Od útlumu nedávné pandemie COVID si svět dělá naděje na hospodářské oživení. Ale jsou to muka Tantalova. Když pominula pandemie, rozpoutaly se hned konflikty. (Foto: Flickr)

Ale svět už se nachází v situaci, kdy většinu rozvratu spojeného s konfliktními situacemi zvládl a dodavatelsko-odběratelské řetězce upravil, takže nedostatky energií a klíčových komodit by hrozit neměly. Teď navíc asi trochu slábne i břemeno, které na světovou ekonomiku uvalily USA, když uměle svými monetárními opatřeními proti jejich vlastními sankcemi vyvolané nemonetární inflaci do celého světa přes svoji globální měnu dolar vyvezly ohromný nedostatek kapitálu a dluhovou krizi způsobenou do ohromných výšek vyhnanými úrokovými sazbami. Amerika totiž už svou politiku monetárního utahování zmírnila.

Ale přes zvládnutí všeho toho, o čem se říkalo, že až to pomine, přijde konečně ono vytoužené oživení světové ekonomiky, tak stejně, jako když Tantalos vztáhl ruku po ovoci nebo po vodě, čas růstu a prosperity světové ekonomice pořád uniká pod rukama. I Světové ekonomické fórum, které si dělá starosti se světovou důvěrou podlomenou mj. nedostatkem naděje na oživení, samo nevidí moc naděje na vytouženou prosperitu. Na Západě panuje chmurná nálada s očekáváním, že před námi je něco, jako byla v 70. letech a počátkem 80. let před rozběhem silikonové revoluce tehdejší stagflace.

Ale ne všude to vypadá tak beznadějně. Řada asijských ekonomik se poněkud začíná rozhýbávat. Nic není jistého, před vitalizujícími se ekonomikami stojí spousta potíží, ale řada asijských ekonomik se už chytila růstu, kdy celý svět vkládá nejvíce nadějí do ekonomiky čínské a do toho, že ta bude konečně lokomotivou růstu, která za sebou svět zase k prosperitě vytáhne, neboť se čeká, že letos opět povyroste přinejmenším o 5 procent a Čína přijímá fiskální politiku, aby takovýto růst spolehlivě zajistila.

V Pekingu právě skončilo Světové finanční fórum (WFF), které odhaduje, že růst světové ekonomiky potáhne Asie a Čína bude v čele. Růst HDP USA podle WFF letos spadne na 1,5 procenta a růst eurozóny se potáhne jen na 0,9 procenta. Čína měla na loňský rok naplánovaný růst 5 procent, kdy tento růst překročila s výší 5,2 procenta, a na letošní rok by Čína zase ráda povyrostla o dalších 5 procent. To by samozřejmě mělo mít oživující účinek na ostatní s Čínou silně provázané ekonomiky zejména v asijské oblasti, zvláště pak země ASEAN. Mělo by to mj. přinést i určité přesměrování toků světových investic od zemí v podstatě stagnujících, když jejich růst je pod hranicí, jaká může přinášet prosperitu, směrem k rostoucí Asii.

Mohl by se tak odehrát určitý zrcadlový odraz situace, jaká vznikla na konci 90. let, kdy vypukla Asijská ekonomická krize. Tehdy ekonomiky Východní Asie a Tichomoří postihla silná ekonomická krize, ze které se např. Japonská ekonomika dosud plně nezotavila, ale nestrhla za sebou na rozdíl třeba od finanční krize 2008 celou světovou ekonomiku a Západu se vyhnula, na čemž Západ dost vydělal např. přesměrováním globálních toků kapitálu do Euroatlantické oblasti. Teď je možné, že pro změnu poroste Asie, zatímco země kolem Atlantiku budou stagnovat.

