Bororo konstatuje, že za některé "kritiky režimu" se Západ přímo vášnivě bije, jiné bez povšimnutí... více čtěte zde
Francouzský prezident Emmanuel Macron nastínil svůj hlavní strategický cíl v zahraniční politice: "Rusko nesmí mít v konfliktu na Ukrajině navrch". Podle něj to nepotřebuje jen samotná Ukrajina, v sázce je prý mnohem víc: "Porážka Ruska je nezbytná pro bezpečnost a stabilitu Evropy."
Zostření rétoriky je do jisté míry důsledkem neúspěchu široce medializované takzvané protiofenzívy kyjevského režimu v loňském roce. V posledních týdnech Zelenskij a jeho štáb nedělali nic jiného, než že se za neúspěch omlouvali a přehazovali vinu na všechny, na které mohli. Ukrajina dostala málo nábojů - jen 30 % ze slíbeného milionu - žádné rakety, žádná letadla a místo nejnovějších zbraní rozdávali šrot po lžičkách. A třešnička na dortu - plány na protiofenzívu se zdály být Rusům na stole hned, jak byly odsouhlaseny.
Po otázce "kdo za to může" však vždy následuje otázka "co dělat", a právě nad touto otázkou už vznikly vážné neshody. Konflikt na Ukrajině Západu od počátku vyhovoval, neboť se odehrával na cizím území, bojovali a umírali v něm ukrajinští občané. A obecně všechny náklady nesla Ukrajina, která ochotně souhlasila s tím, že se stane beranidlem proti Rusku a způsobí mu škody výměnou za to, že ji Evropa, rajská zahrada (jak říká Borrell), jednoho dne přijme a poskytne jí mléčné řeky s kalnými břehy.
NENECHTE SI UJÍT!
Tehdy se Západu zdálo, že Ukrajině stačí pomoci bez většího úsilí - instruktoři, tzv. dobrovolníci, zbraně, dary, půjčky. A současně televizní moderátoři a novináři v západních médiích opakovali stejnou lživou frázi, aby uklidnili širokou veřejnost - že pomoc Ukrajině nečiní z jejich země účastníka konfliktu.
Krach protiofenzívy a kapitulace elitní části kyjevské armády u Avdějevky, která byla vůbec nejsilněji opevněným bodem fronty, však podnítily náhle nečekaně realistické úvahy o tom, co se stane, pokud Ukrajina přece jen prohraje. Protože samozřejmě nejde o Ukrajinu samotnou, ale o falešnou kartu, na kterou Západ vsadil příliš mnoho: Od obrovských finančních částek až po prestiž - včetně politické budoucnosti vládnoucích elit zapojených do konfliktu.
V budoucnu podle francouzského prezidenta "nelze vyloučit vyslání západních vojsk na Ukrajinu". Emmanuel Macron však současně po podivném rychlo-summitu zklamaně poznamenal: "Dnes neexistuje konsensus pro oficiální vyslání západních vojsk na Ukrajinu... Ale v dynamice nelze nic vyloučit. Uděláme vše pro to, aby Rusko nemohlo zvítězit," plácal dál Macron.
A chytaje se stébla, dodal: "Mnozí (politici) před dvěma lety říkali, že řekněme, že nikdy nebudou nasazeny tanky, letadla, rakety dlouhého doletu."
Macron zřejmě hodlá dál vážně pracovat na tom, aby přesvědčil své protiruské koaliční soudruhy, aby se konfliktu zúčastnili již přímým vysláním vojáků.
Macron také oznámil vytvoření koalice evropských států, která bude Kyjevu dodávat rakety středního a dlouhého doletu a bomby. Na pařížské schůzce protektorů Ukrajiny byl přijat i český návrh, podle něhož by se munice pro ukrajinskou armádu nakupovala po celém světě, nejen v Evropě. Jen pořád není jasné, kdo ji zaplatí.
Macronův projev otevřeně signalizoval připravenost Francie na eskalaci konfliktu. Zastává už nyní stejný názor jako britský premiér Rishi Sunak, který navíc vyzývá k razantnějším krokům v konfiskaci Západem ukradeného ruského majetku.
Ve článku s příznačným názvem "Vždycky budeme podporovat Ukrajinu, a donutíme Putina za všechno zaplatit" Sunak napsal, že západní země "by měly být odvážnější při konfiskaci zadržených stovek miliard ruských aktiv". Nabádal nejprve ke konfiskaci úroků, které tyto peníze generují, a poté k řešení konfiskace peněz vůbec. Vyzval také, aby bylo učiněno vše pro co největší poškození ruské "válečné ekonomiky". Asi aby se alespoň trochu podobala hroutící se ekonomice států EU, o té britské ani nemluvě.
