„Islamizace Evropy je dobrá věc“.  A proč právě rok 2015? Nebeská znamení a Bible

Ve svém posledním komentáři Benjamin Fulford hovoří o letošním podzimu, o chazarské vládě nad světem a m.j. zmiňuje muslimskou migraci jako prostředek ateizace Evropy, kterou mají rovněž řídit Chazaři, a to ve spolupráci s  Vatikánem.

Ať už jsou příčiny jakékoliv, v Evropě právě nastává střet dvou zcela odlišných kultur a dvou náboženství, se kterým se ovšem počítalo, protože multikulturalismus, stejně jako politika homosexuality, výchovy dětí a fungování rodin, jsou součástí globalizace, kterou EU realizuje v první řadě. Za tím účelem má EU i programy, jak v rámci multikulturalismu smísit náboženství (přednáška o náboženstvích v EU). Že cílem je společnost, která bude vyznávat pouze kult Slunce, to je na jiný článek, pro politiku globalizace a multikulturalismu je podstatné, že cílem je ateistická společnost.

V letošním roce vlna uprchlíků dosáhla rozměrů, že i představitelé EU, kteří dosud migrační politice dávali vznikat a schvalovali ji, si najednou nevědí rady a doslova dostávají strach (platí to i pro média, která až do nedávna napadala všechny, kteří EU kritizovali, resp. předem viděli, o čem EU skutečně je).  I přes problémy, které vlna běženců přináší (a je to jen začátek problémů) a i přes nesouhlas představitelů některých zemí (V4), EU s Německem v čele doslova vyzývá další uprchlíky k cestě do Evropy a evropským státům nyní už doslova nařizuje uprchlíky přijímat (povinné kvóty).

A tento postoj právem začíná být podezřelý, jak to ukázal i redaktor České televize, který se správně zeptal ve stylu:  „Ale válka v Sýrii běží už čtyři roky, předtím běžely války v jiných částech Afriky a Blízkého východu, v Eritreji také trvá diktátorský režim už několik let, proč tedy až nyní Evropa všechny zachraňuje?“ (UK čt 24, kde hovořil i psychiatr Höschel). 

I slepý musí vidět, že letošní uprchlická vlna není náhodná – jestli někdo uprchlíkům finančně nepomáhá k cestě, pak přinejmenším jsou v zemích běženců účelově šířeny zprávy, že v Evropě, obzvláště v Německu,  je čeká otevřená náruč s bydlením, soc. dávkami i s možností zaměstnání (poslednímu nerozumím, protože Evropa si neumí poradit ani s nezaměstnaností vlastních lidí).

Pomoc lidem, utíkajícím před válkou (Syřané obzvláště) je zcela v pořádku a všemi deseti jsem pro. Ale není to náhodou tak, že válka na Blízkém východě není tolik příčinou útěku běženců jako je účelem, jak do Evropy přistěhovalce dostat? (tedy mimo jiných důvodů, o kterých blízkovýchodní válka je). Respektive není ta válka také o tom, jak dostat přistěhovalce do Evropy v tak hojném počtu, aby došlo ke skutečné konfrontaci dvou náboženství? Politika multikulturalismu a v něm jednotného náboženství je totiž součástí globalizace a EU od od začátku pracuje na tom, aby byla realizována.

Multikulturalismus jako součást globalizace a Nového světového řádu

Tématem globalizace a multikulturalismu se dostáváme k tomu, co se jmenuje Nový světový řád. A to je oblast  různých Trilateriálních komisí, Římského klubu, setkávání členů Bilderbergů a dalších spolků, které organizují dění ve světě. Většina politiků napříč EU neví, čemu slouží, ale A. Merkelová to ví, stejně jako například náš Karel Schvarzenberg, který je účastníkem schůzek Bilderbergů – a nepřekvapuje, že představitelé TOP 09 jako jediní při hlasování o kvótách pro uprchlíky hlasovali v EU „pro“ (Z Čechů byli pro jen tři – Luděk Niedermayer, Stanislav Polčák a Jaromír Štětina, všichni TOP 09) . Karel Schwarzenberg je tím, kterému je z Klausovy petice a z postojů Zemana proti migrantům „hnusno“ a mimochodem právě on nejvíce prosazoval církevní restituce a chválil Pussy Riot za hanobení kostelů v Rusku – je právě od něj podpora likvidace křesťanství náhodná? V podobném duchu hovoří i Vladimír Dlouhý, bývalý zaměstnanec Goldman Sachs .

