Dalším mezníkem ve vývoji migrační krize v Evropě se stalo 15. září, kdy v Maďarsku byly přijaty nové tvrdé zákony bránící toku uprchlíků do země, a tím došlo ke zhoršení situace na srbsko-maďarských hranicích. Výchozím bodem migrační krize byl rok 2014. Tehdy se do Evropy pouze přes Středozemní moře dostalo téměř třikrát více uprchlíků / migrantů (asi 219.000 lidí.), než kolik jich přišlo v důsledku „arabského jara“ roku 2011 (70 tisíc lidí.). V roce 2014 bylo ve 28 zemích EU zaregistrováno 570.800 žádostí o azyl, což je o 44 % více než v roce 2013. V období od ledna do července 2015 podle agentury Frontex překročilo hranice EU 340 tisíc uprchlíků / migrantů. To je o 123.000 více než ve stejném období v roce 2014. Z nich drtivá většina (více než 300 tisíc lidí) se dostala do Evropy přes Středozemní moře nelegálně.

V této mase o sobě většina těch, kdo se prohlašují za uprchlíky, tvrdí, že jsou ze Sýrie. Válka ze Sýrie vyhnala více než 4 miliony lidí, z nichž 1,9 milionu se nachází v Turecku, 1,1 milionu v Libanonu, 630 tisíc v Jordánsku. Pro srovnání: v USA je celkem 1.500 lidí a v zemích Perského zálivu (Saúdská Arábie, Kuvajt, Katar a Spojené arabské emiráty – 0.

Hlavním tranzitním bodem na cestě uprchlíků ze Středomoří do Evropy se stalo Maďarsko. Za poslední tři měsíce zde o azyl požádalo 171 tisíc lidí. V průběhu několika posledních měsíců se maďarská vláda marně opakovaně obrátila na Evropskou komisi se žádostí o pomoc v této dramatické situaci.

Mnozí z účastníků vojensky disciplinovaného pochodu migrantů hlásí jako konečný cíl své cesty – Německo. Je příznačné, že za poslední týden se přes Rakousko přepravilo okolo 30 tisíc běženců a téměř všichni pokračovali do Německa, i když podmínky pro zadržení běženců nejsou v Rakousku o nic horší než v Německu.

Proč chtějí všichni do Německa? Je to snad proto, že v červnu tohoto roku byla podepsána dohoda mezi Gazpromem a řadou evropských společností (mezi nimiž vedoucí roli hraje německý E.ON) o výstavbě plynovodu „Severní potok 2″ od pobřeží Ruska po dně Baltského moře přímo do Německa? Nový projekt totiž dodá Německu dalších 55 miliard kubických metrů ruského plynu za rok, ale fixní ideou Washingtonu je rozdělení Evropy i ruského plynu. Připomeňme, že Turecký proud Američani zablokovali v Makedonii organizací majdanu, v Řecku zákulisním tlakem, v Turecku nárůstem domácího terorismu. A najednou je tu Severní potok 2 spojující Rusko s Německe m, který uspokojí potřeby Evropanů ve spotřebě zemního plynu a zároveň nabízí prognozování budoucího snížení jeho těžby v samotné Evropě při růstu poptávky po této surovině.

A tak do Německa zamířil obrovský lidský proud. V tuto chvíli tam už umístili více než 200 tisíc nově příchozích. Jen za období od 4. do 15. září na území Německa přibylo okolo 50 tisíc migrantů. Za jeden den – 12. září – Mnichov přijal 12 tisíc běženců. A to všechno je jen prolog grandiozní krize, která přichází do Německa a celé Evropy. Na nervozitě přidává informace o 10 tisících falešných syrských pasů zachycených na cestě z Bulharska do Německa a vyrobených v Turecku…

V této situaci, když se nedočkala pomoci od Bruselu, maďarská vláda operativně postavila na hranicích se Srbskem plot z ostanatého drátu, který je více než 170 km dlouhý. Byla provedena i další nouzová opatření včetně vytvoření společné rakousko-maďarsko-německé hlídky, která bude kontrolovat vlaky ve směru Budapešť – Vídeň – Mnichov. Podle nových maďarských zákonů, vstoupivších v platnost 15. září, zajišťuje účast na kontrole hranic také armáda. Do Srbska se budou deportovat všichni, kdo nemají schengenské vízum; všichni, kdo budou požadovat azyl, protože zažádat o azyl musí v zemi, z kter&e acute; běženci pronikají do Maďarska (to je z téhož Srbska).

