Slovensko se stalo politickou laboratoří pro západní část našeho někdejšího společného státu. Předchází osudy České republiky přímo dokonale. Kuciakovským Majdanem se sorosovcům na Slovensku podařilo odstranit Bruselu nepohodlnou vládu Roberta Fica, a dosadit do premiérského křesla neschopného (a proto všehoschopného) somnambula Igoa Matoviče (v jiném temperamentu kopie Petra Fialy). A na Bratislavský hrad pak instalovat do té doby neznámou Sorosovu lioutku Zuzanu Čaputovou.
Podle stejného scénáře. to pak provedli v České republice. Jen s malými odchylkami: Místo Majdanu přišla neslýchaná změna volebních pravidel ústavním soudem. A burácivá antibabišovská mediální a justiční manipulace (Čapí hnízdo atd.) pak vynesla na Pražský hrad Čaputovou v kalhotách (ještě navíc v kalhotách od uniformy generála NATO). Zapřisáhlým "antikomunistům" Kavárny náhle jako zázrakdem jeho minulost komunistického rozvědčíka nevadila, protože co chce zámořský Velký Bratr, je pro ně zákonem.
Slovensko obyčejných lidí nyní "malým bratrům" na západní hranici předvedlo, jak se dělá reparát. Volební vítězství Roberta Fica a jeho opětovné usednutí do premiérského křesla ukázalo, že moc bruselsko-washingtonských korporátních médií není nepřekonatelná. Tedy pokud se vlastenecké síly spojí s dalšími: S odpůrci války Západu proti Rusku na Ukrajině a s mlčící většinou, která chce zpátky "normální" svět.
Totéž se nyní může stát při "deinstalaci" sorosovských loutek z Bratislavského hradu. Proto je velmi důležité dění na Slovensku dál pečlivě sledovat a analyzovat. První kolo prezidentských voleb přineslo vewdení "čaputovského klonu" - bývalého ministra zahraničí Ivan Korčoka, věrnýého vazala Bruselu a Washingtonu. Do druhého kola s ním postoupil "Ficův" kandidát Peter Pellegrini. Korčok získal 42 procent, Pellegrinimu dalo hlas 37 procent voličů.
Česká i slovenská korporátní média jásají - ale vědí, že tak činí předčasně. Korčok je jediný kandidát slovenské bruselsko-washingtonské kavárny, která nedávno - v osobě opět "monopolního" Michala Šimečky (Progresivné Slovensko) - prohrála všeobecné volby. Pellegrini nezískal zdaleka všechny hlasy na "Ficově straně barikády", protože v prvním kole došlo k jejich rozdrobení. Jak dopadne kolo druhé? Dosti přesně to analyzuje slovenský publicista René Števánka:
Ivan Korčok převálcoval v 1. kole prezidentských voleb Pellegriniho. Jste překvapení? Já ne. Průzkumy před volbami naznačovaly trend nárůstu preferencí Ivana Korčoka, zatímco preferece Pellegriniho stagnovaly. Rozdíl lze připsat i faktu, že zatímco Ivan Korčok od vstupu do prezidentské kampaně své voliče mobilizoval, Pellegrini v podstatě žádnou kampaň nedělal.
Protiproud TV v pondělí 25. 3. 2023 od 18:00 vysílá v přímém přenosu pravidelnou poradu šéfredaktora Protiproudu s "tvrdým jádrem" nepodvolených - tentokrát o to důležitější, že jen několik hodin po teroristickém útoku v Moskvě a Rajchlově /PRO) sobotní demonstraci na Václaváku
Své názory, úvahy či dotazy posílejte předem do redakční pošty, nebo chatujte - ale jen do 17:00, tedy hodinu před zahájením vysílání. Pro vzájemné reakce přítomných na Tea party bude chat samozřejmě v provozu i během vysílání
Do druhého kola prošel mlčením. Naplno využil ústavní funkci, kterou zastává od nástupu současné vlády. Z titulu funkce Předsedy parlamentu (národní rady SR) mu na postup do 2. kola stačilo plnit program druhé nejvýše postavené osoby ve státě. Jako prezidentský kandidát Směru a Hlasu nemusel dělat nic. Pozitivní kampaň mu zajistilo plnění povinností ústavního činitele a negativní mu držela v permanenci korporátní oligarchická média. Jelikož se jeho protikandidát vyhraňoval hlavně vůči němu, ve veřejném prostoru rezonovala před volbami jen dvě jména: Ivan Korčok a Peter Pellegrini.
Ani ze strany Ivana Korčoka to nebyl čestný souboj. Zneužil protivládní protesty pro vlastní kampaň. Toto obcházení zákona ustalo až po upozornění Transparency International. Jenže následně štafetu převzala pietní vzpomínka na zavražděného novináře. A ulici nakonec udrželo ve varu až do voleb představení zákona o transformaci veřejnoprávních médií z dílny ministerstva kultury.
Korčokův volič byl mobilizován do poslední chvíle ještě i v době volebního moratoria. Postaral se o to časopis „Týden“, který se dostal na pulty stánků 22.3.2024 v mimořádném vydání s mobilizačním titulkem „Pojďme volit“, kde na každé dvoustraně byla fotografie Ivana Korčoka. Na porušení moratoria upozornili Směráci Richard Glück a Jan Mažgút. Bohužel tato informace nepronikla za hranice jejich voličské bubliny.