Že přistěhovalectvím jde především o střet křesťanství a islámu, to potvrzuje spousta dalších zpráv, z posledních například ta, že Německo postaví 200 mešit, aby se uprchlíci měli kde modlit, o zprávách, že Evropa už pár let nechce stavět vánoční stromy a místo nich prosazuje pyramidová monstra, nemluvě.  A k tomu jiná zpráva staršího data: „Islamizace Evropy je do dobrá věc“, která přišla z Izraele a která mi velmi zapadá do dlouhodobého názoru na multikulturalismus: „Když se dva perou, třetí se směje“.

„Islamizace Evropy je dobrá věc“

Rabín Baruch Efrati věří, že Židé by se měli „radovat z toho, že Evropa platí za to, co udělala, aby nám po stovky let upírala naši identitu.“ A chválí islám pro skromnost a úctu k Bohu. „S pomocí boží pohané přijmou zdravější život ve skromnosti a ne v pokryteckém křesťanství, které se tváří jako čisté, ale v zásadně je špinavé“ vysvětlil.

Na dotaz studenta  „Jak můžeme bojovat proti islamizaci Evropy a vrátit ji do rukou křesťanů “ rabín Efrati odpověděl, že islámská Evropa je lepší, než křesťanská Evropa, z etických a teologických důvodů – jako trest na křesťany za pronásledování Židů a dále proto, že křesťanství, na rozdíl od islámu, je považováno za pouhé „modlářství.

„Židé by se měli radovat, že křesťanská Evropa ztrácí svou identitu jako trest za to, co nám prováděla stovky let, když jsme byli nuceni žít v exilu“, vysvětlil rabín. Jako etický důvod pro upřednostňování muslimů citoval šokující díla předních rabínů z 11. až 15. století o pogromech a masových vraždách, páchaných křesťany na Židech.

„Nikdy neodpustíme evropským křesťanům vraždy milionů našich dětí, žen a starých lidí … Nejen v nedávném holocaustu, ale v po celé generace trvajícím procesu, který ukazuje všechny podoby pokryteckého křesťanství. „A teď Evropa ztrácí svou identitu ve prospěch jiných lidí a jiného náboženství, a to nezanechá nic z nečistoty křesťanství“.  Podle rabína Efrati je islám relativně upřímné náboženství, zatímco křesťanství má tendenci „zničit normální život jak to předvádí na jedné straně radikálním mnišstvím a na druhé straně západní nemorálností“

Rabín dodal, že „islám uctívá svého proroka a vychovává lidi ke stabilnímu životu v manželství, ke skromnosti a k pokoře k Bohu“. Dále uvedl, že „i když je náš regionu ve válce s Araby přes zemi Izrael, islámská kultura je Židům mnohem bližší, než křesťanství“. A doplnil, že Židé se musí jen modlit, aby islamizace Evropy nepoškodila lid Izraele. (ZDROJ)

Článek vyšel už v roce 2012 a nyní, kdy uprchlická vlna graduje, Izrael odmítá uprchlíky přijímat (Izrael se schová za vysoký plot). Ke cti je nutno říct, že v izraelské vládě se ozývají hlasy k přijetí běženců, premiér Netanjahu však je zásadně proti. Neděje se tak nakonec v souladu s tím, o čem hovořil rabín v roce 2012? Izrael přece má s Evropou dobré vztahy, tak proč jí nenabídne pomoc? A proč si jeden národ smí napříč tisíciletími udržovat čistotu svého náboženství, zatímco jiná dvě se mají smísit? A při vší úctě ke všemu, čím židovský národ v historii prošel (a co mu způsobili Chazaři, vydávající se Židy a co mu působí sionisté), je správné se radovat, že islamizace Evropy je dobrá tím, že na ni doplatí křesťané?

Globalizace – Babylon, Egypt, Řím a naše kultura. Judaismus, křesťanství, islám

Nejstarším náboženstvím světa je judaismus (pomineme-li náboženství Jezídů) jehož zakladatel Abrahám se narodil v babylonském městě Ur. Odsud odešel do Egypta, kde židovská historie pokračovala přes Josefa a především postavou Mojžíše, který židovský národ vyvedl z egyptského otroctví a který měl na hoře Sinaj setkání s Bohem Jahve, což jsou základy Starého zákona. Na přelom Věků  (konec Věku Berana a začátek Věku Ryb) byl předpovězen příchod nového židovského krále – mesiáše, který se ovšem neuskutečnil podle židovských představ, protože do dějin Židů a Egypta zasáhl Řím.