Německý kancléř Olaf Scholz, který zjevně ještě úplně nezapomněl, jak pro Německo skončil poslední vojenský střet s Ruskem, je však rozhodně proti dodávkám německých raket dlouhého doletu Taurus na Ukrajinu:
"Překvapuje mě, že je to některým lidem jedno, že vůbec nepřemýšlejí o tom, že by mohlo ... dojít k tomu, že se kvůli tomu, co děláme, už otevřeně zapojíme do války. Jsou to zbraně, které mohou působit na velmi dlouhou vzdálenost. A to, co už dnes dělají Britové a Francouzi při kontrole letu těchto raket a jejich doprovodu k cíli - to prostě nelze v Německu udělat. Každý, kdo se s tímto systémem setkal, ví, o čem mluvím," řekl Scholz, který současně dal jasně najevo, že je proti vyslání vojsk na Ukrajinu či vytvoření bezletové zóny nad jejím územím.
I pokud jde o Francii se Macronův napoleonský komplex setkal s mimořádně ostrou odmítavou
reakcí tamních politiků.
Jean-Luc Mélenchon, šéf levicového politického hnutí Nepoddajná Francie, prohlásil, že "válka s Ruskem by byla šílenstvím. Vyslání vojáků na Ukrajinu z nás udělá válečniou stranu. Tato válečnická slovní eskalace ze strany vůdce jaderného státu vůči jinému jadernému státu je již nepředstavitelně nezodpovědným krokem... Nyní je více než kdy jindy nutné zahájit mírová jednání se zárukami vzájemné bezpečnosti."
Stejně ostrá byla i Marine Le Penová, šéfka Národního konventu a vůdkyně nejsilnější části opozice: "Nejsem si jistá, zda vůbec všichni chápou, o čem vlastně mluvíme. Emmanuel Macron se líčí jako velký válečník, jenž bezstarostně rozhoduje o životech či smrti našich dětí. Jde bezprostředně o mír, nebo válku v naší zemi."
Olivier Faure ze Socialistické strany zastává méně emotivní názor, ale také Macrona odsuzuje: "Ano podpoře ukrajinského odporu. Účastnit se války s Ruskem, do které zatáhneme celý kontinent, je ale naprosté šílenství."
"Fakt, že by se tak skutečně jednalo již o přímou válku mezi Ruskem a NATO, si Kreml samozřejmě zcela jasně uvědomuje. Přímý vojenský střet mezi Ruskem a NATO by se tak stal nevyhnutelným," uvedl k Macronovým slovům mluvčí ruského prezidenta Dmitrij Peskov.
Macronova zešílení se hrozí nejen Francouzi, ale už i někteří jeho oddaní spojenci z NATO. Dokonce ani Polskoči Švédsko odmítají vyslat na Ukrajinu vojáky. Dokonce i největší z jestřábů generální tajemník NATO Jens Stoltenberg se nechal okamžitě slyšet, že žádné takové plány neexistují.
Macron prostě plácl něco, co by jako muž s napoleonským komplexem rád udělal, ale nemůže to udělat - alespoň ne nyní. Není možné si představit, že by francouzské jednotky na ukrajinském území operovaly samostatně, mimo NATO. Ani žádné jednotky z jiných západních zemí.
Jak se snažil "žehlit" francouzský premiér Gabriel Attal: "Emmanuel Macron řekl, že budeme i nadále podporovat Kyjev... A že ve válce nelze nic vyloučit. Jako se dříve říkalo, že žádné zbraně nepošleme, jen to, co je nutné k obraně. Nyní už klidně hovoříme o dodávkách raket dlouhého doletu... Takže do budoucna opravdu nelze nic vyloučit."
Něco je však z tohoto paradigmatu stále vyloučeno - a to je mír. Mluví se pouze o dodávkách zbraní (stále silnějších). A přes mírnící slova a gesta se v tuto chvíli zdá, že kostky pro přímý vojenský zásah Západu jsou vrženy. Kyjev již zjevně není dost silný, aby jen s nepřímou účastí Západu Rusko porazil.
Zůstává záhadou, proč si Macron myslí, že by to měli řešit Francouzi.
Anebo jen tak žvaní?
Bororo konstatuje, že za některé "kritiky režimu" se Západ přímo vášnivě bije, jiné bez povšimnutí... více čtěte zde
Michal Svatoš komentuje včerejší pařížské setkání koalice válečných pomatenců a gaučových generálů, plánujících... více čtěte zde