Stalose Zprávy | Těžká vozba duněla Prahou

Vybrat den

Listopad 2024

Út

Čt

Pá

PODPOŘIT STALOSE BTC ETH LTC

Těžká vozba duněla Prahou

14-9-2015 NWO Odpor 249 1246 slov zprávy

S minimálním zájmem médií a bez zmínky hlavních zpravodajských kanálů projela centrem Prahy 12.09.2015 těžká vozba motorek. Stovky motorkářů se zjevili jako démoni z hrdé minulosti našeho národa a dali najevo svůj názor. Stop Islámu, porozumění s oběťmi, které krvavý výklad muslimského práva a jeho kati nechává za sebou. Hlasitě se ozvala subkultura motorkářů, kteří se často řídí normálním selským rozumem.

Přijeli členové různých motorkářských klubů, skupin, skupinek a partiček i jednotliví jezdci. Vyznavači různých typů strojů a obsahů. Přijeli ze všech koutů naší země. Na svých bundách a vestách tyto skupiny i jednotlivci hrdě ukazovali znaky svých klubů i značky motorek tak, jako kdysi jednotlivé rody, nebo pluky vystavovali svou příslušnost na korouhvích, když táhli na pomoc svým spojencům. Divoké nepoddajné klany, samotářští bojovníci, ti kdo v případě ohrožení chrání své blízké a spojují se proti společnému nepříteli a ohrožení, se v jiné době znovu sešli. Tentokrát na motorkách ve společné jízdě, aby dali najevo svůj názor. Místo územních emblémů poznávací značky z celé země. Na místě srazu se objímali staří známí a kývali na sebe znající se od pohledu, nebo ti, co sedlali stejné typy motorek. Jsme tady, znělo davem a mezi řečí si zdobili motorky vlajkou s přeškrtnutou mešitou. Všechny dovezené kusy se rozprodaly. Nezbyl jediný.

Bez zbytečně dlouhých projevů, které byli věcné se po zapálení svíček na počest obětí islámu pak v určený čas na pokyn organizátora seřadili motorkáři do dlouhé kolony, aby pod pečlivým doprovodem policie vyrazili na svou spanilou podpůrnou jízdu.

Stovky motorů zaburácely, zápěstí protočila plyn a masa se dala do pohybu.

České prapory zavlály na ženoucích se motorkách jako praporce na žerdích rytířské jízdy, která už jen duněním kopyt naháněla strach nepříteli. Těžká jízda z jiného století, ale stejné odhodlané oči mužů a žen. Naše země, náš národ, naše rodiny, naši možní spojenci, naše budoucnost. Těm co jeli, určitě není lhostejná.

Ti co nejeli ze strachu z možných následků v nějakých kádrových materiálech vedených novodobými dozorci, si to sice budou sami pro sebe omlouvat, ale při tom jim bude stydno. Před sebou i ostatními. A to se netýká jen motorkářů, ale všech kdo vědí, ale bojí se dát najevo co cítí, bojí se veřejně ozvat, že tady jsme doma.

Dunění stovek železných strojů přerušilo přednesy znějící na demonstraci proti islámu, zmlkly megafony a hlavy všech se otočily na dlouho jedním směrem. A pak mnohým naskočila husí kůže.

Muži i ženy odění v kůži vyztužené chrániči, tolik připomínající rytířskou zbroj, v přilbách s očima skrytýma za temnou sluneční clonou jako za sklopeným hledím přilbic, pečlivě a s bravurou vedoucí své ocelové miláčky s obsahem desítek koní o sobě dali vědět. Stroj za strojem, jezdec vedle jezdce, rozdílní jednotlivci a přece si v mnohém podobní. Motorkáři táhli Prahou.

Tihle všichni přijeli a bylo jich víc než kdo čekal. Podle jedněch 350, podle dalších 700 a podle kupeckých počtů a prostého počítání na 600 samostatných jezdců. Přijeli podpořit stejně smýšlející. Přijeli podpořit demonstranty a ti to oplatili stejnou mincí. Vzájemným respektem.

České vlajky na Václavském náměstí, nad i pod magistrálou. Vítání, volání pozdravů, zdvižené palce. Hrdost z účasti. Nezapomenutelný zážitek pro všechny, včetně odpůrců demonstrace, kterým zvuk stovek motorů zavřel ústa a kteří když našli řeč tak z bezpečí domova označili přes internet účastníky této jízdy za zachování svobody a poctě zavražděným, jako jedoucí fašisty. Za to, že si dovolují mít jiný názor na podkladě mnohaleté zkušenosti ze všech zemí, kde dnes vládne, nebo je přítomný importovaný islám. Směšní a smutní lidé podporující zánik vlastního národa, zahazující svou svobodu aby udělali místo jiné kultuře a krvavé víře.

