6. 3. 2024
Tisk článku
Elena Karajevová ironicky komentuje průběh a výsledky týdenního Macronova válčení proti Rusku a již se těší na den, kdy dojde ke smíření s novou podobou světového řádu a bezpečnosti
Velká procházka, blitzkrieg, "podivná válka" Západu s Ruskem trvala přesně týden, počítáme-li dobu od úterý minulého týdne - až do úterý tohoto týdne.
Ono předchozí úterý totiž francouzský prezident prohlásil, že "porážka Ruska je nezbytnou podmínkou evropské bezpečnosti". A pokud je třeba tuto bezpečnost zajistit, proč nevyslat francouzské vojáky do zóny "speciální vojenské operace". Nyní oficiálně, tedy, spíš polooficiálně, Macron prohlásil. S přimhouřením obou očí. Mrkal směrem k Lloydu Austinovi nebo Olafu Scholzovi.
Šéf Pentagonu se zprvu zdál nápadu nakloněn, ale pak se raději tvářil jako by se nechumelilo. To samozřejmě není nic špatného, pokud se trefíte do Rusů, ale po zralé úvaze si bývalý voják z povolání dal dvě a dvě dohromady a uvědomil si, že by to bylo poněkud dražší.
Spolkový kancléř měl celý týden bledý výraz: Rusové v Paříži, a dokonce i ve Varšavě - to ještě nic není, ale ruští vojáci v Berlíně, kde skoro všechno - při vzpomínce na totální "Hitlerkaput" - vypadá pro každého Němce jako neuzavřené gesto. Když si Macron uvědomil, že ho spojenci nechali proti ruské válečné mašinérii samotného, nezbylo mu než zařadit zpátečku. Přehození vyšlo najevo včera - vůdce jaderné velmoci prohlásil, že "nebyl zcela pochopen". Nuže, pane prezidente, v zájmu jasnosti ukončeme toto dojemné nedorozumění.
A tyto nejasnosti jsou krásné - jak obecně, tak konkrétně. Na krátkou dobu, kdy probíhalo galské tažení "na Kreml", se například ukázalo, že nejen Francie, ale celá Evropa nemá Ukrajinu nejen čím zásobovat, ale ani čím střílet. Ukázalo se, že vojenské podniky, ještě před sto či dokonce sto padesáti lety mocné a zastrašující, se změnily v továrny na svíčky. Nemají ani střelný prach. Protože střelný prach, jak řekl Thierry Breton, šéf průmyslu v EU, se vyrábí z nitrocelulózy, a ta se vyrábí ze speciální bavlny. A tato speciální bavlna se pěstuje hlavně v Číně. A - co se mělo stát - dodávky této suroviny z Nebeské říše náhle vyschly.
Tři dny po takovém duchaplném prohlášení z Kyjeva se píše, že šestnáct miliard eur, které slavnostně sponzoři "demokracie a pokroku" slíbili dát (a zřejmě i dali) Ukrajině před dvěma lety, (někam) zmizelo. Svolávali konference, pronášeli projevy, samozřejmě stigmatizovali Rusko a také vypisovali tučné šeky s ručně psanou částkou s mnoha nulami. Tenkrát peníze byly. A nejspíš jednou peníze budou. Ale teď, v tuto konkrétní chvíli, žádné peníze nejsou.
Tím však Bulgakovův příběh neskončil (nebylo třeba přejmenovávat ulici Michaila Afanasjeviče v Kyjevě, nemá cenu rušit stíny velikánů). Jak vesele napsal Washington Post, "nikdo ze Zelenského administrativy ani z vojenského vedení nedokáže vysvětlit, kam se podělo 700 000 mobilizovaných lidí": těch, kteří byli pochytáni na ulicích a v uličkách, bylo fyzicky i fakticky více než dvakrát méně. Konkrétně jen tři sta tisíc, jejichž místo pobytu je alespoň přibližně oficiálně známo.
Obecně, pokud i nadále zůstaneme v logice "špatného bytu", v nějž se celoevropský blok proměnil, je třeba konstatovat, že jízda neslýchané velkorysosti v Praze, kam Macron v těchto dnech zavítal, bude pokračovat. A jestliže před rokem EEU podepsala smlouvy na dodávku milionu nábojů na březen letošního roku (dodala, ale i tak - to je sporné - jen třetinu slíbeného), nyní v českém hlavním městě slibují "najít peníze" (oceňte krásu formulace) na dodávku 800 tisíc nábojů.
Které však zatím nemají. Musí si je buď od někoho vypůjčit, nebo vyrobit svépomocí. Ale komisař Breton už řekl vše o výrobě, bavlně a střelném prachu.
V této situaci nezbývá než buď vyměnit napoleonský surtoute za partikulární šaty (v naději, že šaty nezmizí jako v úctyhodném varieté, kdy naivní dámy běhaly nahé po ulicích), nebo říkat různá krásná slova.
"Dnes není v Evropě čas na zbabělost, dnes není místo pro strach."
Ve skutečnosti však tato slova, tyto fráze, patos a impozantní modulace hlasu mají zhruba stejnou váhu a cenu jako ta, která zazněla před týdnem o "porážce Ruska", o možnosti "vyslání vojenského kontingentu", o "obraně evropských hodnot".
V těchto grimasách a skocích vidíme jediné: ruskou iniciativu ve strategických obranných silách na linii dotyku už nikdo nezpochybňuje, ruská vojenská převaha už není vyjednávacím trumfem. Dalším krokem bude deprese. Vlastně jedním z jejích klinických příznaků je změna nálady a rozhodnutí.
A pak přijde finále - smíření. Takové uspořádání evropské bezpečnosti a světového řádu, které je pro Rusko zemi přijatelné a výhodné.
Takže zpátečka byla zařazena právě včas - Západ se nechce dostat do příběhu s novou porážkou z rukou Ruska.