Předpovězený židovský král, Ježíš, se stal zrádcem pro Židy a nebezpečím pro Římany a skončil tak, jak skončil, když si jej předtím Židé i Římané předávali jako horký brambor a ukřižovali jej rukou společnou v představě, že jeho smrtí umlčí i jeho učení a jeho stoupence. Ale opak se stal pravdou a nezbylo než křesťanství uznat, k čemuž oficiálně došlo ve 4. století n.l. , kdy byl zřízen i papežský úřad. Židé se museli vyrovnat s tím, že jimi očekávaný nový král je „zradil“ (jejich tajná učení prozrazoval všem a ty, kteří učení přijali, označoval za „vstalé z mrtvých“), zároveň se museli vyrovnat s tím, že Jeruzalém byl srovnán se zemí a zbyla z něj jen Zeď nářků.

Egypt, podmaněný Římem a končící smrtí Kleopatry, a Židé bez očekávaného krále a se zničeným Jeruzalémem, takový byl začátek křesťanského Věku Ryb. Z té doby pochází Nový zákon, šířený do světa především Pavlem z Tarsu (tím, který se původně jmenoval Šavel a od kterého pochází rčení „Od Šavla do Pavla“). Ale skutečně tím skončily ambice Egypta o celosvětové říši a představy Židů o vlastní vyvolenosti a jejich touha po vlastním chrámu tak, jak jim to uložil Mojžíš (a jak se jim to podařilo zrealizovat pouze za krále Davida a k jejich utrpení ve velkém zmařeno dobytím Jeruzaléma pyšnými Římany).

Globalizace začala Egyptem, Židé jsou její součástí

Tady se dostáváme až k tomu, proč jsou na americké bankovce egyptské a zednářské symboly či proč jsou všude uctívány symboly Babylonu a k tomu, co osvětluje ruský analytik V.V. Pjakin. Že totiž Římem plán o celosvětové říši, jak jej chtěl zrealizovat Egypt ve spolupráci (resp. přes manipulaci) s Židy, neskončil, ale že přes staletí pokračuje tím, co Pjakin rozšířil pod názvem Globální prediktor (GP).

Na přelomu letopočtů museli Židé i  Egypt přijmout porážku – připustit, že svět přijímá křesťanství a že jeho pupkem je Řím. Ale skutečně křesťanství a Řím představovaly porážku anebo se z obojího staly jen prostředky, jak ze zákulisí dále ovlivňovat dění podle představ Egypta a v souladu s tužbami Židů? Proč se židovský Šavel změnil v Pavla a stal se postavou, která má největší zásluhu na šíření křesťanství?  Nehodilo se křesťanství ve skutečnosti jako prostředek k ovládnutí gójimů a jako víra, kterou Židé nikdy nepřijali (ač někteří konvertovali), ale která sjednotila davy a přivedla je k pokoře? A nehodil se sjednocený dav k pokračování bojů o ovládnutí světa (zdrojů) na způsob vlády faraonů?

Vznikl Nový zákon a s postavou Krista se začal počítat nový letopočet, který ovšem Židé rovněž nikdy nepřijali a drží se svého (lunárního), zatímco křesťané se začali řídit egyptským (slunečním), který vůbec nerespektuje biblické svátky a navíc jim odpočítává oněch dva tisíce let, po kterých se Kristus má vrátit. Předpovídá ale Bible skutečně vize a zjevení,  anebo jen v souladu s nebeskou symbolikou popisuje, kdy se stane to, co si její tvůrci přejí, aby se stalo?

Kdo se má za dva tisíce let vrátit – má to skutečně být Ježíš anebo to má být padlý anděl, světlonoš Lucifer? A proč za dva tisíce let – snad proto, že tehdy už bude pod vládou globalistů (GP) celý svět a s Věkem Vodnáře nastane čas zrušit náboženství a vytvářet společnost kosmopolitních robotů?

Ale vraťme se zpět na přelom letopočtů. Egypt a Židé jsou nuceni ustoupit před Římem a hlavně před křesťanstvím. Řím dobyl svaté město Židů, Jeruzalém,  následně přijal křesťanství a s jeho pomocí se rozšíří až na Blízký Východ, kde ve 4. století zřizuje sídlo své obnovené moci – zakládá Konstantinopol (dnešní Istanbul) a do ní přesouvá úřad papeže.