16. září byl vyhlášen výjimečný stav ve dvou oblastech na jihu Maďarska - Csongrád a Bács-Kiskun; bylo přerušeno spojení na pohraničních přechodech Reske (Horgosu 2) a Ashothalom; vojenské vrtulníky a policie kontrolují každý metr zábran, přičemž je policie ozbrojena automatickými zbraněmi; je blokován přechod přes Horgos a v důsledku toho se ocitly 3 tisíce lidí v „zemi nikoho“. 16 září, když „mírumilovní migranti“ organizovaně zaútočili na ploty, maďarská policie použila slzný plyn a vodní děla a pak se k místům akumulace uprchlíků začaly stahovat „hammery“ s kulomety.

V. Orbán v rozhovoru se srbským premiérem vyjasnil postoj maďarské vlády takto: „Země regionu musí být připraveny hledat nové trasy migrantů obcházející Maďarsko… Požadavky o azyl v Maďarsku od těch, kdo o něj nepožádali v Srbsku, budou odmítnuty… V Maďarsku se žádné tábory stavět nebudou“. Navíc Maďarsko a podobně i sousední Srbsko a Bulharsko mají v úmyslu v Izraeli zakoupit ochranné ploty 5 – 6 metrů vysoké vybavené senzory a kamerami, aby ochranu svých hranic posílili.

Srbsko se připravuje na nejhorší. Vysoký komisař OSN pro uprchlíky António Guterres v obecných rysech nastínil scénář připravený pro Srbsko: „Srbsko by mělo zorganizovat selekci běženců na ty, kteří mají právo na azyl, a ty, kdo ho dostat nemohou. Odsud budou ti, kdo mají na azyl právo, transportováni do evropských hostitelských zemí, a ti, kdo budou odmítnuti – musí být násilně vráceni do země původu… Srbsko je země, na níž se budeme koncentrovat, je to nevyhnutelné… Pokud nepoužijeme Srbsko jako platformu pro přemístění uprchlíků do dalších zemí, budeme mít velké problémy“.

To všechno znamená jedno: Srbsku je přidělena úloha experimentálního polygonu, jakéhosi časově neomezeného koncentračního tábora pro běžence. Patrně proto, že si uvědomil stupeň hrozby a zároveň i zbytečnosti dalších výzev k Západu, státní sekretář Srbska na ministerstvu práce Nenad Ivaniševič zareagoval nebývale ostře: „Srbsko nepřijme běžence vrácené z Maďarska, je třeba je vrátit do Řecka“. Nicméně ani Turecko, ani Řecko, ani Makedonie nevydají běžencům dokumenty, na jejichž základě by mohli být vráceni na jejich území. Předpokládá se, že takové dokumenty by měly být vydávány opět v Srbsku.

Srbům hrozí, že v jejich zemi vzniknou velké enklávy s novým obyvatelstvem, které bude vůči nim cizorodé jak národnostně, tak i nábožensky a rasově. Západ odsuzuje Srbsko k roli „šedé zóny“, která by měla absorbovat značnou část proudu běženců. A dokud se bude srbská vláda řídit pokyny z Washingtonu a Bruselu, bude to i nevyhnutelné.

V migrační krizi, která zachvátila Evropu, je víc otázek než odpovědí. Zaprvé stovky tisíc lidí dostaly možnost bez dokumentů a bez jakýchkoli překážek přijet do Evropy z nejrůznějších regionů Blízkého východu a severní Afriky, a to bez ohledu na s tím spojené vysoké finanční náklady (podle dostupných informací platba je uskutečňována kromě jiného z „dobročinných fondů“ USA). Zadruhé – pro průchod běženců po celé předem připravené trase s konečnou v Německu byla dána zelená. Dokonce i v době „arabského jara“ v roce 2011 nebyla pozorována taková intenzita všech možných dopravních prostředk ů (od luxusních lodí po křehké lodičky, které se jen zázrakem drží na vodě) v masovém měřítku dopravujících běžence do Evropy. Od roku 2011 se však změnila trasa hnutí: pokud dříve hlavní proud přicházel přes Gibraltar, tak nyní jde po linii Turecko – Řecko – Makedonie – Srbsko – Maďarsko – Rakousko – Německo.

V této složité situaci demonstruje Evropská unie svou neschopnost konat samostatně. Srbsko je nyní ve velmi obtížné situaci. Ani návštěva ministra obrany Srbska na velitelství společných sil velitelství NATO v Neapoli, ani právě skončená třídenní návštěva srbského premiéra A.Vučiče ve Spojených státech tady nepomohou. Migrační krize v Evropě získala dlouhodobý charakter. A dokud Spojené státy v této krizi zcela nedosáhnou svých stanovených cílů týkajících se Německa, situace se nezmění. Zdalipak Srbové souhlasí s tím, aby síly globálního řízení změnily jejich zemi na experimentální prostor „velkého stěhování národů“?

Zdroj: http://ukraina.ru/analytics/20150918/1014327647.html