Akciové indexy se drží na dohled rekordních maxim. Což je synonymem pro fakt, že investoři mají nasazeny růžové brýle. Je tu totiž hned několik zdrojů rizik.

V první řadě americká banka New York Community Bancorp (NYCB) se ocitla v potížích. Společnost oznámila změnu šéfa a odložila oznámení výsledků hospodaření. Ratingová agentura Fitch Ratings se navíc rozhodla snížit rating New York Community Bancorp na status „junk“ s negativním výhledem. Přitom „junk“ je něco jako „prašivý stupeň“. Akcie New York Community Bancorp se v pátek propadly o čtvrtinu.

Tento výprodej ale znamená ohrožení nejen pro banku samotnou, ale i pro další banky, kam se může přesunout nervozita. V případě NYCB totiž nejde o žádnou malou rybu – banka patří mezi třicítku největších amerických bank. Problémy New York Community Bancorp jsou navíc dalším signálem o nervozitě na trhu komerčních nemovitostí.

To potvrzují i zprávy z jiných koutů světa. Třeba největší německá bankovní společnost Deutsche Bank si hodlá podáním žaloby vynutit likvidaci čínské developerské firmy Shimao Group, která má problémy se splácením dluhů. Naplno se tak ukazuje, že vysoké úrokové sazby centrálních bank a drahé úvěry napříč světem budou do problémů dál stahovat nejen sektor komerčních nemovitostí, ale i jednotlivé firmy a na ně navázané banky.

Kvůli těmto zprávám by investoři hypoteticky mohli začít hledat bezpečí pro své investice na starém kontinentu. Jenže ani akciové trhy v jednotlivých evropských zemích nepředstavují ideální místo pro bezpečnou investici. Stačí se ohlédnout za poslední výsledkovou sezónou. Ukázalo se, že výsledky hospodaření téměř poloviny evropských firem za poslední tři měsíce loňského roku zaostaly za očekáváním. Jedním dechem dodávám, že tato očekávání byla už tak dost nízká. Z 313 společností, které do konce února oznámily výsledky hospodaření, jich jen polovina (50,2 %) překonala očekávání. To je nejnižší podíl překonaných očekávání od prvního čtvrtletí roku 2020. Tehdy ale firmy během pandemie koronaviru řešily, zda mají pokračovat v činnosti, nebo zavřít krám – jejich výsledky byly v té době až druhořadé.

Jinak řečeno, evropské firmy za sebou mají extrémně nepodařenou výsledkovou sezónu. I proto řada evropských firem sahá k tomu, co na starém kontinentu není v posledních letech až tak obvyklé – objevují se programy odkupu vlastních akcií. Evropské firmy dosud obvykle lákaly investory na pravidelné výplaty dividend. Nové programy si představme tak, že firma nabídne investorům zpětný odkup vlastních akcií. Tím ve výsledku omezí jejich počet k volnému prodeji, a to pak obvykle zvýší jejich cenu na trhu. Ani to ale ze dne na den nevylepší ziskovost evropských firem.

Důvodem je, že ekonomika EU se ve čtvrtém čtvrtletí jen těsně vyhnula technické recesi – ta označuje dvě čtvrtletí hospodářského poklesu za sebou. Ve třetím čtvrtletí HDP proti předchozím třem měsícům klesl o 0,1 procenta, ve čtvrtém čtvrtletí však o 0,1 procenta vzrostl. V Evropě tedy máme situaci, že ekonomika prakticky přešlapuje na místě. Regulace, zelenost a socialismus už evropský růst udusili.

Markéta Šichtařová