Byzantská křesťanská říše, sestávající ze západořímské a východořímské části s hlavním městem Konstantinopol (dnešní Istanbul)  

Pokud připustíme, že zhrzený Egypt a Židé se nevzdali svých představ o světové moci a vyvolenosti, bylo jejich optikou možné přihlížet, jak sílí vliv Říma a křesťanství a jak tento vliv expanduje do míst, odkud židovství vyšlo, tzn. na území Sumeru a Babylonu, kde má kořeny Talmud,  Abrahám a judaismus? Anebo to byl jimi řízený proces a křesťanskou rozpínavost zastavili právě až v místě Arabského poloostrova?

Vznik islámu

Islám je nejmladší z velkých světových náboženství. Zrodil se na Arabském poloostrově, uprostřed drsné pouště. V 6. století ležela na severozápadě křesťanská Byzanc, k níž patřila polovina středomoří a na severovýchodě se rozprostírala mocná Persie, jejímž náboženstvím byl prastarý  zoroastrismus .

Tyto dvě říše spolu zápasily o nadvládu nad téměř celým tehdy známým světem a o Arabský poloostrov nejevily skoro žádný zájem. Byla to chudá pustina osídlená kočovnými pastevci a lupiči jen s několika malými městy, v nichž žili obchodníci, živící se dopravou nákladů od jedné oázy ke druhé. Zdejší obyvatelé uctívali stovky různých bohů a také svatyni známou pod jménem Kaaba, kterou údajně postavil už první člověk Adam a po potopě ji obnovil prorok Abrahám. Tyto postavy nebyly Arabům neznámé, protože v jejich městech žili i židovští osadníci.

Kaaba stála v Mekce a právě tady se roku 570 narodil budoucí zakladatel islámu Muhammad. Pocházel z obchodnického klanu Hášimovců, ale záhy ztratil své rodiče a nadále vyrůstal u svého strýce. Ten ho naučil vodit přes poušť obchodní karavany velbloudů a jako mladý muž si také našel svou první manželku – starší, ale bohatou vdovu. V necelých třiceti letech začal za nocí odcházet na horu Híra, ležící blízko Mekky. Tam se mu roku 611 zjevil archanděl Gabriel (Džibríl) a oznámil Muhammadovi: Jsi Posel Boha, jeho Prorok.

Pak mu přikázal, že se musí naučit nazpaměť naučit soubor zjevení, který později dostal název Korán – (to, co je určeno k recitaci). Korán ve skutečnosti vznikal mnoho let, sám Muhammad prý neuměl psát, a proto diktoval jednotlivé kapitoly (súry) svým pomocníkům. Celkem je jich 114, sestávají z více než šesti tisíc veršů a do jednoho celku byly poskládány teprve po Prorokově smrti.

Už roku 611 ale začal v Mekce kázat, ovšem postavila se proti němu dokonce i část vlastních příbuzných, protože občané se nechtěli vzdát svých bůžků. Nakonec musel uprchnout a se skupinou svých stoupenců se usadil v osadě, která dostala název Medína – město Prorokovo. Stalo se to v roce 622 a toto datum (hidžra) bylo zvoleno jako počátek islámského letopočtu.

Muhammad se stal brzy v Medíně vůdcem a zahájil první vojenské výboje, které připomínaly spíš tradiční loupežné výpravy, ale Muhammad jim dal náboženský smysl a označil je za svatou válku – Džihád.

V roce 630 vstoupil znovu do Mekky, ovšem tentokrát jako dobyvatel, odebral se ke svatyni Kaaba, rozmetal pohanské bůžky a prohlásil ji za příbytek boží. Ve svatyni zůstal jen pověstný Černý kámen, meteorit, který údajně obdržel Abrahám od archanděla Gabriela.

Následující desetiletí přinesla islámu obrovské úspěchy. Korán byl upraven do podoby, která je dodnes platná a užívaná, počet muslimů rychle rostl a byly uskutečněny grandiózní vojenské výboje. Ukázalo se, že dosavadní velmoci dávno zeslábly a zkostnatěly a nemohou čelit náporu pouštních jezdců vedených svěžím náboženským nadšením. Během padesáti let tak byla dobyta celá Persie a polovina Byzantské říše a v rukou muslimů se náhle ocitlo světové impérium. (ZDROJ)

Islámská říše v 7. století n.l.

