„Ať, prší, ať prší! Smyj mi šupiny z očí!“ Předpověděla anglická hymna konec křesťanství? A kdo je Rain man, kterého oslavuje hudební průmysl? (videa). „Islámské konexe“ – velmi doporučené video

Anglie nemá svou oficiální hymnu a používá britskou God Save the Queen. Přesto britské hymně při mnoha příležitostech konkuruje anglická národní píseň Jeruzalém, o které bylo zvažováno, že se stane i britskou oficiální hymnou.

Ač se tak nestalo, přesto například na svatbě prince Williama či při zahájení letních Olympijských her v Londýně byla jako hymna zpívána právě píseň Jeruzalém. Je přinejmenším zvláštní, že Anglie si jako národní píseň a hymnu zvolila oslavu Jeruzaléma a zvláštní je celý její text, ozvláštněný navíc i touto video podobou:

A zde je český překlad textu:

A chodily ty šlépěje za dávných časů

po zelených horách v Anglii?

Byl svatý boží beránek

Viděn na pěkných pastvinách v Anglii?

A klid božský

Zářil na našem zamlženém kopci?

Byl tu postavený Jeruzalém

V Anglii, v zelené a příjemné zemi?

At prší

At prší

Umyj šupiny z mých očí

At prší

At prší

Dovol mi znovu vidět..

Přines mi můj luk z hořícího zlata

Přines mi mé šípy touhy

Nebudu spát dokud se mraky nerozvinou

Přines mi můj ohnivý vůz

At prší

At prší

Slzy krve padají z nebe

At prší

At prší

Umyj mě čistě znovu…

Ze zamrzlých vod

Znovu vystoupí král

Se dvěma slunci na obloze..

Neustanu s duševním bojem

ani neusnu s mečem v dlani

Až vybudujeme Jeruzalém

V Anglii, v zelené a příjemné zemi

At prší

At prší

Slzy krve padají z nebe

At prší

At prší

Umyj mě čistě znovu…

Vidět zářící věže citadely

Král a královna budou přebývat

V našich srdcích…

Může zde být znovu postavený Jeruzalém

V tomto všedním čase, v zemi strachu?

V Jeruzalémě, kde grál zůstane

Jdi do světla a rozpusť řetězy

Jeruzalém…

Tady je její tajné místo

Od té doby přichází dále do kostelů v potěšení

Zde je její pohár, naplněný jedy

V těchto hrozných závojích

A zde, její šarlatový závoj, tkaný v moru a válce

Tady je Jeruzalém, vázaný v poutech

V různosti jako Babylon…

Píseň hovoří o „beránku božím“, tzn. o Ježíši, zároveň ale volá po dešti, který smyje šupiny z očí (šupina, symbol křesťanství) a k tomu oslavuje Babylon a krále a královnu (!) jako „dvě Slunce“.

Kdo je autor William Blake

Autorem textu písně Jeruzalém je anglický malíř, rytec a básník William Blake, který žil v letech 1757-1827. Mezi jeho díla m.j. patří tato:

• 
  Příběh o Josefovi: Josefovi bratři prosí Josefa za odpuštění – ~1785 – The Fitzwilliam Museum, Cambridge
  


• Písně nevinnosti: Ztracené dítě – 1789 – National Gallery of Victoria, Melbourne


• Sňatek nebe s peklem (List 10: Přísloví o pekle) – 1790–1794


• Evropa: Proroctví (List 1: Frontispis) – 1794 – Glasgow University Library, Glasgow, Velká Británie (Skotsko)


• Vidění dcer Albionu (List 1: Frontispis) – 1795–1796 – Tate Gallery, Londýn


• Newton – 1795 – Tate Gallery, Londýn


• 
  Číslo bestie je 666 ~1805 – The Rosenbach Museum and Library, Filadelfie

William Blake na portrétu od Thomase Philipse (1807)

Už krátký výběr z jeho tvorby o mnohém napovídá, ale pojďme dál k básni Jeruzalém. Text pochází z roku 1821, ale původně je to ilustrovaná báseň, která je poslední v cyklu, který  Blake nazval Proroctvím. Umělec, žijící těsně na hraně chudoby, tyto práce nejdříve za pomoci manželky vyryl na kovové desky. Jeruzalém je autorovým zakončením ikonografického období a je jeho konečnou rytinou Proroctví. Závěrečným obrazem jsou tři postavy zednářské ikonografie, zobrazované v celém Blakeově díle:

Tři postavy, se Sluncem na levé straně, Měsícem na pravé straně a postavou s kružítkem uprostřed představují totéž, co představuje zednářská architektura, ve které jde o spojení Slunce a Měsíce stejně, jako to představují sloupy Jákim a Boaz od dob Babylona přes Egypt a Izraelity. Hradba symbolizuje hada, jehož hlavu střídavě ovládá (zašlapuje?) jedna či druhá strana (Slunce, mužský princip, či Luna, ženský princip), zatímco „architekt“ s kladivem a „kompasem“ v ruce určuje jejich sílu i směr, resp. usiluje o jejich sjednocení (pozn.: v současnosti je Sluncem-Jang Západ a Měsícem-Jin Východ).

