Když jsme před více než třiceti lety prožívali revoluci, přáli jsme si stát se součástí západu. Západní svět pro nás představoval vzor. Něco se ovšem zvrtlo.

Evropa dnes jako celek uvadá, česká ekonomika neprosperuje. Naše konkurenceschopnost prudce klesá. Veřejné finance vykazují hluboké deficity. O důchodovém systému je známo, že je ve stávající podobě dlouhodobě neudržitelný. Zaměstnanci si stěžují na nedostupné ceny bytů, předražené energie i potraviny. Podnikatelé si stěžují na rostoucí regulaci a zhoršování podmínek pro podnikání. Průmyslníci si stěžují na klesající konkurenceschopnost. Poskytovatelé služeb si stěžují na rostoucí kontroly, byrokracii, omezování. Zemědělci si stěžují na regulaci a neúnosnost evropské zemědělské politiky. Důchodci si stěžují na nedostatečnou valorizaci penzí. Dlužníci si stěžují na podmínky v bankách. Všichni společně si stěžují na vysoké daně, přeregulovanost, nespravedlnost v poskytování dotací.

Nenajdeme skupinu, která by byla s aktuálním ekonomickým vývojem spokojená. Frustrace ve společnosti roste. A to značí, že ekonomika nečelí jen několika málo chybám, ale prochází systémovým selháváním.

Příčinou tohoto systémového selhávání je, že dosud nebyla politickou reprezentací správně stanovena a formulována diagnóza. Bez diagnózy nelze účinně léčit. Správné pojmenování této diagnózy zní: Česká ekonomika je poškozená levicově progresivistickou ideologií označovanou jako ESG, jejímž nejviditelnějším projevem je Green Deal. Dalšími, méně viditelnými, ale srovnatelně ničivými projevy téhož, jsou například rostoucí regulace, přerozdělování majetku skrze dotace, genderová ideologie nebo woke politika firem, které místo toho, aby si hleděly prodeje zboží a služeb, se snaží progresivisticky vychovávat své zákazníky.

Nebudu říkat, co je příjemné na poslech, budu říkat pravdu, která bude bolet: Poškození ekonomiky je již tak velké, že ho nelze opravit pouhou změnou parametrů. Nelze vrátit prosperitu jakýmikoliv balíčky, přesunem dotací, změnou daní, novou regulací. Jediná cesta k prosperitě je nová ekonomická přeměna podobně jako přechod ze socialistické centrálně plánované ekonomiky na tržní v 90. letech. Nejde o nadsázku, protože míra přerozdělování již dosáhla poloviny HDP, tedy nenápadně jsme se opět stali z poloviny socialistickou ekonomikou. Právě odtud plynou všechny neefektivity, regulace, útoky na soukromý majetek i svobodu slova.

Až k nové přeměně ekonomiky nazraje čas a vůle lidí, budeme moci prožít ekonomický rozmach a euforii. Než čas nazraje a společnost si změnu vyžádá, lze při znalosti diagnózy projevy ideologie a ničení naší ekonomiky alespoň brzdit na základě 3 myšlenkových pilířů, které se vzájemně prolínají. Tyto pilíře jsou:

1. kategorické odmítnutí Green Dealu a celého ESG,
2. zachování české koruny,
3. odbourání dotací.

Všechna rozhodnutí ovlivňující ekonomiku musejí být v souladu s těmito pilíři. Pokud je dále rozpracujeme, dostaneme se k jednotlivým konkrétním bodům v jednotlivých hospodářských oblastech. Podstatou ekonomické přeměny není ani tolik zavádění nových opatření, jako především odbourávání již existujících chyb. Prosperita nevzniká tak, že dotujeme podnikání, ale tak, že podnikání nedusíme; proto je třeba regulace odstraňovat. Ačkoliv zatím čas nenazrál k zásadní přeměně, i tak lze při každém jednotlivém hlasování o každém jednotlivém zákonu následovat konkrétní cíle a vždy hlasovat v jejich prospěch:

• ESG a Green Deal

Progresivisticko-levicová ideologie, která ovládá Evropu a je nejlépe viditelná v podobě Green Dealu, je hlavní příčinou současného ekonomického zaostávání Evropy. Tato ideologie musí být kategoricky odmítnuta. To znamená odmítnutí zákazu spalovacích motorů, emisních norem, vypínání stabilních zdrojů elektřiny, odmítnutí rétoriky o „dezinformacích“, „dezolátech“, atd.

Musí být odmítnut zákaz spalovacích motorů. Naše průmyslové výrobky pomalu ztrácí ve světě konkurenceschopnost kvůli vysoké ceně, která je způsobena hlavně uměle zavedenými regulacemi a ekologickými požadavky, které musí být odbourány.

• Energetika

Musí být odmítnuty emisní povolenky, které prodražují energii. Musí skončit tlak na likvidaci tradičních zdrojů energie a jejich nahrazování výlučně obnovitelnými zdroji. Právě nedostatek tradičních zdrojů v kombinaci s emisními povolenkami jsou hlavním důvodem drahých energií.

• Služby a drobné podnikání

Drobné podnikání a poskytování služeb je stále obtížnější kvůli absurdním regulacím, kontrolám, hygienickým předpisům, ztěžování zaměstnávání zaměstnanců apod. Jakékoliv hlasování pro jakýkoliv zákon musí sledovat cíl odbourávání regulace.

• Finančnictví

Je nepřípustný stav, kdy banky místo toho, aby poskytovaly úvěry tomu, kdo má dobrý podnikatelský záměr, „vychovávají“ své klienty a odmítají poskytovat služby těm, kdo nejsou v souladu s ESG ideologií a Green Dealem. Občanům musí být zaručeno právo na hotovost. Nesmíme připustit zavedení CBDC – digitální měny centrální banky, která umožňuje sledování občanů na principu čínských sociálních kreditů.