Tandem: křesťanství – islám

Ruský analytik V.V. Pjakin říká, že globalisté (GP) pracují vždy tak, že vytvoří tandem. Vznik islámu lze tedy vnímat i tak, že byla vytvořena protistrana křesťanství. Kdo skutečně za vznikem islámu stál, o tom totiž jiné zdroje říkají toto, cituji:

Jistí autoři dospěli k hypotéze, že Mohamed měl židovské učitele nebo vychovatele, kteří mu předali základní prvky svého náboženství. Tytéž názory sdíleli dokonce proslulý skotský arabista Richard Bell i proslulý švédský vědec Tor Andrae, profesor srovnávací teologie. „V poslednější době se objevila nová srovnání na téma… židovských vlivů. Na židovský původ jistých islámských idejí poukázali jako první židovští učenci, ponejvíce rabíni… Teprve nedávno dílo dvou mladých vědců… ukázalo ve zcela novém světle historické vztahy mezi judaismem a islámem. Podle nich role judaismu v islámu byla něčím mnohem důležitějším než pouhým ‚příspěvkem’ nebo ‚vlivem’. Práce zmíněných vědců, která líčí islám jako jistý druh odchylky… od židovství, vyvolala bouřlivé kontroverze.“ Bernard Lewis, jeden z nejznámějších soudobých orientalistů, cituje rovněž autora jménem Hanna Zakarias (pseudonym P. Théryho) jako „známého dominikánského učence“.

„Zatímco Židé uznávali islám za monoteistické náboženství stejného druhu jako svoje vlastní, měli (společně s musulmany) silné pochybnosti o křesťanství… Bylo méně závažné přísahat, že Mohamed je prorok Boží, nežli tvrdit, že Ježíš je synem Boha… Ohledně předpisů o jídle jsou si judaismus s islámem podobné v téže míře, v jaké je křesťanství odlišné.“

Problémem vztahu mezi judaismem a islámem se již dříve zabýval také Shelom Goitein, emeritní profesor hebrejské univerzity v Jeruzalémě a v současnosti člen „Institute for Advanced Study“ v Princetonu, který ujišťuje: „Medina… poskytovala přístřeší skupině Židů, která byla tak velká, že se podle jejího příkladu mohli Arabové připravit na přijetí monoteistického náboženství.“ Medina, nejdůležitější středisko Mohamedovy činnosti, byla původně sídlem židovských kohanim (kněží). „Výmluvné svědectví o judaistickém charakteru židovských obcí v Arábii… nacházíme v samotném koránu, který se soustavně odvolává na jejich rabíny.

Korán mnohokrát rovněž naráží na sobotu jako den odpočinku i na judaistické posty a ostatní zákony… o nichž se dočítáme v talmudu.“ Korán říká, že jednou přijde vzkříšení, a tento verš recitují Židé třikrát denně, jak dále upozorňuje citovaný vědec. „A konečně ve svaté knize islámu nelze přehlédnout židovské ‚midrashim’, které se v současné židovské literatuře už neobjevují… Proto také narážíme v islámu na pasáže, kde jsou Židé vychvalováni, protože světí šábes, nebo jim zase z opačného důvodu činí výtky, že jej nedodržují. Zápisy takového druhu mohou pocházet pouze ze židovského pramene“  (zdroj a více: Odkud pochází islám)

Z citovaného textu se lze domnívat, že islám vznikl jako uměle vytvořené náboženství a že vznikl účelové jako protiváha ke křesťanství. V čase 6. století to můžeme vnímat jako vytvoření budoucího tandemu Západ-Východ na stejný způsob, jak to dnes vidíme v podobě USA-Rusko, Čína. A v obou případech uplatňování stejného vývojového principu: akce-reakce-výsledek (téze-antitéze-syntéza a tak pořád dokola až k závěrečné celosvětové syntéze)

Geneze římské říše a islámský kalifát

Ať už to bylo jakkoliv, islám se začal v 7. století šířit směrem na Západ a v bojích s křesťany postupně vytvářel svůj kalifát. Pod jeho expanzí upadala Byzantská říše a byl to počátek bojů mezi křesťany a muslimy, kde střídavě vítězila tu jedna, tu druhá strana. Protože římská říše se už předtím začala rozpadat i vnitřně a především pod nájezdy „barbarů“ a protože svět se měnil nejen velkým stěhováním národů, ale i stále mohutnějším šířením křesťanství, bylo zřejmě nutné na tuto „akci“ vytvořit „reakci“ a vznik dalšího monoteistického náboženství, islámu, v tom má o to větší logiku.

