Bývaly doby, kdy se poradci vedoucích politiků pohybovali spíš v přítmí politických salonů, protože panovala snaha představovat politiky jako osoby neomylné, které žádné poradce nepotřebují. Bylo tomu tak i u nás, fungovalo to, nu a protože politici mívali těch poradců třeba i víc než jen jednoho – a sbírali rozumy od všech – budovali si pověst osob mimořádně informovaných a schopných, které si zaslouží, aby ve svých funkcich pokračovaly i v dalších funkčních obdobích, resp. aby postoupily do funkcí vyšších.