Není to tak dávno, co mnohá média s odkazem na představitele KDK (Demokratická strana Kurdistánu) probírala informace o popravě 120 vojáků IS v iráckém městě Mosul. Oficiálním důvodem k popravě byl pokus o převrat. Měli bychom očekávat, že rozpad IS už začal a v brzké době toto nejděsivější teroristické uskupení současnosti se vydá na cestu dřívějšího chalífátu, za jejíhož pokračovatele se pokládá?

Islámský stát však, přestože se pokládá za právního nástupce Arabského chalífátu, jím ve skutečnosti není. Malý kousek souše (ve srovnání s územím, které si nárokuje al-Bagdadi jako kalíf) lze jen stěží pokládat za stát. Ale dokonce i za takovou mizernou cenu jsou připraveni se rvát ti, kdo nejsou ochotni odevzdat svou moc a bohatství do rukou svého chalífa.

V irácké provincii Ninive v pondělí 31. srpna bylo popraveno více než 120 vojáků teroristické organizace Islámský stát (IS), informovala televize Al Sumaria s odkazem na představitele Demokratické strany Kurdistánu Saida Mamuzini. Podle jeho slov členy skupiny obvinili z pokusu o převrat a odstranění vůdce IS Abu Bakr al-Bagdadiho.

Mamuzini upřesnil, že k převratu mělo dojít v neděli 30. srpna. „Ale před dvěma dny pět uvězněných bojovníků vyzradilo plány spiklenců,“ – vyprávěl. V důsledku toho bylo 122 bojovníků, mezi nimiž bylo 18 polních velitelů, popraveno ve vězení na jihu Mosulu.

Není to první pokus o přerozdělení moci v řadách IS. Na konci ledna 2015 jeden z nejvyšších velitelů městské policie Šariata města Raqqa, Abú Talha al-Kuvajt (náčelník „hizby“) s osmi svými osobními strážci a milionem dolarů v hotovosti v kufru zmizel směrem na Turecko. Město bylo okamžitě uzavřeno bojovníky, byl uspořádán hon na čarodějnice a jeho ulicemi se převalila vlna masového zatýkání a poprav.

Za dva roky vládnutí Islámského státu na okupovaném území Sýrie a Iráku se stalo zřejmým, že bojovníci lépe bojují než zabezpečují běžný provoz státního stroje. Propaganda už nedokáže zakrýt fakta nehorázné korupce na území Nového chalífátu. Hizba – jedno z nejzkorumpovanějších uskupení Islámského státu – se stala svým způsobem policií vydírání, vybírající od obyvatel daně ve prospěch chudých, ve skutečnosti je však používá ve svůj prospěch.

Civilní správa v okupovaných městech a vesnicích nepracuje dobře. Je třeba poznamenat, že většina úředníků zabezpečujících život městského obyvatelstva jsou bývalí pracovníci státní správy Iráku a Sýrie, kteří zůstali na svých pozicích, protože IS nemá odpovídající odborníky. Samotní úředníci si stěžují na nedostatek financí odsuzující je k přežívání. To je příčina toho, že mnozí z nich musí jezdit na území kontrolovaná vládními vojsky a půjčovat si peníze převáděné vládou na jejich účty.

Bojovníci Islámského státu by se rádi viděli jako následníci Chalífátu, ale jediné, co mají společné, je totální degradace vertikály moci a řízení státu, charakteristická pro pozdní rozpadající se Chalífát. Není divu, že rozkvět historického Arabského chalífátu přišel v letech vlády vládců-chalífů, kteří přejali zkušenosti veřejné správy a výstavby vertikální moci od perských držav, které si podmanili. To je základ, který byl přejat od východních držav do arabských výdobytků, a také zoroastrické tradice, a to pak vytvořilo základ islámu s lidskou tváří. Islám není proti vědě, umění a duchovnímu růstu. V letech rozkvětu Chalífátu na jeho územích vzkvétala věda i umění a fanatici podobní dnešním vojákům IS byli poraženi a odsouzeni existovat mimo zákon. Postupné oslabení státní správy jim však dovolilo vyjít z úkrytů a hlasitě dát najevo své ambice. V konečném důsledku se posílení radikálních náboženských elementů, které se jen v nemnohém lišily od dnešních mistrů za čistý islám IS, stalo dalším úderem kinžálu vetknutým do těla umírajícího státu.

