Strategie – rozděl a panuj – je snem amerických geopolitických stratégů, kteří se snaží vnášet rozkoly zejména mezi nově se vynořující a rostoucí ekonomiky, jak to jen jde. (Foto: Flickr)

Ovšem v poslední době se dost ukazuje, že jim to moc nejde, neboť spolupráce se obvykle ukazuje být daleko výnosnější, než případné zisky z konfliktního počínání, a ty situace, kdy se různé strany nechají do konfliktů vmanipulovat, jak je vidíme např. v Gaze či na Ukrajině, nepřináší zapojeným stranám příliš prospěchu, který by někoho motivoval k podobnému počínání, ač určité kruhy ve Washingtonu si přitom mnou ruce. Ale i přes tyto konflikty, ve světě v podstatě dochází více k usmiřování a nacházení cest k vzájemně výhodné spolupráci, jako např. usmíření mezi Íránem a arabskými sousedy ze Zálivu aj. A počínání USA ve snaze vnášet mezi různé země rozkoly nabývá občas až směšné podoby, např. když prezident Biden před někdejší schůzkou s prezidentem Putinem, prohlašoval, že „Rusko trpí v sevření Číny,“ čímž jen zdůraznil, že k hlavním snahám současné washingtonské administrativy patří rozeštvat mezi sebou Rusko s Čínou. A tato snaha se ještě vybičovala po vypuknutí Ukrajinské krize, kterou USA chtěly využít k rozbití spleti mezinárodních vztahů vyvíjejících se samovolně mimo dirigování washingtonskou taktovkou.

Ale moc neuspěly. A přístup s pokusy Washingtonu o uplatňování jurisdikce dlouhé ruky naráží na odpor, kdy se na ní pohlíží jako na pokus o nahrazení mezinárodního práva jakýmsi americkým neo-feudalismem. Mezi země, které jednoznačně odmítají jakékoliv sankční režimy, které nemají oporu v rozhodnutí OSN, patří Čína, která si vzájemně výhodnou spolupráci s Ruskem nehodlá nechat kazit kýmkoliv, kdo se pasuje na nadřazeného mezinárodnímu právu, což právě jasně a výslovně potvrdila, když 26.12 mluvčí čínského Ministerstva zahraničí Mao Ning otevřeně na tiskové konferenci prohlásila: „Normální ekonomická a obchodní spolupráce mezi Čínou a Ruskem na základě vzájemného respektu, rovnosti a oboustranné výhodnosti nebude podléhat vměšování jakékoliv třetí strany nebo třetí stranou uvaleným restrikcím.“

Toto její tvrzení přišlo jako odpověď na dotaz, zda gigantická čínské ropné a plynová společnosti China National Offshore Oil Corporation – CNOOC – and China National Petroleum Corporation odstoupily, jak USA tlačí, z ruského projektu Artcic LNG-2 ruské společnosti Novatek, jako se tomu podvolily např. zúčastněné evropské firmy i za cenu ohromných vlastních ztrát.

Mao se k sankcím vyjádřila, že nejenže se ukázaly jako neschopné přinést nějaké řešení, nýbrž naopak vyvolaly o to větší rozlévání negativních dopadů do světa. Čína neustále odporuje jednostranným sankcím a snahám o uplatňování jurisdikce dlouhé ruky, jako by USA měly pravomoc nadřazovat své vlastní právo nad právem jurisdikcí, v jejichž působnosti se cizí území nachází, když takové jednostranné rozhodnutí nemá oporu v mezinárodním právu nebo k němu není mandát Rady bezpečnosti OSN.

„Čína s Ruskem budou dále pokračovat v normální ekonomické a obchodní spolupráci v duchu vzájemného respektu, rovnosti a oboustranného prospěchu,“ tvrdila Mao.

