Roseovy vývody na přelomu tisíciletí zásadně přispěly k utvoření tehdejšího „ducha doby“. „Ducha doby“, který se vyznačoval přepjatým optimismem ohledně příznivých dopadů ekonomické integrace. Jak čas běží, ona přepjatost vyniká stále zřetelněji, coby memento omylnosti ekonomů a dost možná i coby připomínka, že mnozí z nich až příliš snadno podléhají nejen „zeitgeistu“ a momentální společenské náladě, ale dokonce i politickým zájmům.