Schůzka ministrů financí G20 a centrálních bankéřů proběhnuvší přes víkend v turecké Ankaře zdůraznila tu neschopnost hlavních korporativistických mocností provést jakákoliv opatření, která by zastavila síly recese zachvacující světovou ekonomiku. Oficiální komuniké bylo spíše než návrhem na konkrétní akci jen propagandistickým cvičením zaměřeným na zamaskování naléhavosti krize a impotence ekonomických a finančních vůdců.

Schůzka proběhla uprostřed turbulencí na globálních finančních trzích živené rostoucím strachem, že úsilí centrálních bank o podporu ekonomiky peněžními injekcemi zhatí trendy k deflaci.

Místo aby přiznali, že „globální růst pokulhává daleko za očekáváními“ a varovali před dopadem finančních bouří a zpomalení růstu v Číně a na vynořujících se trzích a vůbec všude, tak komuniké vydané G20 přijalo „rozhodné akce, aby udrželo zotavení v kurzu“ a projevilo „důvěru, že globální ekonomické zotavení bude nabírat rychlost.“

Ve skutečnosti však k žádnému globálnímu zotavení nedochází. Mezinárodní měnový fond (MMF) v nótě vydané v rámci příprav na schůzku G20 uznal, že jeho předpovědi pro světovou ekonomiku vydané loni v červenci jsou už zastaralé. Růst spadl pod očekávané hodnoty v US, v eurozóně, v Japonsku a v nejchudších zemích.

Předpokládanou konjunkturu kvůli nízkým cenám ropy se nepovedlo realizovat, MMF uznává, že rizika pro světovou ekonomiku vzrostla a „souběžné vynoření několika z těchto rizik současně by znamenalo daleko slabší výhled.“ Od MMF se očekává, že na své příští schůzce naplánované na říjen znovu reviduje své předpovědi globálního růstu dolů, když už teď jsou na nejnižší úrovni od časů těsně po finanční krizi 2008-2009. „Po šesti letech slábnutí poptávky budí pravděpodobnost škod na potenciálním produktu rostoucí obavy,“ uvedl.

Dalším ukazatelem skutečného stavu globální ekonomiky jsou data o světovém obchodu vydaná minulý měsíc, a ta ukazují, že obchod se v první polovině roku 2015 propadl daleko prudčeji, než kdykoliv od finanční krize na počátku roku 2009.

Výstižný komentář vydaný před schůzkou G20 webovou stránkou CNBC předpovídal, že ať z tohoto shromáždění vzejde cokoliv, tak globální vůdci budou „bezpochyby zkoušet působit dojmem, že mají plán, ať to bude vypadat jakkoliv přitažené za vlasty, protože jestli začnou světové trhy větřit, že žádný plán neexistuje, všechno se jen improvizovaně bastlí a věci se vymykají kontrole,“ tak nastanou větší turbulence.

Toto bylo trefným předjímáním komuniké, které z této schůzky vzešlo.

V důsledku finančních turbulencí v Číně a rostoucích obav z jejího tempa růstu – s očekáváním, že reálný růst bude blízko 4 procentům místo oficiálního cíle 7 procent – tak za scénou bezpochyby probíhaly diskuse o stavu druhé největší ekonomiky světa.

Ale komentáře finančních činitelů se snažily šířit optimistické poselství. Německý ministr financí Wolfgang Schäuble řekl, že G20 se shodla, že nejsou žádné důvody mít z pomalejšího čínského růstu strach, komisař Evropské unie pro ekonomické záležitosti PierreMoscovici chválil „absolutní odhodlanost čínských úřadů růst udržet.“ Výkonná ředitelka MMF ChistineLagarde řekla, že s Čínou vedli otevřený dialog a bylo „nesmírně uklidňující, dosáhnout takové míry porozumění.“

Avšak realita pod povrchem se stejně zpod fasády vyumělkovaných prohlášení o rozhodujících otázkách vyloupla na povrch s odhalením rostoucích rozkolů mezi hlavními mocnostmi. Oficiální linií schůzky bylo přijmout čínské vysvětlení, že devalvace čínské měny z minulého měsíce nebyla zaměřená k posílení exportní pozice Pekingu na úkor jeho rivalů, nýbrž to byl krok směrem k měně založené na trhu. Ke komuniké patřil i prázdný závazek, že členové se „zdrží konkurence v devalvaci“ a „zamezí přetrvávajícím neshodám ve směnných kurzech,“ i když se uznává, že dodržování právě takovýchto závazků se nejvíce porušuje.