Sloupy Jákim, Boaz a uprostřed „architekt“ (téze-antitéze-syntéza), jak je zobrazil i William Blake  

Sloupy Šalamounova chrámu

Další ilustrace Wiliama Blakea k básni Jeruzalém. Jak to myslel (Kristus a Antikrist?), je těžké soudit, ale text je oblíbený u ateistů a socialistů a na svatbě prince Williama jej zpívala i britská královna (video) 

Co znamená déšť a kdo je Rain man

Déšť má velkou spoustu významů a jedním z nich je víra. Jinak řečeno – víra je to, co k nám přichází z Nebe. V textu básně-písně Jeruzalém je volání „Ať prší, ať prší“. Dále je v něm volání po umytí „šupin z očí“, resp. volání po novém umytí („umyj mě znova“). Píseň vznikla cca za 50 let po Francouzské a Americké revoluci a v době, kdy téměř už tři století na území Anglie existovala Rosslynská kaple. Ta kromě toho, že je celá zednářsko-templářská, ve svém půdorysu vším kopíruje Šalamounův chrám. Neměla se snad v té době stát novým Jeruzalémem a nejsou báseň a obrazy Davida Blakea právě o tom?

Není jeho proroctví dále o tom, že obzvláště Francouzská revoluce je začátkem konce křesťanství a že s ní přichází „déšť“, který „smyje šupiny“ (ryba jako symbol křesťanství)? A o čem je oslava Babylonu (budova Evropská unie je přesnou kopií této stavby)? Má přijít déšť na způsob Sodomy-Gomory? A dvě Slunce na obloze jako král a královna – není to spojení Slunce (Západu) a Luny (Východu), resp. smíchání křesťanství (sluneční svatozář Krista a princip Jang) a islámu (půlměsíc a princip Jin)?  A není satanismus ve skutečnosti jen spojovacím prvkem staletími se udržujícího „architekta“, jak to ukazují sloupy Jákim a Boaz?

Každopádně – jestli anglická hymna opěvuje déšť a vzývá nový, pak hudební průmysl už dlouho volá po ochranném deštníku před dosavadním „deštěm“ (vírou) a zároveň volá po novém „Rain manovi“ (novém náboženství?).

Hudební průmysl – pokračování anglické hymny ?

Existuje série videí, týkající se hudebního průmyslu a jeho „konspiračních“ vysvětlení, včetně smrti Michaela Jacksona. Vůči těmto videím jsem byla až do nedávna velmi skeptická, přesněji – můj skepticismus trval do doby, než na okultistickém zahajovacím ceremoniálu LOH v Londýně v roce 2012 hned v úvodu zazněla zmiňovaná anglická hymna Jeruzalém. A jak dění pokročilo a v Evropě se pracuje na smísení dvou náboženství (likvidace křesťanství islámem, jinak řečeno: „smyj mi šupiny z očí“),  videa „Odhalení hudebního průmyslu“ už tak konspiračně nevyznívají. A texty o deštníku (ambrela) a Rain manovi (Muži deště) možná stojí za větší pozornost, než jak jsem si dříve myslela.

(Za pozornost stojí části 7-9 o Michaelu Jacksonovi, kde m.j. ničí symboly NWO, a s nimi datum „25.“ kdy „náhodou“ hvězdy pop music záhadně umírají).

Velmi doporučené video

Ale abych se vrátila k neoficiální anglické hymně Jeruzalém a k tomu, co se zcela pragmaticky děje v Evropě a to je přistěhovalecká politika. Všimněte si u videí o hudebním průmyslu v části „2“ symbolů v čase 03:51-04:06 – vidíte tam ten symbol islámu, tzn. půlměsíc a hvězdu? Přesně o tomto symbolu totiž hovoří dr. Veith v přednášce, kterou velmi, velmi doporučuji a která je na téma „Islámské konexe“:

Dr. Veith v této přednášce ve velkém hovoří právě o symbolu půlměsíce a v této souvislosti o kněžce, která má nahradit Ježíše. Při vší úctě ke všemu, co Dr. Veith zná a čím mě velmi obohacuje, s tím půlměsícem se mýlí. Půlměsíc, to je obraz Venuše-Luciferky, který ze Země vidíme při jejím přechodu přes Slunce. Naposledy se tak stalo v roce 2012 (v roce, kdy na okultních OH v Londýně zazněla hymna Jeruzalém ) a kdy Venuše uzavřela svůj veliký cyklus, započatý právě v době Francouzské revoluce, po kterém se všechno další iluminátské dění naplno rozjelo (a v těchto souvislostech nemohu nedodat, že Rusko mnohem více, než Krista, uznává Bohorodičku Pannu Marii).

Ve fázi tzv. novoluní, má Venuše místo běžného prstence jen „růžky“ a tvoří „půlměsíc“, za kterým je Slunce

A co chci tím vším říci? Že jestli se GP řídí něčím, co je schopno jej přesáhnout, pak je to nebeská symbolika. Od dob Babylonu a Egypta se na tom nic nezměnilo a ve finále je i on jen obyčejným pozemským tvorem, obávajícím se Nového Věku, pouze žijící v představě, že znalost nebeské symboliky jej ochrání. Což je asi totéž, jako když předpotopní kultura (v polovině cyklu, tzn. kolem 13. tisíciletí před naším letopočtem, kam je datována Atlantita a tání ledovců) věřila, že jí se nemůže nic stát a možná dokonce totéž, jako když záhadně zmizeli neandertálci (na konci předchozího a začátku nového, našeho 26 tisíc let trvajícího cyklu), kteří zřejmě nechápali, že končí proto, aby začalo nové kolo vývojové (DNA?) spirály lidstva.

PS: Náhledový obrázek – jeho autorem je William Blake a interpret hymny Jeruzalém Bruce Dickinson jej použil pro jedno ze svých alb. 

Související: zde, zde  

– Pozorovatelka –  19.9.2015

Připomenutí: Do konce měsíce zbývá 11 dnů a na provoz Aeronetu chybí vybrat cca 48% potřebné částky. Všem, kteří jakoukoliv částkou přispěli a přispějí, velmi děkujeme.