Akademici“ ČSAV v publikacích/článcích o filozofii a přírodních vědách citovali často i názory Lenina a Džugašviliho. Čas je abstrakce a jeho povýšení na čtvrtou souřadnici tzv. „časoprostoru“ je největším přehmatem vědy 20. století. Byl vryt do našich úvah na základě propagandy a konsensu mas. Je smutné, že původní oponenti hypotézy relativity nejen rezignovali, ale řada z nich přešla na druhý břeh. A paradigma relativity je nám vnucováno i dnes. Syndrom „Kuhnovské krize“ přetrvává. Většina aktivních mladých fyziku už vnímá, že žádná „harmonizace“ relativity a kvantové mechaniky není možná a budeme se muset vrátit zpět na křižovatky ulic „pravdivé a krásné“. Tam někde došlo k fatální chybě, kterou musíme s pokorou přiznat. Je tu určitá naděje. Doposud žádný laboratorní experiment dokazující, že se čas zpomaluje při rychlostech konvergujícím k rychlosti světla C nebyl průkazně pozitivní. Pokud ano tak kde? Jak dlouhý byl ten tunel? Kolik m? 300, 3000? Kdo měl kontrolu nad výsledky? Takže zpomalení času při rychlostech „C“ zde na zemi je neprokazatelné. Ta druhá alternativa, že plynutí času ovlivňuje intenzita gravitace je více-méně potvrzená. Pokusy s atomovými hodinami umístěnými u země a v nějaké výšce nad zemí kde je gravitace slabší potvrdily, že Čas tam nahoře plyne rychleji než u země. Výpočet je jednoduchý a navigační systém GPS je průběžně korigován. Otázkou zůstává: Je vnímaný Čas funkcí gravitačního pole, nebo to jsou „atomové hodiny“ v nichž se pulzy atomárních procesů zpomalují či zrychlují v závislosti na jeho intenzitě? Co s tím? Útroby atomů jsou nám vnějším pozorovatelům zatím nedostupné (Heisenbergův princip neurčitosti) a Schredingerova vlnová rovnice popisující tzv. „pravděpodobnostní charakter“ jejich pohybů je „crap“ (odpad), řekl Werner Heisenberg. Erwin Schrödinger byl sice odměněn Nobelovou cenou a údajně prohlásil, že „vlnovou rovnici“ by nezveřejnil nebýt vlivu Borna. Lze se shodnout na premise, že Čas je pouze kvantitativní, neviditelná, a neuchopitelná substance, nemající žádný směr a tudíž existující pouze v našich představách. Pojmy jako minulost a budoucnost jsou jen iluze. Můžeme vzpomínat a něco si představovat. Realitou je jen přítomnost, „tady a teď“ a snění o cestování v čase vykazuje znaky choroby. Nabízí se dvě varianty. Chod/pulsy hodin ovlivňuje gravitace, jejíž intenzita s ampltitudou slábne což je fakt. Připustíme-li že Čas je fikce, abstrakt našich mozků, tak jsme znovu v černé díře lapidárně řečeno v——, kam jsme se dostali po roce 1905 díky hypotéze/teorii relativity. Vykročení ulicí „slávy“ namísto ulice „pravdy“ bylo inscenováno a medializováno etnickými lobbysty, i když termín „lobbysta“ v té době neměl obsah. Po sto letech už obsah má a všichni chápeme jeho hrůznou podstatu.

Filozofie a vědní obory fyzika, kosmologie prožívají hlubokou krizi.  Ateismus s chimérou „Big bangu“ se stal celosvětovým náboženstvím. Věřících v dogma „Velkého třesku“ zatím nedosahuje počtu křesťanů, buddhistů či muslimů, přesto jejich řady rapidně narůstají. Navíc si vybudovali nejdražší chrám, synagogu vědy všech dob LHC, která je skryta v podzemí, aby nedráždila teistická náboženství. Hypotéza tzv. Big Bangu má dnes prim, i když je zcela zcestná. Jeho počátek se stále upřesňuje a nebere konce. Z původních 15. miliard poklesl na cca 13.5 a dnes se uvádí 13.8 miliard. A od nás homo sapiens se očekává, že těmto blafům budeme bezmezně věřit. Ze všech diametrálně odlišných názorů se odvozuje tzv. průměr o našem pobytu na planetě (300 000 let +-), ale rozdíl 300 miliónu se omlouvá zanedbatelnou úchylkou. Pochopitelně se propagátoři Big Bangu nepářou ani s počtem nul za desetinou čárkou. „Nic“ explodovalo a poté, během tzv.  „Planckova“ času (1×10 na –32) nastala „inflace“, které vděčíme za existenci. Dnes již odepsaný fyzik židovského původu Larry Krauss serfuje po celém světě za velké peníze, vystupuje v TV a vnucuje veřejnosti své bláboly o Bangu jak to dělal Žid Einstein o relativitě před sto lety. Krausův výrok v r. 1973: „Jeden z těch kritických a rozhodujících předpokladů podporující standardní model je, že vesmír začal rapidní expanzí za/při téměř homogenních/isotropních podmínkách nekonečné (či téměř nekonečné) hustoty a tlaku. Všetečná otázka laika? Jak blízko nekonečna je „téměř nekonečno“? Opět Kraus (2013): „Ve skutečnosti/fakticky jsme zjistili, že prázdný prostor má energii. Je proto přirozené, že náš vesmír je jedním z téměř nekonečného počtu vesmírů kde každý z nich má odlišné/své zákony, které vznikají s jeho existencí.