Ženy mezi odpůrci protestů, oděné do šatiček, by si měly vyzkoušet nikáb a burku. Měli by si nafackovat pokaždé, když projeví svůj názor bez svolení manžela, odevzdat řidičský průkaz a sami se zamknout v domě, zříct se alkoholu, hudby a mužských kamarádů, protože za to ve své naivitě demonstrují. Za nesvobodu a izolaci.

Bylo dobře, že motorkáři nakonec nezastavili v centru Prahy. Bylo dobře, že neměli možnost být konfrontováni s těmi, kdo chtějí povolit islámu, aby vstoupil do života našich dětí. Motorkáři často napřed jednají a pak myslí. Jsou zvyklí bránit sebe i své blízké rychle a důrazně. Když je někdo provokuje očekávají, že reálně chce vyvolat boj a s konfrontací či odpovědí nemají sebemenší problém. Sami za sebe, za své motorkářské bratry a blízké, za svoje názory.

Ostatně i v cizích zemích, kde je dnes islám a muslimští imigranti takzvaně už součástí běžného života, jsou právě motorkáři těmi, kdo dokázal vzdorovat. Jejich Klubovny se stali pevnostmi v místech, které dnes leží v hranicích takzvaných no-go zón. Ať už tím sledují vlastní zájmy v oblasti jakéhokoliv bussinesu, je realitou, že pro místní původní obyvatele jsou často poslední nadějí. Tam kde selhává policie kvůli politické korektnosti, tam často nastupují motorkáři, kteří jdou do ozbrojených střetů s gangy přistěhovalců, které trápí starousedlíky a okolí. I to je důvod proč v několika evropských zemích mají obrovskou podporu ze strany mladých lidí, kteří vstupují do supportních organizací klubů, i když sami nemají motorky a tento styl života jde, nebo šel mimo ně.

A motorkáři to vědí. Motorkáři jezdí po celé Evropě i světě a baví se mezi sebou. Bez rozdílu povolání a sociálních statutů je spojují motorky, volnost pohybu a další věci vlastní této subkultuře.

Nedokáží pochopit ty, kdo si myslí, že u nás bude jiná situace, než v zemích kolem nás. Starší a otevřenější demokracie s vypracovaným sociálním systémem měli 30 let na začlenění imigrantů a vyznavačů islámu. Výsledek? V žádné zemi nedošlo k zapojení do většinové společnosti a převzetí jejích hodnot. Naopak. Zvýšená kriminalita, nápor na sociální a zdravotní systém, vznik segregovaných míst, zvyšování nároků ze stran příchozích, nové požadavky, ustupování ze strany vládních a místních úředníků, dokonce nevyšetřování trestné činnosti ze strachu policie o nařčení z rasismu. Pokud je to jinak prosím uveďte jedinou okolní zemi, kde se povedlo začlenění praktikujících muslimů a kde nevznikli problémy uvedeného rázu.

Prázdnou pneumatiku neopravíme tím, že do ní prorazíme další díru, nebo dokonce vypustíme i druhou. Je nutné ji zalepit a znovu nafouknout. A když to neuděláme pojedeme možná ještě kousek, pak zrušíme ráfek a nakonec položíme celou motorku a pak se budeme dívat jak nám asfalt odírá kůži až na kost a blíží se náraz..

Motorkáři milují poodhalené vnadné ženy, ne černé neforemné pytle s mřížkou místo očí. Své přítelkyně hrdě ukazují a dávají jim okusit pocit svobody při divokých jízdách. Radost ze života na hraně bytí.

Milují smích, večírky, rachot, hlasitou hudbu, obrázky si nechávají tetovat na tělo. Milují život a dnešní den, a milují svoje rodiny a děti. Tak jako většina normálních lidí.

Motorkáři věří v sebe sama a své schopnosti a někteří mají i svého boha ke kterému se obrací. Když se motorkáři loučí, bývá to loučení upřímné, protože nikdo z nich neví, jestli ten druhý, nebo on sám dojede. Tak praví prostá statistika.

Proto motoráři často neztrácí čas hrou na politickou korektnost a říkají co si myslí. A to dali najevo i svojí jízdou. Těžká vozba produněla Prahou a rozechvěla a potěšila nejedno srdce. Jsou tady, počítejte s tím.

Byli zde a jeli, i když to média tají. Řekněte to dál. Jsou na to hrdí a když bude třeba zase se vrátí a vyjedou.

Těžká jízda tisíců koní…