Skutečností je, že v posledních letech obě země vzájemnou spolupráci značně prohlubují. Budují např. oboustranně sladěné finanční systémy a harmonizují metody auditu společností. Značně provazují regionální ekonomiky v pohraničních oblastech včetně budování propojujících infrastruktur a značného zapojení čínských firem v mnoha současných ruských projektech a začleňování společností obou stran do společných dodavatelských řetězců.

A projekt Arctic LNG-2 je průlomový projekt ve spolupráci Číny s Ruskem. Čínské společnosti jsou zapojené jak v projektu těžby, zkapalňování a distribuce v Jamalu v ruské Arktidě, tak v projektu Arctic LNG-2, což jsou dva největší projekty tohoto druhu v Rusku, kdy díky sankcím měla Čína příležitost nahradit Západní společnosti.

Ve spolupráci Číny s Ruskem hraje energetická kooperace ústřední roli. Jde o hlavní oblast komplementarity ekonomik obou zemí. Rusko je největší vývozce energií a energetických komodit, přičemž Čína, v níž se nachází největší základna zpracovatelského průmyslu na světě, je proto nutně největším spotřebitelem energií a levné a spolehlivé energie jsou pro její ekonomiku tedy asi nejdůležitějším vstupem.

Proto také na nedávném 20. zasedání Čínsko-ruské energetické kooperační komise čínský vicepremiér Ding Xuexiang 15. prosince vyzval ke zlepšení vysoce kvalitní energetické spolupráci s Ruskem. Ding vybízel, aby obě tyto strany konsolidovaly obchody s energiemi a vzájemně výhodnou spolupráci, posílily stavbu a stabilní provoz ropných a plynových projektů a budování projektů jaderné energetiky podle vysokých standardů o špičkové kvalitě.

Tvrdil, že obě strany by měly aktivně svoji spolupráci rozšiřovat i do nových oblastí a hledání nových směrů pro spolupráci, přičemž by se měla kromě spolupráce na standardní energetice, která je pro Rusko příznačná, ale prohloubit i spolupráci na obnovitelných energiích, vodíkové energii, skladování energie a na prohlubování kooperace v horní, střední i dolní vrstvě energetického sektoru.

Leckoho možná překvapuje, proč by Rusko, které má spoustu levných paliv, mělo vyrábět vodík k energetickým účelům, když uhlovodíky vyjdou levněji a s menšími technickými a ekonomickými problémy. Ovšem např. na dálném ruském severu jsou podmínky pro velmi levné budování hydroelektráren s ohromným výkonem, který by sice vyrobily proud „za hubičku“, ale jelikož nejbližší průmyslová města jsou až hodně daleko, tak je nikdo nechtěl stavět. Číňané jsou ale ochotni kupovat i vodík jako palivo, a tak je Rusové postaví a budou jimi vyrábět elektrolyticky vodík pro Čínu, takže se vyplatí.

Obchod mezi Čínou a Ruskem neustále velmi rychle roste. Za prvních 11 měsíců letošního roku dosáhl 218 miliard $, což znamená 26,7 procenta meziročního růstu, takže poprvé letos překročil objem 200 miliard $. Roku 2019 si Rusko s Čínou stanovily jako cíl zvyšovat vzájemné obchody tak, aby hranici 200 miliard $ překročily v roce 2024, ale dosáhly toho už za necelý rok 2023.

Takže záměry geopolitických her typu – rozděl a panuj – se moc nenaplňují a spíše motivují rostoucí ekonomiky, aby více vzájemně spolupracovaly a nenechaly se vmanipulovat do cizích hrátek. Číně i Rusku tato situace napomáhá k urychlení růstu, když jejich vzájemně se dobře doplňující ekonomiky v sobě nachází příležitosti. Snahy USA hrát si na globálního hegemona už většina světa nebere vážně a ti, co se tomu podvolují, na tom prodělávají, když vyklízí tržní pozice těm, kdo situaci vidí více realisticky, a nenechají se jen tak rozdělit a opanovat.

Zdroj: cri.cn