Radikálové IS svou činností na území starověké Palmýry, kterou podle sdělení očitých svědků i snímků z kosmu srovnali se zemí, jen potvrzují, koho následníky ve skutečnosti jsou. Poté, co rozbili Palmýru, se bojovníci IS nehnuli směrem k Damašku, protože nedisponují potřebnou silou, aby vstoupili na státní území s nepřátelským obyvatelstvem a bojeschopnou vládní armádou.

Již nyní je jasné, že projekt samovyhlášeného chalífa al-Bagdadi selhal. Není možné vést válku s tolika nepřáteli na tolika frontách. A nepřítelem Islámského státu se stal téměř celý svět. Proti Islámskému státu v tuto chvíli bojují vládní vojska Sýrie a Iráku, syrští povstalci, šíitská domobrana, kurdské oddíly domobrany a koalice vedená USA, které vede letecké údery. Nedávno se objevily nepotvrzené informace o přítomnosti ruských vojenských specialistů v zóně konfliktu s IS v Sýrii. Vyhlásit stát a vést válku proti tolika nepřátelům a přitom nemít možnost zastavit boj uvnitř vlastního „těla“, to je přímá cesta k rozpadu.

Možná, že vědomí blížícího se krachu posílilo strach některých bojovníků a tlačí je do akcí. Ti, kteří tolik netíhnou k idealizmu, jako třeba výše zmíněný Abú Talha al-Kuvajt, urvou kus kořisti a bezpečně se schovají. Bojovníci-idealisté si přejí opravit žalostný stav, v němž se nachází jejich „stát“, a odstraňují od podle jejich názoru neefektivní vedení.

Nyní už IS neinformuje o obrovských úspěších své války. Ty prostě nejsou. Bojovníci pomalu, krok za krokem ustupují v Sýrii i v Iráku. Bombardování koalice, i když nemají onen ničivý účinek, o němž neustále raportují ve Washingtonu, prokazují na vojáky IS demoralizující vliv. Nečekaná smrt ze vzduchu má málo společného se smrtí v hrdinském boji, po němž se pravověrný dostává do rajské zahrady.

Přítomnost autonomních uskupení uvnitř IS jen posiluje tendence k rozpadu teroristické organizace. Takové skupiny jako Chorazon – bojové křídlo teroristů určené k vedení války v severní Asii – nebo Boko Haram z Nigerie, se v kterýkoli moment oddělí od zesláblé a umírající moci IS. To, že ovládají soukromé toky financování, výzbroje, a mají dokonce i vlastní ideologická dogmata, znamená, že podobným uskupením nic nestojí v cestě odtrhnout se od Islámského státu a pokračovat ve své činnosti bez závislosti na spojení s al-Bagdadi.

Islámský stát opět ukázal světu, že náboženský fundamentalismus není konstruktivní hnutí. Náboženští fanatici, ať už jsou zástupci islámu nebo jakéhokoli jiného náboženství, nemohou tvořit, protože jsou nositeli ničení a smrti. Vojáci al-Bagdadi mohou ovládat toky zbraní a financí, ale to nejcennější – čas – pracuje proti nim. Zatímco svět pokračuje ve válce proti Islámskému státu, sám sebeprohlášený „stát“ požírá sám sebe z vnitřku a tím odkrývá celému světu a hlavně svým následovatelům své zahnívající a bezzásadové; nitro.

Zdroj: http://politrussia.com/society/raskol-islamskogo-gosudarstva-481/