Vzestup říše římské a její pád, dokonaný v 5.-6. století stěhováním národů (v 7. století pak expanzí islámu)  

Ač islámisté v začátcích vítězili a poráželi křesťany, v 9. století jejich expanze na Západ skončila, a to zásluhou Karla Velikého, který nejen že jejich expanzi zastavil, ale dokonce s nimi dokázal najít společnou řeč, čímž se velmi významně zapsal do dějin a z tohoto pohledu téměř naplnil představy o jeho globalizaci (Karel Veliký a muslimové)

Ale svět, to v 7. století už nebylo jen území tehdejší křesťanské a islámské kultury a globalizace nemohla skončit „syntézou“, ke které se dopracoval Karel Veliký. Bylo nutné pokračovat v dalších akcích-reakcích a boje mezi křesťanskou a islámskou kulturou pokračovaly i v novém tisíciletí a to Křížovými výpravami. To byly vojenské výpravy z dob středověku, které vyhlašoval papež proti muslimům, pohanům a kacířům. Historici Křížové výpravy původně omezovaly pouze na výpravy k dobytí Jeruzaléma, později do nich zahrnuly všechny papežem vyhlášené války proti nepřátelům křesťanstva. V tomto smyslu je zvláštní, že čtvrtá křížová výprava v roce 1204 zničila a vyplenila Konstantinopol, tehdejší hlavní město křesťanství, ale byl to pouze výsledek schizmatu církve z roku 1054,  kterým došlo k rozkolu mezi její západní a východní částí (ruské pravoslaví) a kterým se globalistické boje přenesly dále na sever od Sumeru, Babylonu a Egypta a od kolébky judaismu.

Cyril a Metoděj, Slované, Chazarská říše

V 9. století přestala expanze islámu na západ a jak křesťanství tak islám expandovaly na sever. V 9. století se odehrály dvě významné události: Cyril a Metoděj doputovali s křesťanstvím až na Moravu, kde na křesťanskou víru obraceli Slovany (záhadně v této době zmizela Velkomoravská říše a slovanské postavy, spojené s Vyšehradem, se staly jen součástí Starých pověstí českých) a na území Asie se Chazarská říše rozhodla přijmout některé ze tří existujících náboženství. Výběru se zúčastnili i Cyril a Metoděj, ale volba Chazarů padla na judaismus (Chazarská polemika).  V 9. století došlo ještě k té události, že na scénu nastoupil ruský národ. Ten přijal křesťanství, ale především porazil rozpínavou Chazarskou říši, načež se tento národ rozšířil do světa, vydávajíc se přitom za příslušníky Židů (Aškenázy) .

Tímto velmi zjednodušeným pohledem do historie chci říct, že za všemi boji o ovládnutí světa vždy stála náboženství, přičemž dvě z nich, křesťanství a islám, vedou boje zjevně, zatímco třetí, judaismus, je od začátku v ústraní. Dále tím chci říct, že z mého pohledu byly jak křesťanství tak islám vytvořeny uměle, a to jako tandem, který v globalizaci světa má sehrát mnohem významnější úlohu, než tandem Západ-Východ. Dokonce jsem přesvědčena, že tandem Západ-Východ pracuje pro stejný cíl, a tím je tzv. Velký Izrael, jak jej popisují tzv. Sionské protokoly, ač neexistují důkazy, že nejsou padělkem. Mapa  plánovaného Velkého Izraele vypadá takto:

Egypt a Izrael (a Jeruzalém, jako příští hlavní město světa) uprostřed mezi tím, co bývalo střídavě součástí křesťanské Římské říše a součástí islámského kalifátu a zároveň zahrnující území Sumeru, Babylonu a hory Ararat

