To se vám takhle uprostřed léta ozve mladá redaktorka z Českého rozhlasu, že by vás ráda pozvala do studia na rozhovor…

Paní je z kulturní rubriky a ukáže se, že chce poměrně velký rozsah rozhovoru o Kozím příběhu – 15-20 min a že o to docela stojí… snažím se jí tedy vyhovět a najít nějaký termín, kdy budu v Praze.

Prosila, jestli bych to obratem potvrdil, aby mohla zamluvit volné studio… Tak jsem to potvrdil a domluvili jsme se.

A za 90 minut je už všechno jinak – rozhovor, po kterém tak toužila, se vlastně konat VŮBEC nebude…

Inu, na zamluvení studia už je potřeba potvrzení nadřízeného a mladá redaktorka si naivně myslela, že si bude v Českém rozhlase dělat rozhovor s kým bude chtít? Kde to žije? Musí se ještě hodně učit – ale když bude držet tu správnou linku výběru hostů, třeba bude na malý přešlap nakonec zapomenuto…

A takhle my si tu žijeme – ale běda, NE – u nás žádná cenzura není a při výběru hostů ve veřejnoprávních médiích už vůbec ne!

Jan Tománek