Český prezident Petr Pavel se svými výroky na adresu Roberta Fica zařadil po bok českých politiků, kteří bezprecedentně zasáhli do prezidentských voleb ve Slovenské republice.
U příležitosti 1. výročí svého působení ve funkci hlavy státu poskytl Petr Pavel rozhovor České televizi. Rozhovor se postupně dostal do části, kterou redaktor zahájil prosbou. „Prosím jednu větu, pane prezidente. První větu, která vás napadne, když řeknu následující jména.“
Pavel nejprve vyjádřil zjevné sympatie k Petru Fialovi a nelibost k lídrovi opozice Andreji Babišovi. Přes jména české scény se redaktor dostal ke jménům současné mezinárodní scény. Po amerických prezidentských kandidátech, u nichž Petr Pavel vyjádřil obavy z Donalda Trumpa, z úst redaktora nečekaně zaznělo: "Další jméno - Robert Fico?".
A Peter Pavel okamžitě zareagoval: "Zklamání. Nejen pro mne, ale myslím, že i pro mnoho Slováků." Své zklamání dále nerozváděl. Pojďme se na toto "zklamání" podívat blíže.
Exkluzivní rozhovor Petra Hájka s předsedou PRO Jindřichem Rajchlem uvede PPTV již ve čtvrtek 14. 3. 2024 od 18:00.
Zklamán může být z někoho jen ten, kdo s nějakou osobou spojuje určitá očekávání a tato očekávání daná osoba nenaplní. Platí to i pro Roberta Fica, premiéra 4. vlády Smeru, ve vztahu ke Slovákům, jeho voličům? Protože je mohl zklamat až po volbách. Jenže oni od něho něco očekávají. Porovnáme-li sliby, které dával v předvolební kampani s tím, jak se chová po volbách, rozhodně není zklamáním pro voliče Smeru ani pro celou vládní koalici.
Podle očekávání se tvrdě postavil proti nelegální imigraci, zafixoval ceny energií pro domácnosti, pomohl s hypotékami dlužníkům, kterým po refixaci drasticky vzrostly měsíční splátky, odstavil Čurilovce, poslal do historie Lipšicův úřad speciálního prokurátora, zahájil vyšetřování pochybení minulé vlády při managementu pandemie, zastavil několik korupčních dotačních programů ve prospěch politických nevládních organizací a dokončuje legislativní úpravy, které mají zviditelnit RTVS.
A to uplynulo jen něco málo přes 100 dní od jeho nástupu k moci.
A co je to nejdůležitější, co Tuskovi, Macronovi, Fialovi a Pavlovi nedává spát? Vláda Roberta Fica se v souvislosti s válkou na Ukrajině stala hlasem míru doma i v zahraničí. Odmítla se připojit ke koalici těch, kteří chtějí konflikt eskalovat na vyšší úroveň.
To není zklamání pro mnoho Slováků. Pokud by Slováci mohli Robertu Ficovi něco vytknout, pak je to podpora obranného průmyslu z rozpočtu ministerstva obrany částkou 100 milionů na výrobu munice pro Ukrajinu, přestože předvolební slib zněl, že stát bude za Fica poskytovat Ukrajině pouze humanitární pomoc.
Některé možná překvapilo i spojení zákona o zrušení Úřadu speciální prokuratury a zákona upravujícího trestní sazby a promlčecí lhůty do jednoho balíku, což vyvolalo na slovenské politické scéně před prezidentskými volbami zbytečné vášně a dodalo energii opozici.
Naopak na Slovensku a v jeho nejbližším okolí existuje mnoho příkladů, kdy voliči zažili zklamání ze svých zvolených zástupců, neboť jejich předvolební sliby (a tedy očekávání voličů) se rozcházely s jejich činy bezprostředně po nástupu k moci.
Na Slovensku se zklamáním pro své voliče stal Igor Matovič a jeho strana OĽaNO. Na začátku volebního období měl ústavní většinu. Mohl tedy ze Slovenska udělat ráj na zemi. Před volbami sliboval, že zprovozní referendum, dá více moci do rukou občanů a změní volební systém.
Výsledek? Funkční období zvolených zástupců už nelze z vůle občanů předčasně ukončit. Kromě toho se Igoru Matovićovi podařilo ústavně zabetonovat současný volební systém s jedním volebním obvodem. Nemluvě o tom, že oslabil Ústavní soud ve vztahu k posuzování zákonů z hlediska jejich souladu s Ústavou.
Také voliči Giorgie Meloniové mohou být zklamáni. Svými plamennými proitalskými projevy se vypracovala z pozice servírky až do čela strany Bratři Itálie. Po drtivém vítězství ve volbách v roce 2022 v koalici se stranami Liga bývalého ministra vnitra Mattea Salviniho - a Forza Italia, kterou vedl bývalý italský premiér Silvio Berlusconi, se stala italskou premiérkou.
Nejen Italové od ní očekávali, že se stane silným hlasem hrdé a svobodné Evropy suverénních států, které mohou spolupracovat na vzájemné bezpečnosti a prosperitě. Liberálové v EU měli z jejího vzestupu preferencí panickou hrůzu, protože měla být italským Trumpem. Její radikální pravicové nastavení je děsilo.
