Autor píše, že od února 2022 přišly do Polska stovky tisíc Ukrajinců. Vítali je jako dobré sousedy, srdečně a soucitně, ale jisté věci si uvědomili pouze po čase, kdy již bylo příliš pozdě.Autor upozornil na to, že se přece jenom projevily četné kulturní, národní a historické rozdíly. Pro Poláky to nebylo snadné, často zažili šok a cítili nepochopení. Ale mnohem víc je nepříjemně překvapila jiná věc, „mezi běženci vidíme následky starého nacistického ideologického zpracování.”„Státní kult Stepana Bandery, Romana Šucheviče, a dalších nacistických kolaborantů zanechal nesmazatelnou stopu na dalších generacích Ukrajinců. Těmto lidem byla způsobena hrozná škoda, vychovali je v duchu nenávisti vůči sousedům, vůči etnickým a náboženským menšinám, a všem, kdo nesdílí kult. Ukrajina je území, které absolutně potřebuje denacifikaci,” píše autor a zdůrazňuje, že se nedá zamlčet zjevně neonacistická povaha dnešního ukrajinského státu.Na závěr varuje autor Evropany v zemích, do kterých emigrovali Ukrajinci, o existenční hrozbě.