Ze všech stran slyšíme, že demografická situace je neudržitelná, bez reformy se důchody neobejdou. Pak občas od vágních politických výkřiků přejdeme k sofistikovanějším rozborům.

Potom zase občas slýcháme, že průběžný systém může měnit jen tři parametry: Můžeme zvyšovat věk pro odchod do důchodu, nebo snižovat výši důchodů procentuálně k průměrné mzdě, nebo zvyšovat odvody pracujících do systému. Nic jiného než úpravu těchto tří parametrů nevymyslíme. A také se dozvídáme, že bez těchto změn, „nejlépe“ všech třech najednou, penzijní systém zkolabuje.

A já vám chci ukázat, že to není pravda.

Demografická situace se skutečně zhoršuje, o tom žádná. Podle demografické prognózy by v roce 2100 už měl připadat zhruba jeden důchodce (tj osoba starší 65 let) na dva pracující, plus k tomu musíme připočíst ještě nezanedbatelnou skupinu dětí, takže i s dětmi budeme ve stavu, kdy zhruba na 8 pracujících připadne zhruba 4,5 – 5 lidí ekonomicky neaktivních. A v roce 2060 si jeden člověk ekonomicky aktivní bude „živit“ 0,59 důchodce proti dnešním 0,34 důchodce.

V dalších výpočtech jsem vyšla z informací o skladbě státního rozpočtu plus z oficiální demografické prognózy ČSÚ, tedy výpočet může z dostupných dat kdokoliv ověřit. Dnes platí následující parametry: odchází se do důchodu v 65 letech, průměrný důchod činí 48,45 % průměrné mzdy a průměrné měsíční odvody na důchody činí 16,95 % průměrné mzdy. Vše uvádím a dále budu uvádět v takzvaných stálých cenách, tedy čísla jsou srovnatelná.

Pokud zachováme výši odvodů na důchody i věk pro odchod do důchodu, průměrný důchod poklesne na pouhých 28,54 % průměrné mzdy v roce 2060.

Pokud naopak budeme chtít zachovat životní úroveň důchodců a udržet stávající poměr důchodů k průměrné mzdě, pak odvody do systému budou muset stoupnout na 28,77 % průměrné mzdy.

Pokud budeme postupně zvyšovat věk pro odchod do důchodu až na 69 let v roce 2060 a zachováme podíl odvodů do systému, výše důchodů klesne „jen“ na 35,93 % průměrných mezd.

A konečně pokud budeme postupně zvyšovat věk pro odchod do důchodu až na 69 let v roce 2060 a zachováme dnešní výši důchodů k průměrné mzdě, výše odvodů do systému stoupne „jen“ na 22,86 % průměrných mezd.

Toto zní dost děsivě, a přece… to MÁ „překvapivé“ řešení. Stačí si posvítit na vývoj státního rozpočtu. Příjmy i výdaje rozpočtu neustále rostou. Schodek rozpočtu se za poslední 3 roky pohybuje na 3 nejvyšších hodnotách k HDP za dobu existence ČR – v roce 2021 se dokonce schodek blížil 7 % HDP. Co je ale podstatné: jak tento schodek vzniká? Tak, že výdaje z rozpočtu jsou vyšší než příjmy. A čím jsou tvořeny výdaje, respektive na čem se vydává nejvíc? Pokud zagregujeme výdaje z rozpočtu do 3 velkých tematických skupin, pak 25,2 % tvoří výdaje označené jako „ostatní“ (tedy platy státních zaměstnanců, stavby silnic, školství, materiál a podobně), 38,6 % tvoří sociální dávky včetně důchodů a 36,3 % tvoří tzv. transfery.

Víte, co jsou to transfery? Je to jiný název pro dotace. Od dotací třeba na fotovoltaiku, až po dotace jednotlivým státu konformním podnikům a neziskovkám. Prostě přerozdělování. Přerozdělování na základě nějaké oficiálně podporované ideologie. (Protože těžař uhlí dotaci asi nezíská, že.)

A teď se podívejte, co se stane, pokud veškerou ideologii škrtneme a všechno přerozdělování skrze dotace zrušíme: Pokud bychom to bývali udělali už letos a peníze ušetřené na dotacích věnovali důchodcům, důchodci by dnes měli průměrný důchod ve výši 115,51 % (!!!) průměrné mzdy. Byli by tedy bohatší než pracující lidé. Pokud bychom nikterak nezvyšovali věk pro odchod do důchodu ani odvody do systému, v roce 2060 by důchodci jen na základě zrušené ideologie a dotací měli průměrný důchod ve výši 74,87 % průměrné mzdy. Byli by tedy mnohem bohatší než dnes.

Důchodová reforma není potřebná. Co je potřebné, je zrušení ideologie v politice a z ní vyplývajících dotací.

Markéta Šichtařová