Nejlépe se patriotům daří pohřby, takže devět dní od smrti tří národních gardistů zabitých před Nejvyšší radou oslavili jejich pohřeb s celonárodním dopadem. Organizace byla na nejvyšší úrovni: velmi smutná hudba, karafiáty a zástupy Národní gardy, veteránů ATO, batalionů Kyjev 1 a Kyjev 2. Nahnali dokonce i četu „policejní akademie“, která však „manévrovala“ tak udatně, že se periodicky zařezávala tu do útvaru Národní gardy, tu do kordonu obyčejných poldů. Nějak pořád nemohla ve smutečních ceremoniích najít své místo.

Vedle parlamentu vznikl opravdový chrám s lampičkami, portréty padlých a květy. Takové památníky jsou v Kyjevě doslova na každém rohu, i u popelnic, což kdysi přelidněné ulice hlavního města přeměnilo na vesnický hřbitov.

V blízkosti narychlo vyrobeného pamětního znaku, který upevnili přímo na podnoží sochy sovětského taviče oceli, se sešlo nejvyšší vedení ministerstva vnitra: Arsen Avakov v černém roláku a s velmi smutným výrazem ve tváři (ministr), Anton Geraščenko v úzkém saku lichotivě zdůrazňujícím jeho hruď velikosti čtyři (ne nadarmo přezývají poradce minitra Antonioni) a testosteronem doslova překypující Zorjan Škirjak v natovské kamufláži nejnovějšího vzoru (také poradce Avakova). Byly proneseny procítěné řeči, z nichž vyplývalo, že nepřátelé ukrajinské státnosti, kteří jsou těsně sp ojení s tajnými službami Kremlu, zorganizovaly tento nelidský teroristický čin. V ten okamžik citlivé ženy v černých šátcích, kterým hromadně rozdali po dvou karafiátech, začaly kvílet a naříkat. Z kontextu vystoupení vyplynulo, že organizátorem byl osobně Vladimír Putin, kterého se Avakov chystá v blízké době zavřít.

Velké kamuflované průvody popořadě přicházely k podstavci památníku donbaského taviče oceli a smutně pokládaly květiny. Měl přijet i nejvyšší velitel, ale na poslední chvíli se mu změnil plán. Waltzman totiž pořádal ve svém úřadu velké setkání věnované místním volbám. Nicméně i tak den předtím šokoval vlasteneckou obec barvitým příběhem o dvou granátech, které měly roztrhat celý národ. První granát zabil tři národní gardisty a druhý měl být vhozen do okna druhého poschodí Nejvyšší rady, aby pobil poslance i novináře. Ale „putinovskému teroristov i“ se nepodařilo je hodit. Krvavý obrázek načrtnutý nejvyšším velitelem trochu pokazil tajemník Rady bezpečnosti Aleksandr Turčinov. Podle jeho verze totiž granáty nebyly dva, ale sedm! Není divu, že Turčinova přezdívají „krvavý pastor“. Je náchylný k literární hyperbolizaci a masovým rozkrádáním státního majetku.

Ale i bez předních osobností „Jedinoj Ukrajíny“ se událost nesla v duchu tvůrčího patosu. Mnozí účastníci akce a také diváci však pociťovali jistý výrazný kognitivní nesoulad. „Moskevským teroristou“, který hodil granát, se ukázal být voják batalionu „Sič“ Igor Gumeňjuk. Tento batalion je podřízen ministrovi vnitra Arsenu Avakovovi, který, jak si pamatujeme, odpřísáhl, že najde „organizátora strašného zločinu“.

Pokračujme: 130 národních gardistů a poldů bylo zraněno v průběhu střetnutí s aktivisty strany „Svoboda“ Olega Tagniboka, která byla ještě před několika měsíci pokládána za nejukrajinštější politickou sílu. Krom toho Gumeňjuka na akci přivezl osobně Tagnibok. Jak podivně to vypadá: praví patrioti zabili a zranili druhé, neméně pravé patrioty.

Organizátoři nekrofilských slavností pochopili, že ve scénáři smutečních akcí jsou některé logické rozpory. Proto naplánovali slavnostní pochod Národní gardy a dobrovolnických batalionů na Majdan. To aby zdůraznili historickou spojitost nynějších hrdinů s hrdiny padlými. A tak byly vytvořeny zástupy po čtyřech a ty se pak vydaly na Institutskou, kde byly umístěny mnohé po domácku vytvořené pamětní znaky na počest „Nebeské stovky“. Opět však došlo ke kognitivní disonanci, protože „gardisté“ truchlili před aktivisty „Svobody“, kteří podle návodu Kremlu organizovali krvavých útok 31. srpna.