Hawking/Penrose (1965-70):“V souladu s GR (obecnou teorií relativity) musí existovat singularita v černé díře. Pokud ta hypotetická černá díra nerotuje, tak singularitou je hmotný bod nekonečné hustoty. Když ale rotuje tak „singularitou“ nekonečné hustoty prý je obvod kružnice. V obou případech je hustota singularity nekonečná, protože hmota černé díry (nekonečná) podělená nulovým objemem je nekonečno“. Hawking (1988): “Během Big Bangu měl vesmír nulový rozměr a byl nekonečně horký“. Přesto kupodivu prohlásil, že energii nelze vytvořit z ničeho.

Krauss (2013): „Nic“ je poměrně dobrá/přesná aproximace „Ničeho“. I když neobsahuje žádné reálné částice, tak ve skutečnosti má vlastnosti a lze v úvaze pokračovat a říci že v „Nic“ není prostor, není čas, vesmír a fundamentální zákony. To všechno může vzniknout spontánně a já se domnívám, že když nejsou zákony, prostor, čas, částice a záření, tak bych přesto argumentoval/tvrdil, že „Nic“ je fyzikální kvantita a dobrý popis „Ničeho“. Absence „Něčeho“ náhodně sublimovala do existence. Prostor a čas jsou důvody, proč je obtížné je pochopit:!???

Au/Syd (1991):“Pokud se hmotné těleso nachází uvnitř Schwarzchildova poloměru (2m), tak vlivem enormní gravitace se zhroutí samo do sebe a singularita se transformuje do fyzikální reality a přestane být fikcí.

USA (1993). Nositel NC za fyziku St. Weinberg: „Celý prostor v tomto kontextu může znamenat buď nekonečný vesmír, nebo všechny konečné vesmíry“. Takové moudro by snad zplodil i dementní Fořt aus Austria.

Au/Syd (1996): “Nerotující černá díra má velmi jednoduchou strukturu. V jejím středu je „singularita“, bod s nulovým obsahem a nekonečnou hustotou, kde je hmota celé černé díry koncentrována. „Časoprostor“ je nekonečně zakřiven v singularitě. Singularita černé díry je reálná entita a nikoliv matematický „artefakt““!

Autor (Degarce):„AuSyd“ jsou odkazy na tzv. australské fyziky, kteří tyto hovadiny prezentovali v pořadech státní televize. Nerad a jen výjimečně používá hrubé výrazy. Když vidí či slyší vykrmené biskupy a preláty jak nám do palic perou ty sračky o Bohu a posmrtném životě, Immámy slibující ráj narvaný nadrženými pannami nebo propagátory vesmírů plného černých, bílých a červích děr, multi-dimenzí, singularit, strun, Higgsových božských částic, inflací, třesků, temné hmoty/energie, rudých/modrých posuvů, tak vás experty prosí o laskavost: „Přestaňte nás oblbovat a nechte nás žít!“. Narovnejte páteře v tom zakřiveném časoprostoru, udělejte exkurs do minulosti (1900) a zrevidujte bludná paradigmata, která celé století deformují naše mozky a názory na svět a život kolem nás. A konečně nám prostým bytostem něco racionálního předložte! V opačném případě rezignujte na své dobře honorované posty a běžte něco užitečného dělat pro své spoluobčany. Možná že manuální práce by vám osvěžila atrofované závity.

Předchozí části: http://www.nwoo.org/?s=Pokus+o+n%C3%A1vrat+k+z%C3%A1kladn%C3%ADm+kamen%C5%AFm