Osm nebo devět dnů zbývá, než Spojeným státům americkým dojdou peníze. Osm či snad devět dnů totiž chybí do okamžiku, kdy by se USA mohly ocitnout v platební neschopnosti kvůli tomu, že zavčasu nezvedly svůj dluhový strop.

Čas odtikává stále hlasitěji. A nervozita vzrostla na globálním finančním trhu zejména poté, co americká ministryně financí a bývalá guvernérka americké centrální banky Fed Jenet Yellenová upozornila na možnost nedostatku hotovosti v USA již v úvodu června.

Jednání o takzvaném dluhovém stropu je v USA běžnou záležitostí. Pravidelné zvedání dluhového stropu v USA je proces, který umožňuje vládě půjčovat si peníze na pokrytí svých výdajů a závazků. Dluhový strop je zákonný limit stanovující, jakou maximální částku může vláda dlužit. Pokud by limit nebyl zvýšen, USA by se dostaly do platební neschopnosti.

V první fázi by vláda bez možnosti půjčovat si peníze nebyla schopna pokrýt své výdaje a závazky, jako jsou platy vojáků, důchody, sociální dávky nebo splátky dluhu. Státní zaměstnanci by proto museli odejít na vynucenou dovolenou. V těchto prvních dnech po nárazu na dluhový strop by se proto ministerstvo financí muselo rozhodnout, které platy má přednostně uspokojit a které odloožit nebo snížit. Tohle se už v historii i stalo – a takový výpadek na pár dnů by byl nepříjemný, ale nikoliv zničující.

Pokud by se však nepodařilo vymanit se z této situace třeba do týdne, důsledky pro americkou i světovou ekonomiku by již začínaly být zcela zásadní. Svým rozsahem bychom to směle mohli přirovnat například k lockdownům v průběhu covidu. Velmi rychle by došlo ke ztrátě důvěry investorů v americký dolar, tedy k oslabení dolaru, ke skokovému poklesu akcií a propouštění pracovníků. Také by se zvýšily náklady na půjčování pro vládu i soukromý sektor, takže by se výrazně zhoršila platební morálka. A jistě si dokážete představit, že takové náhlé a plošné zhoršení platební morálky by bylo poslední ranou z milosti pro nalomené americké banky, které se stále nemohou plně vymanit z nedávné a jen dočasně odložené bankovní krize.

Zvyšování dluhového stropu bylo v minulosti zpravidla rutinní záležitostí, od roku 1960 byl dluhový limit zvýšen či zrušen zhruba 80x. Například jen za vlády prezidenta Donalda Trumpa byl zrušen třikrát. Jenomže v posledních letech se stále více stává předmětem politických sporů mezi republikány a demokraty, kteří mají rozdílné názory na rozpočtovou politiku a výdajové balíčky. Zdaleka nejde „jen“ o odlišný pohled na provozní finanční záležitosti. V jádru sporu je fundamentálně odlišný filozofický pohled na směřování americké politiky a ekonomiky. Republikáni si totiž uvědomují, že rostoucí zadlužování USA v konečném důsledku zvětšuje státní sektor na úkor soukromého, neboli znamená plíživý odklon od tržní ekonomiky směrem k ekonomice státní a socialistické. (Ostatně v USA v tomto ohledu jde o stejný jev, před jakým dlouhodobě varuji v Evropě.) Z tohoto pohledu někteří tvrdší Republikáni mohou boj proti zvyšování stropu vnímat i jako boj za záchranu tržní ekonomiky, což je tak zásadní téma, že i kalamita v případě nezvýšení stropu je přijatelnou platbou.

V mnohém to připomíná i oprávněnou aktuální kritiku proti konsolidačnímu balíčku v ČR: Republikáni totiž tvrdí, že zvýšení dluhového stropu není nezbytné pro splacení existujících závazku, ale pouze pro financování nových výdajů. Analogicky jako já tvrdím, že konsolidační balíček hlavně zvyšuje daně, ale šetří minimálně, přičemž problém není v příjmech rozpočtu, ale v jeho výdajích.

V pondělí na téma dluhového stropu jednali americký prezident Joe Biden a šéf Sněmovny reprezentantů Kevin McCarthy. Výsledek žádný. Shodu je nutno najít tento týden, aby pak návrh stihl zavčasu schválit Kongres a Biden podepsat. Technicky vzato je tak čas už jen do neděle 28. května.

Historicky vzato, zatím se rozvrat veřejných financí vždy podařilo oddálit. Z tohoto pohledu tedy větší pravděpodobnost je, že se to podaří i nyní. Pokud ale ne – i když ta pravděpodobnost je menší – připravte se na náraz: Akcie i dolar posviští z kopce.

Markéta Šichtařová