V Číně to vypadá, že se podařilo zažehnat závažné problémy na trhu nemovitostí, které byly sice, pokud jde o ekonomický objem rozsáhlejší než krize na trhu nemovitostí v USA v roce 2008, která strhla americkou a světovou ekonomiku do globální finanční krize, ale Čína předvedla svoji neobyčejnou odolnost, když tento problém zvládla, aniž by to přineslo jakoukoliv ekonomickou depresi. Po zvládnutí nejhoršího se čeká, že Čína v blízké době oznámí nějakou sérii nových ekonomických opatření, aby využila všech svých příležitostí, které se objevují, a zároveň zažehnala hrozby promítající se sem z globálního trhu.

Velice významnou roli má v tomto úsilí hrát současná politika otvírání svého trhu světu, které by měla posílit příliv kapitálu a směrování dodavatelských řetězců na Čínu.

Ovšem tím nejdůležitějším, o co se Čína v současnosti snaží, je rychlé oživení jejího vnitřního spotřebitelského trhu. Když se jí podařilo zabránit krachu na trhu nemovitostí, kdy tento trh chce letos více stabilizovat a v rámci snah o zvyšování domácí spotřebitelské poptávky významně rozhýbat poptávku po novém domácím bydlení.

Čínská ekonomika by se měla ve svém růstu více přesměrovávat od budování nových infrastruktur a stimulaci daňovými a poplatkovými úlevami na větší spotřebitelskou poptávku a samozřejmě na budování špičkových technologií, když už má značnou základnu výzkumných a vývojových institucí i absolventů univerzit a vychovaných odborníků.

Pokud jde o poptávku po novém bydlení v Číně, jsou v současnosti značné rezervy v urbanizaci venkova, kdy je možné ve venkovských oblastech budovat bydlení a celkové infrastrukturní zabezpečení na úrovni rozvinutých měst včetně lokálně dostupného kvalitního školství a zdravotnictví. A dotace a daňové úlevy pro tuto urbanizaci mohou přinést velmi rozsáhlý ekonomický růst a spotřebitelskou poptávku, díky čemuž se takovéto stimulace velice vyplatí.

V současnosti se v Číně dost mění populační politika. Nyní je už spíše žádoucí, aby zvláště středně příjmové skupiny měly více dětí, což by mělo zajistit nejen budoucí hospodářský růst a fungování penzijních systémů, ale také zvýšení spotřebitelské poptávky bohatších lidí včetně větší poptávky po bydlení, proto na tomto poli asi bude docházet k významným změnám.

Čína má proti většině ostatního světa při zajištění svého růstu značnou výhodu, že zde je nepatrná inflace a zároveň jen nepatrné úrokové sazby, takže tu je velice levný kapitál potřebný k rozvoji. Zároveň má stát i místní správy nadstandardně zdravé finance, a není tedy problém využít státní pokladnu k hospodářskému růstu. Proto na Světovém finančním fóru zaznělo, že kvůli ekonomickým stimulacím růstu chce letos zvednout Čína svůj deficit veřejných financí na 3,5 až 4 procenta. Tyto veřejné peníze mají být pro-růstově vynaloženy na sektory zvýšení blahobytu populace, technické inovace a k životnímu prostředí přívětivý rozvoj.

Deficitní hospodaření státu se někomu může zdát jako rozhazovačné, ale ekonomická teorie, které se Čína při svém růstu drží, říká něco jiného. Dobře vynaložený dluh je zdrojem bohatství a rychlý rozvoj bez něj není možný. Platí to v podnikové ekonomice i ve veřejných financích. Ovšem ve veřejných financích platí pravidlo, že veřejné zadlužení, aby bylo výnosné, by mělo být zdrojem hospodářského růstu, který by měl být alespoň tak vysoký, že růstem přinesené daňové výnosy pokryjí úroky z dluhů. Takže v Číně zřejmě půjde o výnosný dluh.

V roce 2023 dosáhl čínský HDP 126 bilionů yuanů (17,67 bilionů $), tj. meziročně růst 5,2 procenta. Bude-li to letos pokračovat, má světová ekonomika lokomotivu růstu zajištěnou.

Zdroj: cri.cn