14. 3. 2024
Tisk článku
Jindřich Kulhavý konstatuje, že "oslavy" naší čtvrtstoleté přítomnosti v alianci, do níž nás politici vtáhli, aniž se zeptali občanů, ukázaly, že jestli musíme s něčím bojovat, pak jsou to životní zájmy naší vlasti, jež jsou v přímém rozporu s kolaborantskou Fialovou vládou a "apeňáckým" pražským Hradem NATO
V rámci ,,oslav“ 25. výročí vstupu České republiky do NATO si vláda a prezident uspořádali v Praze konference. Rozdávaly se metály a vyznamenání. Jedno zbylo i na amerického válečníka exprezidenta Billa Clintona, se kterým se svého času pobratřil i fanoušek humanitárního bombardování Srbska Václav Havel.
Stíhačky (zatím jen ty švédské) oslavně přeletěly Prahou. Usměvavý sovětsko-americký generálprezident Pavel byl ve svém živlu, protože se dostavili i jeho bývalí kolegové z vedení NATO. Co si z toho máme vzít?
Vzhledem k tomu, že NATO je aliance států podřízených zájmům USA, které jsou v nějaké válce nepřetržitě a pouze střídají lokace svých četnických jednotek, je čirý protimluv považovat Severoatlantickou alianci za záruku míru. Tím spíš, že se stále rozšiřuje a obětí jejímu přibližování k ruským hranicím se stala i Česká republika (a nově Finsko a Švédsko, dosud neutrální státy).
Američané se pokoušejí přidružit i Ukrajinu. Před nedávnem přizvali bývalé sovětské republiky z Pobaltí, a tím obsadili část hranic s Ruskou federací. Obklíčili i ruský Kaliningrad (Přemyslem Otakarem II. založený Královec). Ukrajina je však pro ně strategicky ještě důležitější, protože by se tím podařilo získat dlouhou společnou hranici a dosáhnout odříznutí Russké federace od Černého, respektive Středozemního moře.
Exkluzivní rozhovor Petra Hájka s předsedou PRO Jindřichem Rajchlem uvede PPTV již zítra, ve čtvrtek 14. 3. 2024 od 18:00.
Jenže vlhký sen Washingtonu, který stál již astronomický počet peněz i životů ukrajinských vojáků a rozdělil Ukrajinu, pomalu končí. Rusové reálně schopní rozmetat bývalou svazovou republiku na kousky během pár hodin, projevují s ohledem na civilisty stále ještě značnou zdrženlivost. Oázkou zůstává dokdy.
Slet milovníků války v Praze dal příležitost vyniknout i našim válečným štváčům. Po delší době excelovala opět Pekarová Adamová (TOP 09), která mohla vypustit zase nějaké "černé perly". I Černochová (ODS) se tetelila blahem a oživovala své teorie o potřebě zaútočit na Rusko. Spor o znalostech zákonitostí zahraniční politiky bublá mezi matadorem Babišem a babydiplomatem z Pirátsva Lipavským. Hádají se, kdo má rád Rusy méně.
Babiš operuje Vrběticemi a (jeho) následným vypovězením ruských diplomatů na základě nesmyslných obvinění, která se dosud neprokázala. Lipavský zase pro změnu získal dojem, že za dva roky sezení v historicky nejhorší a nejméně úspěšné vládě škodící naší zemi, získal praxi v diplomacii a stal se jejím váženým lídrem.
Přitom tvrdit o sobě po dvou letech vedení ministerstva zahraničí, navíc vzhledem k nulovému vzdělání a schopnostem neoprávněném, že rozumí zahraniční politice, je podobné, jako se po čerstvě získaném řidičském průkazu cítit mistrem světa Formule 1. A podobně lze vnímat i většinu členů naší amatérské vlády. Takže každá podobná seance, jako je konference NATO v Praze, zavání mezinárodní ostudou a útratou, na kterou nemáme.
Vladimír Putin se musí spokojeně usmívat. Velmi dobře ví, že se mu kromě jiného mistrovsky podařilo již téměř odzbrojit státy Evropské unie, jejichž šrot likviduje na Ukrajině. Zdokonalil válečné umění své armády praktickými zkušenostmi, aniž by na frontu musel poslat to nejlepší, co má. Neumožnil Spojeným státům otestovat schopnosti Ruska ani veškerý arzenál, který má v zásobě. A současně bez ekonomického propadu dokázal nastartovat průmysl do válečného módu pro případ většího konfliktu, kterým Západ hystericky vyhrožuje.
Vývojáři na celém světě si lámou hlavu nad tím, co už Rusové vyrábějí a co ještě vbrzy vyrábět budou. Vzhledem k tomu, že vlastní mnoho globálně použitelných zbraní s možností odpálení třeba ze skrytých sil kdesi na Sibiři, mají vskutku široký rádius. Doufání Američanů, že se i případná další světová válka odehraje mimo jejich území, je zjevně lichá.
Ostatně když kdysi Japonci srovnali Pearl Harbor se zemí, dotklo se to Spojených států více než velká část bojů v Evropě. Jak by se asi tvářili, kdyby jim 400 kilometrů do hloubky spláchla pobřeží vlna způsobená podmořskou jadernou náloží? Nebo kdyby většinu velkých měst navštívilo několik úderných raket? Na ochutnávku vlastní medicíny evidentně moc chuti nemají.
Dost teorií. Ty nechme válečným stratégům. My normální lidé si přejeme mír a klid. Jestliže nemocný západní svět potřebuje nějaký restart, mělo by se začít uzemněním "liberálního" násilí, ukončením Green Dealu a návratem k selskému rozumu. Válčit chtějí jen pošahanci, kteří by na tom profitovali: gauneři bez úcty k životu, exponenti onoho falešného liberalismu.
Konference NATO v Praze byla právě proto jen prmitivní harašení zbraněmi. A oslava našeho vstupu do toho nebezpečného paktu připomínkou, že většina Čechů by z něj radši už dávno rychle vystoupila.
Chování české vlády, myši, která řve, totiž současně maluje na Prahu terč. Naše země by byla mezi prvními, které by kvůli Fialovi & spol. (včetně Babiše) dostaly exemplárně vyprášeno. I kdyby byli Rusové naším nepřítelem, což nejsou, a Američané nezištným přítelem, což už vůbec nejsou, umírali by za americké zájmy Češi, Moravané a Slezané. A to málokdo z nich chce. Většina zcela přirozeně touží po klidu a mírové prosperitě země.
Jen se znovu při této příležitosti ukázalo, jak naléhavé je začít s očistou zdegenerované politické scény. Tu současnou - směs kolaborantství, šílených ideologií, korupce, amatérství a trapnosti - je třeba vymést jako Augiášův chlév, a začít od začátku. Pokud bojovat, pak nikoli válka proti Rusku, ale celoevropská revoluce rukojmí současných politických "elit" je potřeba.
Dokonce už i Němci (mlčení našich médií korporátních médií to nezmění) zřetelně povstávají. My jsme zatím měli jednu hromadu hnoje před Strakovkou oceněnou na 350 000 korun pokuty. To nás nespasí.
Nemůžeme na nikoho čekat. Musíme si sami udělat pořádek doma, a poté i v zahraničních vztazích. Jejich rekonstrukce je naším životním zájmem - na rozdíl od toho, co nabízí NATO. Už nebude stačit někde ubrat, jinde přidat.
Pokud nám "oslavy" NATO něco naléhavě připomněly, pak to, že je nejvyšší čas mít zase českou nikoli ukrajinskou vládu.