V souvislosti s rozvíjející se válkou na Blízkém východě převládá očekávání – pokud se Izrael odhodlá k pozemní invazi, konflikt se rozšíří do zbytku regionu. (Foto: Flickr)

Libanon, Sýrie, Írán, Jemen a další země budou reagovat posílením vojenských jednotek nebo se přímo zapojí do boje s Izraelem, a to i za přítomnosti dvou amerických letadlových skupin. Rétorika se točí kolem toho, co by se mohlo stát, kdyby tento řetězec domina spadl, ale nejčastější předpovědí je, že Izrael by ve válce na více frontách prohrál, pokud by nezasáhly americké síly.

Existuje však ještě jeden scénář, který většina analytiků bere v úvahu jen zřídka, pokud vůbec. Je to jedno z největších neutajovaných tajemství v oblasti šíření zbraní – Izrael má jaderný arzenál a vyvíjí ho od konce 50. let.

V roce 1958 Eisenhowerova administrativa objevila v izraelské Negevské poušti tajný jaderný reaktor, který byl maskován jako vývoj závodu na výrobu textilu. Reaktor, známý také jako jaderný areál Dimona, byl postaven s francouzskou pomocí a využíval těžkou vodu zakoupenou z Norska na základě dohody zprostředkované vládou Spojeného království. Projekt byl určen k experimentům s plutoniem pro použití v jaderných zbraních.

Ve zvláštním národním zpravodajském odhadu (SNIE 100-8-60 z 8. prosince 1960) bylo formálně stanoveno, že „Izrael se zabývá výstavbou komplexu jaderných reaktorů v Negevu poblíž Beeršeby“ a „výroba plutonia pro zbraně je přinejmenším jedním z hlavních cílů tohoto úsilí“. SNIE odhadovala, „že Izrael bude vyrábět určité množství plutonia pro zbraně v letech 1963-64 a možná již v roce 1962“. Značná část SNIE je stále utajována.

Izraelský jaderný arzenál nyní podle podezření zahrnuje stovky hlavic, které lze dopravit několika způsoby. Patří mezi ně gravitační bomby shazované letouny F-16, řízené střely odpalované z mobilních platforem a dokonce i ponorky s upravenými řízenými střelami. Zajímavé je, že Izrael právě letos v létě spustil na vodu novou velkou třídu ponorek s názvem DolphinI/II, které podle všeho ponesou mnohem větší rakety než předchozí ponorky. Tyto ponorky mohou být ve skutečnosti schopny nést a odpalovat jaderné zbraně a mohly by zasáhnout téměř kdekoli na světě.

Nejpravděpodobnější použití jaderných zbraní ze strany Izraele by však bylo jako odstrašující prostředek pro širší válku. Mezinárodní dohoda, kterou se Izrael řídí, vyžaduje, aby nebyl první zemí na Blízkém východě, která takové zbraně „zavede“. Slovo „zavedl“ je vykládáno velmi široce a znamená, že Izrael nikdy oficiálně nepřizná, že jaderné zbraně má, čímž by podnítil závody ve zbrojení.

Přitom odstrašující zbraň není příliš odstrašující, pokud nepřátelé nevědí, že ji máte. To by mohlo vysvětlovat, proč izraelští představitelé v minulosti naznačovali existenci jaderných zbraní a v diskusích o izraelské obraně je nazývali „dalšími schopnostmi“.

Použití jaderných zbraní je zcela jiná věc. Zdá se, že řada zemí je po útoku Hamásu připravena vést s Izraelem přímý boj a pouze čeká, až Izrael oplatí úder významnou pozemní silou. Tyto vlády možná zapomněly, že Izrael jaderné zbraně má, nebo se domnívají, že by se je Izrael nikdy neodvážil použít. To je nebezpečný předpoklad.

Bývalý premiér Jair Lapid v loňské diskusi o obraně poznamenal, že Izrael má „jiné schopnosti“ (tj. atomové zbraně):

„Operační aréna v neviditelné kopuli nad námi je postavena na obranných schopnostech a útočných schopnostech a na tom, čemu zahraniční média mají tendenci říkat „jiné schopnosti“. Tyto jiné schopnosti nás udržují při životě a budou nás udržovat při životě, dokud tu budeme my a naše děti…“.

Jinými slovy, Izrael má v úmyslu použít své jaderné kapacity, pokud by se jeho civilizace ocitla v ohrožení.

Ze strategického hlediska má Izrael dobrou pozici pro použití jaderných zbraní, vzhledem k tomu, že všichni jeho nepřátelé se nacházejí východně nebo severně od jeho pozice, což znamená, že by se Izrael nemusel obávat, že bude trpět radioaktivním spadem z vlastních zbraní. Tento spad by však mohl zasáhnout národy jako Irák a Írán, čímž by jim dal povolení zapojit se do války, i když by se jinak mohly zdržet. To by samozřejmě mělo dalekosáhlé důsledky pro zbytek světa, včetně eskalace s jadernými mocnostmi, jako jsou Rusko a Čína.

Skutečnou otázkou není „zda“ Izrael použije jaderné zbraně, ale za jakých podmínek? Jak špatná musí být situace, aby byla jaderná reakce jistá? Vzhledem k obranné rétorice předchozích izraelských vůdců by to nemuselo být mnoho. Válka na více frontách, která by vedla k nekontrolovanému narušení izraelských hranic, by mohla být jedinou záminkou, kterou země potřebuje.