Za dva tisíce let se stalo to, že křesťanství i islám byly ze svých kolébek rozšířeny do celého světa. A má-li globalizace dospět do svého finále, ze všeho nejvíce potřebuje tato náboženství sjednotit. Respektive je konfrontovat tak, aby přijaly zcela nové, které je kupodivu nejstarší, protože vzniklo na biblické hoře Ararat a je to náboženství Jezidů (je náhoda, že v tom slově lze nalézt jak pojmenování Židé, tak Ježíš?). Jde o dualistické náboženství (na rozdíl od monoteistických), které má velmi blízko k východním tím, že uznává princip dobra i zla, světla a tmy – pozemské duality, která tvoří harmonický celek na způsob Jang a Jin. A ač uctívá Boha, na zemi duálně uctívá jak anděla světla (Melek Taus) tak anděla temnoty (Satana). A především uctívá kult Slunce jako věčné vítězství světla nad temnotou. A jeho vyznavači jsou napříč staletími Kurdové.

Pokud toto sluníčkovo-satanistické náboženství je tím, které má v budoucnu svět přijmout  (a vším se ukazuje, že o to jde), pak lze věřit předpovědi svobodného zednáře nejvyššího stupně Alberta Pikea z roku 1871, že třetí světová válka bude mezi muslimskou a biblickou kulturou.

Proč rok 2015 – globalisté a nebeská symbolika

Přijmeme-li, že plán o celosvětové říši, o kterém snili již Kleopatra a Antonius a který měli později zrealizovat Napoleon a Hitler, skutečně tajně a skrytě probíhá přes globalisty (GP), pak musíme přijmout i fakt, že velký význam v něm hraje nebeská symbolika a celkově okultismus a různé tajné spolky a že nezanedbatelnou roli v něm napříč stoletími hraje nejstarší monoteistické náboženství, judaismus. Jestli toto náboženství zneužili Egypťané, po nich Římané a později tzv. Chazaři a ve finále sionisté, to nic nemění na faktu, že – dle mého –  události, které se v průběhu našeho letopočtu dějí a které byly „předpovězeny“ v Bibli, jsou pouze popisem globalistických plánů, které jsou realizovány tak, aby ladily s nebeskou symbolikou a s učeními (a poznáními) židovského národa. To znamená s tím, co zasel Sumer, Babylon a co pokračovalo Egyptem a Mojžíšem.

Rok 2012 a „poslední tři dny“

V prosinci toho roku, kterým byl svět strašen, se neudálo naprosto nic, protože se nic udát nemělo. Jestli v tomto roce k něčemu významnému došlo, tak to byl červnový přechod Venuše přes Slunce, kterým byl završen její cca 4sta let trvající cyklus a ve kterém napodruhé vykreslila symbol satanismu – obrácený pentagram. Mayové na rok 2012 předpověděli pouze to, že přechod Venuše přes Slunce bude posledním znamením konce tohoto velkého Věku (příští přechod se odehraje až v letech 2117 a 2125).

Rok 2015 a září a tetráda

Tady už jsme někde jinde a podzim roku 2015 je v podstatě pokračováním roku 2012 –je to něco jako povel „jdeme do finále“. Jestliže přechod Venuše přes Slunce v roce 2012 mohl být čten jako „satanismus, vpřed“ (čehož oslavou se staly ceremoniály LOH v Londýně 2012), pak roky 2014-2015 jsou těmi, na jejichž nebeskou symboliku se čekalo téměř dva tisíce let. Jde o tzv. tetrádu, což jsou čtyři po sobě jdoucí zatmění Měsíce. Jejich význam se umocňuje tehdy, připadnou-li na židovské svátky. K tomu za dva tisíce let došlo jen sedmkrát! a nyní se tak děje po osmé a to v letech 2014-2015.  K tomu ovšem v roce 2015 navíc dochází i ke dvěma zatměním Slunce a tím je to v souhrnu událost naprosto výjimečná.

Čtyři po sobě jdoucí zatmění Měsíce a k tomu dvě zatmění Slunce – to je něco, co nelze nijak ovlivnit a naplánovat, na to je možné si jedině počkat! A stalo se tak v naší době a zakrátko po roce 2012, roce oslav satanismu -náboženství, které má v budoucnu uznávat celý svět. A je náhoda, že právě nyní je na půdě Evropy realizována konfrontace dvou náboženství, křesťanství a islámu, zatímco to třetí se konfrontace účastní jen jako pozorovatel?

Sedm tetrád za našeho letopočtu

Podívejme se na sedm předešlých po sobě jdoucích zatmění Měsíce (tetrád), připadnuvších na židovské svátky v průběhu našeho letopočtu a na souvislost těchto zatměn&