Ale trefně se zachovalo ve své odchylce od normálních procedur na takovémto shromáždění Japonsko, které v důsledku velkého propadu čínské měny utrpělo těžké ztráty, a oficiální linie se nedrželo. Japonský ministr financí Taro Aso v rozhovoru s novináři řekl, že čínští zástupci poskytli neúplné vysvětlení svých motivů. „Mohli zkusit být konstruktivní, ale neuvedli dostatečně podrobnosti,“ řekl.

Další oblastí rozkolu, o které se značně referovalo, byla záležitost monetární politiky. Spojené státy jsou oficiálně v nadcházejícím období zavázány zvednout úrokovou sazbu, i kdyby to mělo být jen o málo. Ale jak Evropská centrální banka (ECB), tak Japonská banka jsou rozhodnuty pokračovat v politice kvantitativního uvolňování s tím, že před schůzkou president ECB Mario Draghi naznačil, že by mohl prodloužit současnou operaci skupování aktiv i po jejím plánovaném ukončení v září 2016.

Ovšem MMF na US Federální rezervy naléhala, aby nezačaly zvedat úrokovou sazbu dříve než příští rok a tento postoj zopakovala i výkonná ředitelka Lagarde. Fed už nezvedal úrokové sazby tak dlouho (devět let), že by k tomuto kroku měl přistoupit teprve, až nebude žádná nejistota a neměl by toho zanechávat, dokud nebude mít jistotu, že to rozhodnutí nebude muset vzít zpátky, řekla.

Lagarde a další se děsí, že jakýkoliv vzestup úrokových sazeb v US bude míst silný dopad na finanční pozice vynořujících se trhů a vyvolá ohromný odliv kapitálu, který převýší i to, co se dělo při tzv. „hysterickém záchvatu“ z roku 2013, kdy Fed poprvé naznačil, že by mohl ustoupit od programu nákupu aktiv.

Vynořující se trhy už cítí dopady zvolnění v Číně, kdy jejich významný exportní trh je v některých jihoasijských zemích na hodnotách měny propadlých na úrovni, jakou nikdo od asijské finanční krize z let 1997-98 neviděl. Pokud vzestup úrokových sazeb v US rozpoutá únikovou paniku hlavních investorů, tak by to mohlo spustit značnou finanční krizi.

Podle TroyeGaysekiho, vedoucího portfoliového manažera u Skybridge, tj. firmy, která se specializuje na investování do hedgových fondů, utrpělo několik manažerů hedgových fondů v srpnu ztráty od 3 do 35 procent. „Nastal v tom hrozný chaos a masakr,“ řekl FinancialTimes.

Ve všech těch zprávách ekonomických autorit na stav světové ekonomiky včetně MMF a Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) se objevuje nedostatek investic, teď jsou v některých případech o 25 procent nižší, než byly v roce 2007 a uvádí se jako hlavní příčina ekonomické stagnace. Došlo k pokusu se touto otázkou zabývat loni v listopadu na schůzce hlav států G20 v Brisbane v Austrálii, kde se účastníci zavázali zaměřit se na dvouprocentní růst během následujících pěti let, kde značné části růstu investic by mělo být dosaženo prostřednictvím infrastrukturních projektů. Ani ne za rok potom jsou už ale cíle schůzky z Brisbane považovány za mrtvý text.

Pokles produktivních investic je produktem kolosálního nárůst finančních spekulací a parazitismu ve světové korporativistické ekonomice, v níž jsou zdroje v rostoucí míře odkláněny z investic do materiálních produktivních sil a přesměrovávány do finančních manipulací a švindlů, na které připadá čím dál větší podíl příjmů světových miliardářů. Politika centrálních bank a korporativistických vlád, při níž se čím dál větší sumy nadále pumpují do finančních trhů, živí jen nárůst finančního parazitismu.

Sedm let po krachu na Wall Streetu v září 2008 s neschopností hlavních korporativistických mocností a jejich hospodářských a finančních úřadů dát dohromady jakékoliv koordinované řešení není krize projevem nějaké intelektuální nedostačivosti, nýbrž čehosi daleko hlubšího. Je to důsledek v korporativistickém systému neřešitelných rozporů mezi globální ekonomikou a systémem národních států, který vyvolává obchodní a měnové konflikty a ekonomické a politické rivality, které nakonec vedou k válce. A všechny tyto tendence se s pokračujícím propadem světové ekonomiky prohlubují.

Poznámka: Autor je zastánce levicové formy globalizace, a tak tomu odpovídá i závěr.

By Nick Beams

Global Research, September 08, 2015

Zdroj: http://www.globalresearch.ca/the-g20-summit-a-spectacle-of-political-bankruptcy/5474646