• Česká koruna

Zachování české koruny je v zájmu České republiky, přijetí eura v jejím zájmu není. Naše měna musí být nástrojem dosažení prosperity, prosperita nesmí být obětována za účelem získání eura. Maastrichtská kritéria pro přijetí eura jsou definována eurozónou jako podmínky pro akceptování nové země. Ale případné rozhodnutí o přijetí eura musí sebevědomě vycházet především z našich vlastních zájmů.

• Měnová politika

Tisk nekrytých peněz, zejména eur, ale v menší míře i korun, je další součástí levicově progresivistické ideologie označované jako ESG. Tento tisk peněz stojí za inflací po roce 2021 stejně jako za nesmyslným zdražením bytů a znehodnocováním úspor občanů. Tisk peněz neprobíhá jen skrze centrální banku, ale i skrze zadlužení vlády. Každé hlasování musí být v souladu s požadavkem na zastavení tisku peněz.

• Veřejné finance

Problémem veřejných financí nejsou nedostatečné příjmy, ale přebytečné výdaje. Žádná služba, kterou stát poskytuje, není poskytována „zdarma“ – ve skutečnosti si ji platíme z našich daní. Nesmí tedy být hlasováno pro jakékoliv navýšení veřejných příjmů, ale musí být hlasováno pro snížení veřejných výdajů. Jediný přijatelný stav veřejných financí je vyrovnaný nebo přebytkový rozpočet. Dokud ho nebude dosaženo zásadní ekonomickou přeměnou, lze se tomuto stavu alespoň po krocích přibližovat.

• Politické neziskovky

Specifickou součástí veřejných financí jsou politické neziskovky. Je obrovský rozdíl na jedné straně mezi například spolkem obecních hasičů – a na druhé straně politickou neziskovkou. Jedná se o nikým nevolené neziskovky, které přesto prosazují politické cíle a jsou placené státem z našich daní. Je nepřípustné, aby si lidé ze svých daní platili spolky, které politicky indoktrinují naše děti levicově progresivistickou ideologií. Jejich financování musí být beze zbytku zrušeno.

Jsme již za bodem, ve kterém daně dusí ekonomiku. Zvyšování daní je již kontraproduktivní, každý pokus o zvýšení jen nafukuje šedou zónu a nevede k efektivnímu zvyšování výběru. Žádné hlasování nesmí podpořit zvýšení daní, cesta vede pouze směrem dolů.

• Financování důchodů

Není pravda, že na důchody nejsou peníze. Pokud bychom peníze, které jsou nyní vyhazovány na dotování ideologie ESG a Green Dealu, použili na důchody, problém by přestal existovat. Řešením důchodů je tedy zastavit financování těchto ideologií dotacemi. Až třetinu dnešních výdajů z rozpočtu lze ušetřit na dotacích. Dále nejlepší důchodovou reformou je bydlet ve vlastním, což je možné jedině skrze dostupné byty. A toho je možno docílit jedině skrze zastavení tisku peněz, který bydlení dramaticky zdražuje.

• Vyplácení důchodů

Ve světě, ve kterém centrální banky mohou neomezeně tisknout peníze, tím způsobovat inflaci a manipulovat s cenami aktiv, by bylo nesmírně nebezpečné založit důchodový systém především na fondech. Vláda by tím dostala bianko šek ke zneužití peněz ve fondech. Státní důchody musí být založeny na průběžném systému, v němž určité procento výdělku dětí je možné bez účasti státu a se souhlasem dítěte převést přímo rodičům a snížit o to odvody státu. Průběžný systém musí být doplněn individuálním investováním.

• Sociální politika

Nejlepší sociální politikou je mít snadný přístup k práci a pružný trh práce, čemuž brání bizarní regulace uvalené na zaměstnavatele. Jakékoliv hlasování tedy musí především usnadnit zaměstnávání lidí. Dále není pravdou, že na sociální politiku pro ty, kteří se o sebe prokazatelně nemohou postarat kvůli těžké životní situaci, nejsou peníze: Stačí zaprvé odmítnout ideologicky motivované dotace, zadruhé ušetřit na platech pro přebytečné státní byrokraty a zatřetí odmítnout sociální podporu pro migranty, kteří k nám nepřicházejí za prací, ale přicházejí za sociálními dávkami.

Dotace musí být odbourávány. A dokud neproběhne zásadní přeměna české ekonomiky, která dotace drasticky odbourá, alespoň každé hlasování musí být v souladu s požadavkem, aby dotace klesaly, anebo se alespoň nezvyšovaly. Dotace tvoří prakticky třetinu veřejných financí a jsou hlavní překážkou fungování zemědělství, průmyslu, anebo třeba příčinou nedostatku peněz na důchody.

• Státní zaměstnance

Byrokratický aparát státu musí být propuštěn. Nepotřebujeme si platit byrokratické úředníky. Je velký rozdíl na jedné straně například mezi soudci, policisty, vojáky – a na druhé straně například mezi byrokraty na ministerstvech vyplňujících tabulky pro přidělení dotací. Státních zaměstnanců musí být méně.

Pokud by vláda, zákonodárci, magistráty, zkrátka všichni ti, kdo mají moc rozhodovat, sledovali tyto principy, rozhodně bychom se středoevropským tygrem zatím ještě nastali – k tomu by bylo zapotřebí komplexní přeměny celé ekonomiky. Ale současně pokud bychom tyto principy sledovali, situace by se dál nezhoršovala, a až přijde den D, zvedali bychom se z mnohem lepší výchozí pozice.

Markéta Šichtařová