Slíbila, že Itálie bude na prvním místě. Její voliči očekávali, že v souladu se svými předvolebními sliby potlačí nelegální přistěhovalectví. Její antiglobalismus a odpor k federalizaci EU z doby před volbami se rozplynuly, jakmile se zavřely volební místnosti a sečetly hlasy. Ta, která volala po zlepšení vztahů s Ruskem, se po ruské invazi na Ukrajinu stala jedním z největších výrobců zbraní, vojenskou podporovatelkou Zelenského režimu, obdivovatelkou závazků vůči NATO a evropské federalizaci a stabilním partnerem Bidenovy Ameriky.
Po přijetí Paktu EU o migraci se také rozloučila s tvrdými opatřeními proti nelegální migraci. Lze to nazvat jinak než povolebním podvodem a zklamáním pro její voliče?
Stejné zklamání zažili občané České republiky s Petrem Pavlem. Zejména důchodci. Když český prezident začal ihned jednat v rozporu se svým prezidentským slibem "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu dodržovat její ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí."
Místo toho pomohl Fialově vládě v rozkrádání důchodů, když loni v létě, necelý půlrok po svém zvolení hlavou státu, podepsal novelu zákona o zpětném snížení valorizace důchodů zničených inflací.
K řadě zklamaných mohou přibýt další obyvatelé Donbasu a Luhanska, ale také Francouzi, Němci a Rusové. To když se z úst Angely Merkelové dozvěděli, že Minské dohody podepsané v roce 2015 o mírovém urovnání občanské války na Ukrajině, které jménem Ukrajiny sponzorovalo Německo a Francie, byly jen koupeným časem k vyzbrojení kyjevského režimu pro válku s Ruskem.
Mezi rozčarované můžeme zařadit i ruský lid, s nímž Západ nepočítal při vytváření kolektivní bezpečnosti v Evropě po rozpadu Sovětského svazu a rozpuštění Varšavské smlouvy. Západ nevyužil bezprecedentní moc, kterou získal, k vybudování trvalého míru a prosperity pro všechny v Evropě. Naopak.
Od konce studené války jsou Rusové pro vyspělý Západ jen mužiky s jadernými kufříky. Proto hrozba a nepřítel číslo 1. Dvakrát Vladimir Putin navrhoval vstup Uské federace do NATO a dvakrát byl odmítnut. Rusko v mírovém plánu Západu nefiguruje.
Při čtení článků I a II smlouvy o NATO mohou občané všech členských států zažít zklamání. Je z nich zřejmé, že na papíře je NATO mírový projekt:
Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě Organizace spojených národů, řešit všechny mezinárodní spory, do nichž mohou být zapojeny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli Organizace spojených národů.
Strany přispívají k dalšímu rozvoji mírových a přátelských mezinárodních vztahů posilováním svých svobodných institucí, lepším pochopením zásad, na nichž jsou tyto instituce založeny, a podporou podmínek stability a blahobytu. Budou usilovat o odstranění rozporů ve své mezinárodní hospodářské politice a budou podporovat hospodářskou spolupráci mezi některou z nich nebo mezi všemi.
Kdy se toto nastavení změnilo bez souhlasu občanů? Co z tohoto mírového projektu zbylo?
Bombardováním Jugoslávie a násilným odtržením Kosova zahodil Západ mezinárodní právo do koše. V tu chvíli přestal být jeho garantem, a nemůže již vyžadovat jeho dodržování od ostatních.
Jedno z největších zklamání zažili voliči Volodymyra Zelenského, komika, který se z hlavní postavy seriálu Sluha národa stal šéfem stejnojmenné politické strany, jež vyhrála prezidentské volby na Ukrajině. Zelenskyj před volbami slíbil ukončení takzvané protiteroristické operace (ATO) - ve skutečnosti vražedné mise popřevratové junty proti ruskojazyčnému obyvatelstvu na východě Ukrajiny, kterou zahájil Petro Porošenko již v roce 2014.
Stejně tak uvedení minských dohod z roku 2015 do života. Na stole byla rovněž neutralita Ukrajiny. To vše mělo přinést Ukrajině mír.
A co následovalo po volebním vítězství? Voliči zapomněli na minské dohody, budoucnost Ukrajiny je v EU a NATO, vrátím Ukrajinu do hranic před euromajdanem. K čemu tento obrat Ukrajinu dovedl, vidíme dnes.
Pane Pavle, a vy všichni politici v České republice, kteří se stejně jako slovenská "bruselská" opozice nemůžete smířit s výsledky parlamentních voleb na Slovensku, přestaňte se vměšovat do vnitřních záležitostí suverénní Slovenské republiky!
Pryč jsou doby, kdy Česká republika byla naším starším bratrem s chronickou ambicí Slováky poučovat. Slováci respektují vývoj v České republice, vy respektujte vývoj na Slovensku.
Věřte, že voliči Smeru nejsou zklamaní. Nechte to na nich. Pokud je Fico a jeho Smer zklame, vystaví mu po 4 letech účet.
A Češi zase vám.