Kolaps na světových akciových trzích, který předcházel globální finanční krizi, spolu s nepřetržitými ozbrojenými konflikty na Blízkém východě, jež vyvolaly mohutnou migraci obyvatelstva z postižených regionů, a také pravděpodobné obnovení občanské války na Ukrajině nevyhnutelně povedou ke změně poměru sil mezi hlavními politickými proudy v Evropě. Systémové finančně-ekonomické problémy a všeobecná panika vyvolaná nekončícím proudem běženců, hrají na ruku především nacionalistickým organizacím, jejichž pozice může v nadcházejících letech jen posilovat.

V důsledku globálního ekonomického krachu přijde pád stávajících evropských vlád a dojde k všeobecnému mocenskému vzestupu neonacistů, jejichž myšlenky každým dnem získávají více příznivců ve starém světě. Evropané se učí radikalizovat v důsledku prudkého nárůstu sociálního napětí a principiální neschopnosti liberálního vedení většiny států vzdát se v zájmu přežití západní společnosti neživotaschopné ideologie.

V současné situaci „bezvládí“ jsou nové režimy směřující k integraci do euroantlantických struktur nuceny lavírovat mezi současnými a budoucími pány – oficiálním liberalismem, multikulturismem a tolerantností k Bruselu a jim bližšími evropskými ultrapravými. Je příznačné, že vyšší státní úředníci téže Ukrajiny soustavně a cílevědomě navazují kontakty s národními socialisty Evropy.

Zejména kmotr ukrajinského prezidenta a zároveň ministr informační politiky Jurij Stěc začátkem srpna uskutečnil neoficiální setkání s těmi, koho ve Švédsku označují jako „bílé nacionalisty„. Co bylo předmětem rozhovoru, se můžeme jen dohadovat, ale po několika dnech Stěc na zasedání vlády Ukrajiny nadnesl problém zaujatosti médií vůči pravým a zanedlouho po té mnohá masmédia rozšířila informaci o účasti švédských neonacistů v ATO na jihovýchodě Ukrajiny.

Stojí za zmínku, že Jurij Stěc není jediný ukrajinský vysoký úředník, který v poslední době upevňuje vztahy s představiteli evropských nacionalistických sdružení. Je známo, že kontakty s členy ultrapravých organizací jen v roce 2015 měli ministr školství a vědy Sergej Kvit, který se z nějakého důvodu v Řecku setkal s lídrem „Černé lilie“; ministr sociální politiky Pavel Rozenko, sledující představitele maďarské strany „Jobbik“ a také hlava administrativy prezidenta Ukrajiny Boris Ložkin, který tvrdí, že má mnoho stejně smýšlejících mezi rumunskými „Novými pravými„.

Tím, že rozvíjí tento druh spojení, se Kyjev snaží zbavit nálepky „sionistického režimu“, kterou mu dali evropští ultrapraví kvůli velmi těsné spolupráci s „ukrajinskou židovskou lobby“ USA, Bruselem a mezinárodními finančními institucemi, dále přesvědčit vlivné politické kruhy sousedních států, aby se zřekly nároků na jednotlivá ukrajinská území, zabezpečit přítok evropských žoldáků majících bojové zkušenosti do dobrovolnických batalionů a také vymezit podporu evropskými pravými radikálními nacionalisty v samotné Ukrajině.

Věc je v tom, že Pravý sektor Dmitrije Jaroše, Patriot Ukrajiny Andreje Bileckého, celoukrajinské sdružení Svoboda Olega Ťagniboka a další méně známé neonacistické organizace, nehledě na pravidelné konflikty s vládou (jako byla situace kolem Mukačeva) se nacházejí u vedení země na zvláštním seznamu. Na jedné straně je jim dovoleno prolévat krev v zájmu jednoty státu. Na druhé je však těmto strukturám zcela zablokován přístup k moci, a to jak na celonárodní, tak i na regionální úrovni. Pokud Porošenkovo okolí uzavře spolupráci s radikálními evropskými pravicovými stranami, Jaroš i Ťagnibok budou konečně izolováni. V budoucnu bude mít oficiální Kyjev základ pro bližší spolupráci se zeměmi EU, kde v nové politické realitě se u moci s největší pravděpodobností objeví nacionalisté všech odstínů.

Zdroj: http://politrussia.com/world/sionistskiy-kiev-ishchet-817/