V době Protektorátu Čechy a Morava (krátce poté, co Adolf Hitler ujistil můj lid, že autonomie z doby pozdního Rakouska-Uherska nás nemine) platil zajímavý zákon, který zaručoval, že všude tam, kde je česká národní většina, budou veřejné nápisy za prvé v němčině, za druhé česky. Když nějaký liknavec nebo vlezdoprdelka na slovanský jazyk na vývěsní tabuli zapomněl, z pokuty se nevykroutil. Vládl holt jistý druh důslednosti.