Jak se počet zpracovaných hlasů statistickým úřadem začal přibližovat ke 100%, netrpělivě jsme očekávali tiskové konference postupujících kandidátů. Bezprostřední prohlášení naznačila, co od nich lze očekávat v kampani před 2. kolem. Jak chtějí mobilizovat, které voliče chtějí přetáhnout do svého tábora.
Nelze totiž zapomenout na zkušenost z prezidentských voleb 2019, kdy se do druhého kola probojovali Zuzana Čaputová a Maroš Šefčovič. Když Šefčovič předstoupil poprvé před novináře, a vyslovil památnou větu, že svou misi splnil. V tu chvíli bylo jasné, co bylo důvodem jeho prezidentské kandidatury: Zastavit Štěpána Harabina. A že už je dobojováno. Že Maroš Šefčovič prezidentem nebude, protože sám po tom netouží.
Přestože nic podobného z úst Pellegriniho nezaznělo, nejsem si jist, jestli Peter Pellegrini opravdu chce vyhrát. Na celkové vítězství nebude stačit, bude-li po vítězství prahnout jen jeho okolí. Ani to, že ho chce vidět v prezidentském paláci Robert Fico a jeho Smer. Ten má jasno v tom, že nechce v Grasalkovičově paláci Čaputovou v kalhotách. Nepotřebuje mít na Hradě otevřeného nepřítele. Touhou po vítězství však bude muset zahořet sám Pellegrini.
S výsledky 1. kola voleb mohou být spokojeni tak jako v roce 2019 globalisté. Ani jeden z postoupivších kandidátů do druhého kola nereprezentuje antiglobalististické síly. Ani jeden nebude stát v cestě jimi vytyčeným "světlým zítřkům digitální budoucnosti".
Na druhé straně 2. kolo může přinést zajímavý souboj, jelikož mají oba kandidáti hodnotově v podstatě stejně orientovaný elektorát. A v případě, že by Smer nevzkřísili diletant Matovič a nemohoucí Heger, soupeřil by Pelegrini a Korčok o stejné voliče. A není vůbec jisté, jestli by v takovém případě stáli proti sobě. Oba kandidáti se ostatně také poperou o maďarského voliče. Očekává se, že Forro doporučí volit Korčoka, Gyimesi bude lobbovat za Pellegriniho.
Otázkou 2. kola ale je, komu se podaří lépe pracovat s voličským táborem Štefana Harabina. Kandidáta národovců volilo v 1. kole 264 579 voličů. Bohužel sám Štefan Harabin nedokázal potlačit svou pověstnou ješitnost, aby po vyhlášení výsledků doporučil svým voličům dát ve druhém kole hlas Petru Pellegrinimu.
Na otázku o případné podpoře kandidáta ve druhém kole prezidentských voleb odpověděl Harabín vyhýbavě i přesto, že řekl „Moji voliči vědí, co mají dělat. Jsou to národně orientovaní voliči, u kterých je hlavní prioritou zachování státu, národní suverenity a míru“.
Pellegrini ztrácí před druhým kolem cca 100 000 hlasů. Takže potřebuje získat od něj alespoň polovinu. Ivan Korčok jistě neočekává, že v tomto koši zaloví.
Taktikou týmu kolem Ivana Korčoka však bude mediálně očernit jakoukoli snahu Pellegriniho ucházet se o hlasy národovců. Nebude to úplně bez šance. Po parlamentních volbách 2023 označili voliče Smeru za lůzu a fašisty. Stejnou nálepku mnohem snáze připnou na čelo voličům Štefana Harabina. Pokud chce Pellegrini mezi národovci podporu získat, musí toto riziko ustát. A musí počítat s tím, že mu tuto snahu korporátní média pořádně osladí…
Na druhé straně lze očekávat, že se budou snažit odradit voliče Harabina od účasti ve 2. kole. Budou se je snažit přesvědčit, že už nemají kandidáta, a že je pro ně proto lepší zůstat doma. Navíc - stejně jako v roce 2019 -budme slyšet zpochybňování pravomocí prezidenta SR, že "je to jen takový ceremoniář". Po šílených zkušenostech se Zuzanou Čaputovou však víme, že tomu tak není. Že se Ivan Korčok netají tím, že se nechystá být jen ceremoniálem, ale hodlá Slovensko v zahraničí zastupovat naplno, jsme psali zde.
V prvním kole se obvykle volí pro někoho. Ve druhém kole Proti nějomu, tedy takzvaně menší zlo. Přestože hodnotově není významný rozdíl mezi postupujícími z prvního kola, pro národně orientovaného voliče Štefana Harabina představuje Peter Pellegrini výrazně menší zlo. Proto by měl jejich hlasy získat on.
Jenže nestačí jen to, aby národovci věděli, kdo je jejich kandidát pro 2. kolo. Především Pellegrini musí před druhým kolem ukázat, že o jejich hlas stojí. Že chce být i jejich prezidentem.
Dokáže to?