V průběhu došlo ke konfliktu mezi řadou Národní gardy a představiteli ultrapatriotického batalionu Azov. Pro ty je na majdanu výnosným zařízením mikroautobus s hlasitým reproduktorem a košem na dary. Z reproduktorů se nesl svěží patriotický rapp o patriotovi, který se vydal do války a hrdinsky bojuje se separy. Přitom to rapper válel v čisté ruštině. Truchlící národní gardisty, kteří, jak připomínám, přišli uctít památku padlých aktivistů strany Tagniboka, jež organizovala teroristický čin vůči jejich „pobratimům“, hudební produkce nějak pobouřila. A tak se k mikrobusu valila tlupa. Osamělý azovec hlídající koš n a dary, projevil nejlepší fašistické kvality a vzdal se bez boje. A průvod v kamufláži, který v pravidelných intervalech vykřikoval „Sláva Ukrajíně!“ rychlým krokem odpochodoval k metru „Arsenální“.

Čím je cenná tato nekrofilní zkušenost: doslova před našima očima proběhlo přeprogramování vědomí patriotů s pomocí tradičních pohřebních rituálů. Nyní už je možné s jistotou tvrdit, že existují správní patrioti i nesprávní, kteří pracují pro Federální bezpečnostní službu. Ti první podporují nejvyššího velitele, slouží v OSU a spadají do systému. Druzí se snaží destabilizovat situaci na Ukrajině, střílí z granátometu v Mukačevu a snaží se vyhodit do povětří Nejvyšší radu.

Nevím, zda zavřou do vězení Olega Tagniboka za zorganizování teroristického činu před Radou. Zatím funguje jako svědek, ale v kterýkoli moment se může stát hlavním podezřelým. Ještě jednou připomínám: takzvaný evropský majdan měl tři hlavní vůdce, kteří prakticky neslézali z tribuny – Arsenije Jaceňjuka, Vitalije Klička a Olega Tagniboka. Jak se nyní ukázalo, jeden z nich nejspíš pracoval pro Putina.

Je velmi složité pochopit dialektiku procesu dělení patriotů na ty opravdové a na ty „putinské“. Ale proces jde plným krokem. S pomocí nekrorituálů kyjevský režim docela úspěšně přeformátovává společenské vědomí. A nedávné události v Oděse to jasně potvrzují. Tam strčili za mříže lídry Automajdanu i Pravého sektoru. Zatím na dva měsíce, ale nejspíš je tam nechají hodně dlouho. Ukázali se totiž být nesprávnými patrioty, protože překáželi práci prokurátorů i spolupracovníků bezpečnostních orgánů. Tak naplno probíhá začišťování „hrdinů majadanu“. Pod zorný úhel se dostali „svobodovci“, „pravoseki“ i „automajdanovci“. Lídr pravoseků Dmitrij Jaroš si uvědomil, že bude následovat po Tagnibokovi. Velmi příznačným se ukázalo být provolání tohoto hlavního pravoseka ke spoluobčanům, v němž Jaroš všechny vyzývá, aby se připravili na akce občanské neposlušnosti. Otevřeně vyhrožuje vůdcům režimu – „ukončete represe, jinak nebudete mít možnost uniknout z Ukrajiny jako vaši předchůdci“ a tím definuje svůj hlavní cíl – „likvidaci režimu vnitřní okupace“ a metody boje – „ozbrojený odpor“.

Je to už druhý Jarošův pokus organizovat „revoluci“. Prvním byly události v Mukačevu. A nyní další „vzpoura“. Doslova hned druhý den po „provolání Jaroše“ se objevila informace o pokusu vyhodit do povětří část Národní gardy dislokovanou v Oděse. Nedaleko byly objeveny tři tritolové nálože spojené s mobilem. Oděský gubernátor Saakašvili začal okamžitě vykřikovat o provokaci pravoseků. A je samozřejmé, že oděsští pyrotechnici pracují na Putina. Taky na koho jiného, že?…

Jednoznačně můžeme tvrdit, že dvě politické síly – Svoboda a Pravý sektor – nebudou v místních volbách Walzmanovi konkurovat. Garant národa se veřejně obává, že během předvolebního zhoršení může dojít k převratu. Mimochodem, jak vešlo ve známost od informovaných zdrojů, rozjezd tématu „parlamentního teroristického činu“ je způsoben tím, že bylo naplánováno smést Waltzmana z prezidentského postu. Scénář předpokládal rozehnání Rady a jmenování Turčinova, Jaceňjuka a Avakova „prozatímními vůdci“ země. A samozřejmě to všechno urychlilo čistku „nepříčetných patriotů“ rukama „pravých patriotů“.

Zdroj: http://antifashist.com/item/kievskaya-patrioticheskaya-nekrodemokratiya.html