V roce 1963 získal Philip K. Dick prestižní cenu Hugo za svůj román Muž na vysokém hradě, v němž porazil takové osobnosti sci-fi jako Marion Zimmer Bradleyová a Arthur C. Clarke.

Deník The Guardian o románu napsal: „Nic v knize není takové, jak se zdá. Většina postav není tím, za co se vydává, většina předmětů je falešná.“ Zápletka – alternativní historie, v níž mocnosti Osy vyhrály druhou světovou válku – se odvíjí od populárního, ale kontrabandového románu s názvem Kobylka leží těžce.

Kniha napsaná titulní postavou popisuje svět spojeneckého vítězství a – v duchu jeho tematiky světů ve světě – Dickův román naznačuje, že tato kniha v knize může ve skutečnosti popisovat „skutečný“ svět románu, nebo svět, který se skrze románovou realitu jeví přinejmenším jako vysoce možný.

Muž ve vysokém zámku je možná Dickovou nejpřímočařejší ilustrací zkušenosti alternativních realit, ale je jen jednou z mnoha.

V jednom rozhovoru, který Dick poskytl v roce 1977 na prestižní konferenci o science fiction ve francouzském Metz, řekl, že podobně jako David Hume popisuje „intuitivní typ člověka“, žije „spíše v termínech možností než v termínech skutečností“.

Dick také vypráví podobenství o prastarém, komplikovaném a temperamentním automatickém přehrávači desek zvaném „Capard“, který se vracel do různých stavů destruktivního chaosu. „Tento Capard,“ říká Dick, „ztělesňoval nevyzpytatelný ultrasofistikovaný vesmír, který měl ve zvyku dělat nečekané věci.“

V rozhovoru Dick bloudí po tolika svých osobních teoriích o tom, co tyto „nečekané věci“ znamenají, že je těžké udržet si přehled. Na téže konferenci však přednesl přednášku nazvanou „Pokud se vám zdá tento svět špatný, měli byste vidět některé z těch ostatních“ (v upravené podobě výše), která se ustálila na jedné konkrétní teorii – že vesmír je vysoce vyspělou počítačovou simulací. (Přednáška koluje po internetu pod názvem „Odhalil Philip K. Dick v roce 1977 skutečný Matrix?“).

Předmětem této řeči je téma, které bylo objeveno nedávno a které možná neexistuje celé. Možná mluvím o něčem, co neexistuje. Proto mohu říci všechno a nic. Ve svých povídkách a románech občas píšu o falešných světech. Poloreálných světech i vyšinutých soukromých světech, které obývá často jen jedna osoba….. Tehdy jsem pro své zaujetí těmito pluriformními pseudosvěty neměl teoretické ani vědomé vysvětlení, ale teď už to asi chápu. To, co jsem vnímal, byla mnohost částečně aktualizovaných realit ležících v tangentě k té, která je zřejmě nejvíce aktualizovaná – k té, na které se většina z nás na základě konsensu gentium shodne.

Dick dále popisuje vizionářské, mystické zážitky, které měl v roce 1974 po operaci zubů a které zaznamenal ve svých rozsáhlých deníkových zápiscích (vydaných ve zkrácené podobě jako The Exegesis of Philip K. Dick) a v dílech jako VALIS a The Divine Invasion. V důsledku svých vizí Dick dospěl k přesvědčení, že „některá má fiktivní díla jsou v doslovném smyslu pravdivá“, přičemž uvádí zejména romány Muž na vysokém zámku a Proudí mi slzy, řekl policista z roku 1974 o USA jako policejním státě – oba romány napsal, jak říká, „na základě útržkovitých, zbytkových vzpomínek na takový strašný svět otrokářského státu“. Tvrdí, že si nepamatuje minulé životy, ale „jiný, velmi odlišný současný život“.

Nakonec se Dick vyjadřuje ke svému Matrixu, a to velmi jasně: „žijeme v počítačem naprogramované realitě a jediné vodítko, které o tom máme, je, když se změní nějaká proměnná a dojde k nějaké změně v naší realitě“. Dick říká, že tyto změny jsou jako déjà vu, pocit, který dokazuje, že „nějaká proměnná byla změněna“ (kým – všimněte si pasivního hlasu – neříká) a „alternativní svět se rozvětvil“.

Dick, který měl schopnost velmi úsečného humoru, své posluchače několikrát ujišťuje, že to myslí smrtelně vážně. (Výrazy ve tvářích mnohých z nich prozrazují přinejmenším nedůvěru.) A přesto se možná Dickova bláznivá hypotéza přece jen potvrdila, a to nikoliv jen díky úspěchu PKD-ovského Matrixu a všudypřítomnosti matrixovských analogií. Teoretičtí fyzici a filozofové se již několik let zabývají teorií, že skutečně žijeme v počítačem vytvořené simulaci, ba co víc, že „ji možná dokonce dokážeme odhalit“.

Níže se podívejte na videozáznam Dickova projevu, kde svá zjištění popisuje: